V místě otazníku se na rohu domu léta nacházela pamětní tabule s textem: "Zámeček, kde prožila dětství pěvkyně Ema Destinová". Jedná se o mysterku, takže krabičku naleznete na souřadnicích získaných z výpočtu.
Z důvodu ohrazení místa fináky elektrickým ohradníkem byla keš 28.7.2024 posunuta na druhou stranu cesty. Výpočtový vzorec a ověřovátko aktualizovány.
Text upraven 17.5.2025 s tím, že se nepodařilo přesvědčivě zjistit, zda Kittlovi v Destinově bydleli. Nejspíš obývali pouze byt v domě č. 54 a historku o Emmině dětství v romantickém zámečku si vymyslel až továrník Jehlička, aby zvýšil image svého sídla.
Prosíme, používejte doporučené parkoviště. Nezajíždějte ke keši.
Krásnohorsko-milešovský zlatorudný revír
DESTINOV
Pražský měšťan, podnikatel, vlastenec, mecenáš, cestovatel a majitel pivovaru "u Stejglů" Emanuel Jan Kittl se oženil s operní pěvkyní Jindřiškou Barborou Šrutovou (v letech 1873-1875 byla již za podpory svého muže dokonce členkou pařížské opery). Emilie (Emma) byla jejich druhorozenou dcerou, poté co jejich prvorozená Emanuela Marie zemřela v pouhých dvou letech.
V roce 1871 koupil od J. Wanga doly na Horách za 150 tisíc zlatých. Ihned investoval dalších 200 tisíc do rozvoje důlního provozu. O tom, jak intenzivně a efektivně probíhaly práce na rozvoji dolů, svědčí odhad majetku hned z následujícího roku po koupi. V roce 1872 byl podnik již naceněn na téměř 800 tisíc zlatých. Po úpravě vlastního těžebního provozu došlo na výstavbu dvou obytných budov pro úředníky a důlní odborníky a jejich rodiny - tzv. horní budovy č.p. 52 a dolní budovy č.p. 54. Na těžební provoz navazovala bezprostředně výstavba na svou dobu velice moderní úpravny vytěžené antimonové rudy a zlatonosné horniny a ostatních provozních budov. Areál byl kompletně ohraničen masivním oplocením s vrátnicí, kde byl zřízen i malý krámek pro horníky. V dolní budově byla zbudována ordinace pro horníky, která poskytovala základní ošetření zdarma i pro rodinné příslušníky a malá hornická kaple.
Pohled od Destinova na areál dolu Václav, úpravny a provozních budov. Vyšší budova vpravo je č.p.54. Budovy vpravo dodnes stojí.
A kde je tedy onen slibovaný zámeček? Hodiny bádání ve starých kronikách přinesly překvapivý závěr. Mnohem později po zahájení výstavby důlního podniku a po narození božské Emmy nechal postavit E. Kittl ještě jednu budovu u cesty do Krásné Hory. Možná to bude pro obdivovatele verze o romantickém zámečku nemilé překvapení, ale jednalo se o hornický hostinec.
Hostinec naproti areálu dolu Václav, fotografie přibližně z roku 1890.
Dle kronikářů se navíc jednoznačně jednalo o hospodu s největším sálem široko daleko. Vlastenec a lidumil Kittl podporoval nejrůznější lidové veselice, nechal pro své zaměstnance ušít sváteční stejnokroje a sestavit z nich řádnou hornickou kapelu, která se účastnila parádamaršů při akcích v širokém okolí. S ohledem na počet účastníků takových akcí se za špatného počasí hostinec s velkým sálem velice hodil. Kronikáři se nemohou shodnout, kam výstavbu hostince zasadit a jejich odhady jsou mezi roky 1885 až 1890. Kdyby zde Kittlovi bydleli, jak praví legenda o Destinově, pak vzhledem k tomu, že Emanuela Marie (1875-1877), Emilie (1878) a Jindřiška (1879) se narodily ještě v Praze a jejich mladší bratři Emanuel (1881), Viktor (1882) a Anton (1886) se narodili v Milešově č.p. 54, resp. Emanuel v nedalekých Lašovicích, předpokládejme, že hostinec byl hotov nejdříve v roce 1886. V té době bylo již Emmě 8 let.
