Okolo Bohuslavic I.
Něco z historie Bohuslavic
První písemnou zmínku uvádí literatura dvojí. Jednak rok 1131 a dále rok 1356, kdy je zmiňován první majitel obce Beneš z Bohuslavic. Roku 1371, kdy byla ves prodána markraběti Janovi, bratru císaře Karla IV., se v této souvislosti píše o kostele, tvrzi, cle, dvoře, dvou mlýnech, rybnících, vinicích a lesích. Ve 14. století byla mýcením více než zdvojnásobena zemědělská půda. V 15. století se majitelé rychle střídali, začátkem století 16. byly Bohuslavice v držení pánů z Ojnic. V roce 1510 koupil Tas z Ojnic Bučovice a tím připojil Bohuslavice k tomuto panství na více než 300 let. Celé panství hospodářsky zvelebil Tasův zeť Václav z Boskovic a v jeho činnosti pokračoval Jan Černohorský z Boskovic zvaný Šembera. Kromě bohatství vynikl i svým vzděláním. Dal Bohuslavicím mnohá privilegia a výsady. Jeho smrtí vymřel rod po meči, jeho dvě dcery se provdaly za Liechtensteiny, kterým pak obec patřila až do roku 1848. Hlavním důvodem, proč zůstaly Bohuslavice přičleněny k dominiu, bylo víno. Jižní svahy Chřibů díky zdejší půdě rodily víno zvláštního charakteru. Proto mělo na panských stolech i svoje označení „Včelínské víno“ (podle části obce Včelínky). Nedostatek pracovních sil pro obdělávání rozsáhlých vinic řešila vrchnost přísunem nových kolonistů z druhých Liechtensteinských panství, hlavně plumlovského. To se následně projevilo v rozdílném lidovém kroji, nářečí a dalších národopisných odlišnostech od Kyjova a jižního Kyjovska.
Ke keši: Vedou převážně lesní nebo polní cesty. Může být i pěšina. Za mokra bude hůře dostupná.
Opište si Bonusové číslo!