Obili-1
Velké,
širé, rodné lány

Velké, širé, rodné lány,
jak jste krásny na vše strany,
od souvratě ku souvrati
jak vás dnes to slunko zlatí!
(...)
J. V. Sládek. Selské písně a České znělky (1889)
*
* *
Úvod
Smyslem této
keše je pouze ukázat, že
- ještě
umím udělat tradičku
- výjimečně dovedu vybrat
pro keš místo s pěkným rozhledem
-
to jde i bez
odmocňování
Pokud snad ještě vůbec
někdo čte listingy, tak zde má možnost:
Dvoupolní
(přílohová) soustava hospodaření
V
našich přírodních podmínkách bylo nejstarším hospodářským systémem
obnovy půdní úrodnosti tzv. přílohové zemědělství.
Přílohové cyklické zemědělství je po sběrném hospodaření
nejstarší
a nejjednodušší způsob zemědělství objevující se v neolitu. Pole se v
pravěku obdělávala bez pluhů za pomocí jednoduchých nástrojů, jako jsou
rýče a motyky. Jeho základem byly 2 – 3 roky po sobě jdoucí orané a
osévané plochy (ager) a plochy
příložené
(campus), ponechávané 3 – 10 let ladem. Na přílohu
se
úrodnost půdy samovolně regenerovala v průběhu sukcese (osidlování a
vývoje)
rostlinných společenstev a
sukcese společenstev půdních organizmů. Prvý rok příložení se např. v
Rusku a na Ukrajině nazýval
padaliční podle tzv. padalice, tj. podle osení, které ještě vzrůstalo z
obilek vypadaných při poslední sklizni. Druhý rok příložení byl rokem
divizny, třetí rokem pelyňku, čtvrtý a pátý rokem stepních pcháčů a
bodláků a šestý nebo většinou až sedmý rokem travin, které příloh
opanovávaly. Od tohoto okamžiku byl využíván k pastvě, nebo byl kosen
do doby, než se na něj navrátil pluh.V humidnějších (vlhčích)
přímořských nebo výše položených oblastech se
na
téže ploše půda ponechávala 3 – 7 let přirozenému zatravnění. Některá
pole byla tedy oseta a sklízena, ale několik dalších se mezitím
spontánně regenerovalo a tak to šlo stále dokola. O poměrně
výkonné přílohové zemědělství se opírala obilnářská produkce starých
Slovanů (slovanské stěhovavé zemědělství). Bez něho by byla
nemyslitelná jejich značně vyspělá hmotná kultura, vznik rozsáhlých
sídelních útvarů a politicko-správních jednotek. V
podmínkách přílohového zemědělství byla na našem území za slušný výnos
považována sklizeň obilovin pohybující se kolem 400 kg/ha
(vysévá se cca 200 kg/ha). Proto už jeden neúrodný rok
vyvolával
řadu existenčních obtíží a dva neúrodné roky po sobě měly za následek
hladomor. Víceleté neúrody vyúsťovaly v hospodářské katastrofy celých
oblastí a zemí. Tak např. v 9. století prožila Evropa čtyři období
několikaletého všeobecného hladomoru a 64krát v Evropě propukl hladomor
lokální.
Trojpolní
soustava hospodaření
Zásadní změny zemědělské
výroby, které nastaly ve 12. a 13.
století, měly za následek docilování sklizní rovnajících se trojnásobku
až čtyřnásobku výsevu. Proto jsou v moderní historiografii plným právem
zahrnovány pod označení agrární revoluce. Hlavním systémovým znakem
agrární revoluce byla nová organizace hospodaření s půdou.
Agrotechnicky
podmíněným zkracováním nutné doby příložení obvyklé členění orné půdy
„ager – campus“ (dvoupolí) přešlo na úhorové systémy hospodaření, v
čele s trojpolím. Pro rozvinutý trojpolní systém bylo příznačné, že
pole, která vydala dvojí úrodu, byla třetím rokem obhospodařována jako
úhor. Úhor byl využíván k pastvě dobytka, byl hnojen a zpravidla
třikrát orán. Pak byl připraven k dalšímu osetí a tento cyklus se stále
opakoval.