Zda rodina žila trvale v Milešově nebo střídavě zde a v Praze není uvedeno, ale vzhledem k odlehlosti malé vesničky a množství přátel v podnikatelských, vlasteneckých a uměleckých kruzích se dá předpokládat, že minimálně rodiče pendlovali mezi pražským a milešovským bytem poměrně často. O děti se staraly služebné a měly vlastního učitele. V kronice obce je uvedeno, že do prvních (tří?) tříd chodili Kittlovy děti do místní školy. O nadání sourozenců se toho moc neví, ale u Emmy se maminčiny geny projevily záhy a již v osmi letech bravurně hrála na housle. Teprve později, snad až po návratu rodiny do Prahy, přibyl klavír a pak především zpěv a to přímo u ikony operních pěvkyň. U neméně významných odborníků té doby pak Emma získala i základy herectví a tance.
Ale to se již nacházíme v roce 1892. Emmě je 14 let a užívá si života v krásné přírodě i plnými doušky hltá nejrůznější odbornou a krásnou literaturu. Pod vedením učitele začíná prý i velice pěkně malovat. Avšak s otcovým podnikáním to jde z kopce. Po několika velice úspěšných letech dochází ke snížení výnosu z dolů, nová nadějná ložiska nesplňují očekávání a odborné rady přizvaných odborníků způsobují více škody než užitku. Kittl musí přijmout do firmy společníky, kteří jej začnou podvádět a připravovat firmu ke krachu a k prodeji. Nejpozději na konci roku 1892 se tedy rodina loučí definitivně s Milešovem. V následujícím roce 1893 Kittl doly prodává (jak už bylo naznačeno hluboko pod cenou) svým společníkům, kteří je obratem (jak jinak než se značným ziskem) prodávají. Emma Destinnová ve svých pamětech smutně vzpomíná na tatínkovy neúspěchy v podnikání a do Milešova se již po té vícekrát nevrátila. Pět let na to umírá Emmina maminka v pouhých 49 letech.
Co dále praví milešovští kronikáři? Hostinec snad jako jediný zůstal v majetku rodiny Kittlových, kteří jej pronajímali a v roce 1920 prodali rodinám Voříškových a Opičkových z Milešova. Hostinec (měl tehdy č.p. 68) i s pozemkem o rozloze 3,7 ha koupil v roce 1936 továrník Jiří Jehlička. Byl to právě on, kdo začal s romantickou přestavbou. Do čela objektu směrem k Milešovu přidal gotizující přístavbu zakončenou hranolovitou věží se dvěmi špicemi a velkými okny, která byla později upravena na vstupní portál a do zadní části přidal prosklenou chodbu a na ni navazující klasickou válcovitou hradní věž. Sál dostal vnitřní oválný balkón s bohatou štukovou výzdobou a vnější balkony s nádherným kováním. Cimbuřím vyzdobil novou kamennou zeď podél silnice. Továrník za války likvidoval některé starší objekty v Praze a fragmenty z těchto pak zdobil svoje letní sídlo.
Destinov po přestavbě na romantický zámeček.
V roce 1948 byl zámeček a veškerý majetek tehdy patřící továrníkově manželce paní Karolíně Jehličkové zkonfiskován státním správcem. Budova pak sloužila k různým účelům. Jako bytovka, svazácká klubovna, školka a naposledy její přední přístavba jako pracoviště dětského lékaře (ownerova osobní zkušenost). To bylo kolem roku 1970. Pak už budova jen chátrala. V roce 1977 ji koupil podnik zahraničního obchodu Merkuria a přestavěl ji na své rekreační sídlo. Romantickou strukturu objektu s mnoha štíty, výklenky, složitými okny a balkóny nahradila tupá kostka se pravidelným rastrem vyklápěcích socialistických oken a fasádu zdobenou ornamenty a rytířskými štíty oblíbený břizolit. Zeď s cimbuřím nahradila průhledná zídka z cihlových tvárnic. V zahradě vzniklo antukové hřiště na tenis a další sporty. Rekreační středisko bylo zpola zaplněno rekreanty asi jen po 2 až 3 sezóny. Pak zůstala budova opět opuštěná. Přeci jen pro zaměstnance PZO nebyla na dostatečně atraktivním místě. V blízkosti rozpadajícího se dolu, poblíž malé vesnice a daleko od přehrady.
V restituci byla budova ev.č. 241 opět navrácena rodině Jehličkových a v nedávné době prodána novému vlastníkovi. V roce 2020 prošla velkou přestavbou, získala nové oplocení a pokračuje se na úpravě okolí. Od dubna letošního roku 2021 zde sídlí Dům domácí péče Milešov, který nabízí zajištění důstojného života klientů, kteří jsou z důvodu věku, snížené soběstačnosti a sociální situace odkázáni na podporu a pomoc druhé osoby a nemohou žít ve svém přirozeném prostředí. Destinov tak konečně bude mít po mnoha letech trvalé a důstojné využití.
Na rohu budovy nejblíže k silnici bývala před aktuální přestavbou žulová deska s nápisem "Zámeček, kde prožila dětství pěvkyně Ema Destinová". Emma by se asi divila. Byla to hospoda a bylo to pouhých 6 let. Možná i méně. A kdo ví, zda tu vůbec Kittlovi se svojí nadanou dcerou bydleli.
A nyní si ověříme vaše znalosti a pozornost při čtení listingu (samozřejmě plus schopnost využít strýčka Googla a tetičku Wiki):
Emma Destinnová se narodila Praze dne 26. února 1878. Jaké bylo její celé jméno zapsané do matriky:
A=1 Emilie Jindřiška Viktorie
A=2 Emilie Paulina Jindřiška
A=3 Emilie Emanuela Jindřiška
Na křtiny již dorazila se svými rodiči do nového domova v Milešově, kde byla uspořádána velká havířská slavnost. Tímto novým domovem byl:
B=4 Romantický zámeček známý dnes jako Destinnov
B=5 Budova č.p. 54, protože plánovaný domov v té době procházel přestavbou na honosné sídlo
B=6 Budova č.p. 54, protože budova zvaná dnes Destinnov byla postavena až později
Budova známá jako Destinnov byla zbudována za původním účelem:
C=7 Hostince u Starého štajgra z roku ca 1780, který byl ihned po koupi dolů zbourán.
C=8 Hostince s největším sálem v dalekém okolí.
C=9 Reprezentačního sídla, kterým chtěl E. Kittl dávat na obdiv své bohatství
Pod domem je hluboký sklep vyražený ve velmi tvrdé skále. Proč?
D=1 Kittl nevěřil svým zaměstnancům a ukládal sem každý den vytěžené zlato, aby mu jej přes noc nerozkradli
D=2 Sklep měl být původně další šachtou jménem Jan po dlouholetém příteli E, Kittla Janu Nerudovi.
D=3 E. Kittl jako vyučený sládek a pivovarník věděl, že dobrý hostinec dělá dobé pivo a dobré pivo dobrý sklep.
Malá Emma zdědila všestranné zájmy po otci a hudební nadání po své matce. Skvěle malovala. V osmi letech měla první koncert. Hrála při něm:
E=4 Na klavír v Praze
E=5 Na housle v Kamýku nad Vltavou
E=6 Na flétnu na zámku Orlík u knížete Schwarzenberga a k tomu hezky tancovala až kníže usnul
Problémy s provozem dolů se prohlubovaly a rodina se rozhodla odstěhovat zpět do Prahy. Bylo jí:
F=7 14 let
F=8 16 let
F=9 18 let
V roce 1893 musel její otec doly prodat. Jaký měla k tomuto místu ve svých vzpomínkách vztah?
G=1 Byla velice zklamaná tatínkovým podnikatelským neúspěchem a do Milešova již nikdy nepřijela.
G=2 Jezdila pravidelně při pobytu v Čechách navštěvovat svoji tetu v nedalekých Lašovicích.
G=3 Několikrát zde pobyla na návštěvě u nového majitele dolů, se kterým se rodina dále přátelila.
Umělecké příjmení Destinnová si dala Emma podle:
H=4 Místa, kde dnes stojí bývalý zámeček.
H=5 Dle anglického Destiny, neboť si s ní její osud často nemile pohrával
H=6 Na počest své učitelce klasického operního zpěvu paní Marie Loewe -Destinnové, rozené von Dreger
Kešku hledejte na pozici N 49° 3E. HD(F-A)' E 14° 1D. E(C-B)(G-1)'
Pokud máte v šuplíku starší výpočet před 28.7.2024, pak přičtěte +14 a +4
Lovu zdar!