Agrární revoluce byla
spojena s používáním
dokonalejšího zemědělského nářadí, jako jsou pluhy, brány, žací nářadí
aj., samozřejmé bylo používání potahů a zlepšoval se stav doposud
zanedbávaného dobytkářství. Získávala se nová půda, zakládaly se nové
osady a dosidlovala neobydlená nebo řídce obydlená území. V pozadí změn
stálo relativní uklidnění evropských poměrů (ustaly kořistnické vpády
Maďarů, Normanů, Saracénů). Jednotlivé středověké státy se
vnitropoliticky ustálily, ustalovaly se i mocensko-politické vztahy
mezi nimi. Značný význam měl mimořádně narůstající demografický tlak
(kolem r. 1050 v Evropě žilo 46 milionů obyvatel, r. 1200 již kolem 61
milionů) a v neposlední řadě příznivě působily i příhodné podnební
podmínky kulminujícího tzv. malého klimatického optima.
Trojpolní
systém hospodaření zaznamenal na našem území prvý vrchol své výkonnosti
v druhé polovině 16. a na počátku 17. století. Výsledky, jichž v této
době zemědělství u nás dosahovalo, nebyly potom překonány téměř po dvě
následující století. V této době bylo již získáváno tzv. páté zrno
(pětinásobek výsevu), zcela mimořádnému rozkvětu se těšilo české
rybníkářství a ovčáctví, na dobré úrovni byl i chov skotu a
ovocnářství. V tomto tzv. zlatém věku českého zemědělství lze již
zaznamenat určité přechodové prvky k zemědělství střídavému, které se
však u nás v důsledku pobělohorských událostí nemohly dále rozvíjet.
Zemědělskotechnická
revoluce
Po
třicetileté válce poklesl v Čechách počet obyvatelstva na stav, jaký tu
byl koncem 12. století. Tím byl na dlouhou dobu ze hry vyřazen významný
faktor podporující rozvoj zemědělské výroby – populační tlak. Problémy,
jak zajistit výživu obyvatelstva,
vyvstaly teprve ve druhé polovině 18. století. Mezitím se
v Anglii, která byla zemědělsky i průmyslově nejvyspělejší zemí
tehdejšího světa, začal v hrabství Norfolk používat první průkopnický
osevní postup střídavého hospodaření v historii, dodnes označovaný
podle místa svého vzniku. Norfolkský osevní postup umožňoval, aby při
poměrně malém počtu honů bylo možno pěstovat všechny nejdůležitější
zemědělské plodiny, a to již bez zařazování úhoru. Půda se již
nenechávala ležet ladem, aby regenerovala, ale účelně se střídalo
pěstování zemědělských plodin, z nichž některé (pícniny, hlavně
jeteloviny) obohacovaly půdu o dusíkaté látky tolik potřebné pro výnosy
obilovin. V klasickém norfolckém
osevním postupu se
střídá jetel, ozim, okopanina a jař s podsevem
jetele, později jsou zapojovány i průmyslové plodiny. Norfolkský postup
představoval v zemědělské výrobě obrovský revoluční zvrat – vymanění z
„tisíciletých“ úhorových systémů hospodaření. Jeho modifikace jsou
základem všech uplatňovaných střídání plodin na orné půdě, jimiž se
racionálně využívá úrodnost.
V českých zemích se na
některých
pokrokových velkostatcích začalo střídavé hospodaření provozovat již
počátkem 19. století na panství knížete
Lichtenštejna. Pro zemědělskotechnickou revoluci v určité
fázi jejího vývoje bylo příznačné – vedle zařazování nových plodin a
odrůd
do osevního postupu, důrazu kladeného na chov skotu ve stájích,
produkci statkových hnojiv a péči o ně, používání průmyslových hnojiv a
provádění meliorace půdy – používání nových nástrojů, např. lepšího
kultivačního nářadí (pluhů, kultivátorů, harek, hrůbkovačů, válců,
železných brán), žentourů, mlátiček, secích strojů, travních a žacích
sekaček apod. Po zavedení soustavy
střídavého hospodaření se v krátkém čase zvýšily čisté výnosy
hospodaření o 200 až 240 %.
Zelená
revoluce
Zelená
revoluce byla sérií kroků v oblasti výzkumu, vývoje a transferu
technologií mezi čtyřicátými a sedmdesátými léty 20. století. Vedla ke
zvýšení zemědělské výroby na celém světě, a to zejména od pozdních
šedesátých let. Těmto opatřením pod vedením Normana Borlauga je
připisována záchrana více než miliardy lidí před hladověním. Zahrnovaly
vývoj vysoce výnosných odrůd obilnin, rozšíření zavlažovací
infrastruktury, modernizaci postupů řízení, distribuci hybridizovaného
osiva, syntetických hnojiv a pesticidů zemědělcům. Synteticky vyráběná
dusíkatá hnojiva společně s těženým fosforitem, pesticidy a mechanizací
na
počátku 20. století výrazně zvýšily výnosy plodin. Zvýšená dostupnost
obilovin také vedla k levnějšímu chovu hospodářských zvířat. Další
globální nárůst výnosů nastal během pozdějších let 20. století, kdy
byly jako součást Zelené revoluce zavedeny vysoce výnosné odrůdy
běžných základních obilovin, jako je rýže, pšenice a kukuřice. Zelená
revoluce přinesla do rozvojových zemí techniky vyspělého světa (včetně
pesticidů a syntetických hnojiv).
V
průběhu let se ovšem ukázalo, že není všechno tak dobré, jak se původně
předpokládalo. Škody na přírodním prostředí nám nyní dělají problémy, s
nimiž mají hlavně ekologové velké starosti a jejichž důsledky
pociťujeme všichni...
Poválečný
vývoj v zemích tzv. socialistického tábora
Pamětníci
si snad ještě vzpomenou, že jsme jako žáci školou povinní chodili na
brigády pomáhat socialistickému zemědělství. Sbírali jsme na porostech
brambor „amerického brouka“ (mandelinku bramborovou) údajně
k
nám schválně zavlečeného americkými imperialisty. Nahrazovali jsme
chybějící pracovní síly v JZD a státních statcích při jednocení řepy,
sběru brambor a řepy, při zavádění a sklizni chmele atd. Rádi jsme se
ze školy ulili, ale horší byly jiné věci: sovětskou vědu opanovali
pseudovědci dobře zapsaní u generalissima Stalina. Mezi nimi zaujali
čelné místo O. B. Lepešinská a hlavně T. D. Lysenko. Podle
jeho
teorií se všude zaváděla jarovizace, hnízdový a křížový výsev plodin
nebo trávopolní systém. Sliboval několikanásobně vyšší výnosy, než bylo
v té době obvyklé. (Bohužel praxe ukázala pravý opak podobných slibů.)
Spolu s dalšími „vědci“ neúnavně propagoval metody,
které považoval za prospěšné bez ohledu na různé podmínky. A nebyl to
jen Lysenko. Třeba
studený
odchov telat ve Steinmanových boudách známe z 50. let i z naší
republiky. I u nás
se na doporučení N. S. Chruščova zaváděla kukuřice všude možně i
nemožně, pšenice se pěstovala na Šumavě ve výškách nad 1000
metrů
atd. (Poznámka: ale abych jen planě nekritizoval. Jarovizace
byl
a je osvědčený způsob rychlení okrasných rostlin nebo exotických
květin, studený odchov telat opět našel využití formou venkovních
individuálních boxů (VIB) a systém střídání různých plodin na stejném
poli se praktikuje už pár století. Jenom ne paušálně
podle
jednoho „nejsprávnějšího“ návodu.)

Venkovní odchov telat na farmě ve Fryšavě pod Žákovou
horou.
Boxy mají půdorys 140 x 120 cm, výšku 127 cm a u každého je malý výběh.
Chudáci ještě netuší, že je čeká doživotí v kravíně nebo smrt na
jatkách.
Dobrou chuť!
Perspektiva?
Vypadá to, že se zavádí modifikovaný trojpolní systém.
Část pozemků se zastaví skladišti, část se bez užitku nechá ležet ladem
(přinejlepším se na nich bude pást dobytek) a na zbytku výměry se bude
pěstovat řepka. Potřebné potraviny nám
dovezou kamiony i lodě z blízké i daleké ciziny. Hlady prý neumřeme a
jistě
i bude líp...
Poznámky
Literatura
- De
oeconomia suburbana. Zdeněk Vašků, Vesmír 74, 313, 1995/6.
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1995/cislo-6/de-oeconomia-suburbana.html
- Biolog s rukama od krve.
http://www.asz.cz/redakce/index.php?clanek=43411&lanG=cs&slozka=5880&
- Zemědělské
potřeby M+S s.r.o. Č. Budějovice (firemní prospekt - VIBox s
teletem):
https://www.zemedelske-potreby.cz/zbozi/ketris/dobytek/obrazky/calf-house-v.jpg
- Rudá biologie – pseudověda v SSSR.
https://www.scienceworld.cz/biologie/ruda-biologie-pseudoveda-v-sssr-1-1732/?switch_theme=desktop
- internet - hesla jarovizace, historie zemědělství, studený
odchov telat atd.
Konec
GC904BZ – verze 1.3 z 25. 8. 2025
(CC BY-SA 3.0
CZ) ladislavappl, 2020
Napsáno v Kompozeru