ZÁMECKÁ

Jednoduchá keš, která vás zavede na krásné místo v okolí náměstí Aloise Jiráska a představí vám místní kulturní památky a zajímavosti. Nachází se zde kostel sv. Václava, před kterým je umístěna kontroverzní socha Kajícníka klečící pod křížem. S kostelem v těsné blízkosti sousedí lanškrounský zámek a městské muzeum, ke kterému přiléhá zrekonstruovaná zámecká zahrada.

NÁMĚSTÍ ALOISE JIRÁSKA

Náměstí Aloise Jiráska v Lanškrouně, nacházející se v jeho historickém centru, prošlo v nedávné době nákladnou rekonstrukcí. Náměstí je částí zámeckého nádvoří a klášterní zahrady. V rámci opravy tohoto prostoru byl v části náměstí vybudován park s ozdobou ve formě vodní koruny. Ta má navodit dojem prastaré klášterní studny. Uprostřed vodní koruny je umístěn mariánský sloup s Madonou a dítětem. Spolu s ním byly v okolí ošetřeny okolní vzrostlé stromy a vysazeny nové. Velice zajímavým a nepřehlédnutelným stromem je zde mohutný tis červený (Taxus baccata). Tento strom, u něhož nás na první pohled zaujme jeho široce otevřený dutý kmen, zde údajně roste již od dob založení města. Pokud by se tato informace zakládala na pravdě, stáří tohoto tisu by pak převyšovalo 700 let. Jeho obvod kmene dnes dosahuje 225 cm a výška stromu je uváděna 11 m. V roce 2008 byl tomuto statnému tisu v celostátní anketě pořádané Nadací Partnerství udělen titul Strom hrdina. 

Architekt MgA. Přemysl Kokeš k rekonstrukci náměstí:

“Snažili jsme se navázat na historické tradice města a spojit je současným pohledem. Hledáme zde historické odkazy a symboliku místa. Protože zde stával klášter augustiniánů, vytváříme vzpomínku - otisk v paměti náměstí, v dlažbě vytvořenou křížovou chodbu s rajským dvorem a studnou, což je součást každého kláštera. Zde tomu bylo také tak. Vytváří se tak čtvercový element, do jehož protiváhy v kompozičním těžišti náměstí bude umístěn mystický obraz kruhu, který by měl naznačovat historický městský znak a název města Lanškrouna - Landeskrone - zemská koruna. Tato koruna na náměstí bude tvořena prstencem zeleně, vody a ostrůvku jako vyjádření landes - země a voda. 

Koruna je pak dána půdorysným tvarem a po obvodě do kruhu vysázenými stromy, jejichž kmeny tvoří vertikální část koruny a samy korunu mají. Tato koruna na náměstí je v jeho těžišti a zároveň jejím středem procházela diagonální silnice. Bude tedy zachován i tento odkaz a na ostrůvek v prostředku koruny povede lávka v ose stávající diagonální silnice. Uprostřed na ostrůvek do centra veškerého dění bude umístěn historický Mariánský sloup. Korunou vody a studnou v "ambitu" se vrací do města stále opomíjená, ale tak potřebná vodní plocha.”

KOSTEL SV. VÁCLAVA

Se založením města ve 13. století zde byl vystavěn kostel, původně zasvěcen panně Marii (první zmínka roku 1350), později vysvěcen sv. Václavovi (více info v listingu keše Místa odpočinku - lanškrounské hřbitovy GC8ZTCV). Je spojován s řáděním přízraku zlého vrchního Riedra. Vpravo od postranního vchodu si Rieder nechal zřídit vedlejší oltář, kde se měly sloužit mše za spásu jeho duše. Mši však vždy něco přerušilo. Často praskala jedna ze skleněných tabulí. Nakonec byl oltář při opravě kostela odstraněn.

KAJÍCNÍK

Před kostelem na náměstí je kříž, ke kterému byla v březnu 2017 nainstalována socha Kajícníka od sochaře Matouše Háši. Socha klečícího hříšníka je odlitá z betonu, je to nahá postava, která se modlí. Na hlavě má masku. Autor sochu popisuje následovně:

“Vidím to tak, že je to rozhovor s někým vyšším. Zásadní je to, že klečí před kostelem a ne uvnitř kostela a distancuje se od oficiální víry a zároveň v Boha věří. Je to pro mě takový dobový obraz. Obličej má zčásti zakrytý maskou, aby byl jakoby nadosobní, idealizovaný, aby to nebyl žádný konkrétní obličej. Tím, že tam je maska, tak člověk neví, kdo pod ní je. Ta maska symbolizuje takovou pózu, kterou člověk musí mít, když chce fungovat v nějaké sociální skupině. Neumíme chodit v botách druhých a koukáme se na lidi moc profilově. Pokud to není někdo hodně blízký, tak ho ve skutečnosti pod maskou, kterou si nasazuje, neznáme."

Umístění sochy vyvolalo mezi místními plamennou diskusi. Jedna strana se k umístění sochy staví odmítavě, označuje ho za krajně nevhodné až urážlivé, druhá strana ho obhajuje. Krátce po instalaci sochy vznikla petice pro její přemístění, kterou podepsalo 130 obyvatel města. Posléze došlo k jednání zastupitelstva na toto téma, ale přemístěni sochy nebylo odhlasováno.

“Vnímám, že socha ke kostelu patří, ale respektuji názor části farnosti, která tvrdí, že nepatří ke kříži. Jde o názorový střet při výkladu autorových myšlenek a subjektivních pocitů každého,“ řekl starosta Radim Vetchý.

„Socha Kajícníka perfektně definuje význam kříže, díky ní kříž získává na významu. Část farníků vyjádřila svůj negativní názor, ale přitom jsem neslyšel jediný relevantní argument, proč by tam socha nemohla být. Snad s výjimkou toho, že překáží v parkování autem, ale v tom případě tam překáží i kříž a vlastně i kostel, takže by asi bylo dobré zbourat kostel a vybudovat na jeho místě velké bezbariérové parkoviště,“ vyjádřil se k tématu Zbigniew Czendlik, římskokatolický kněz a děkan lanškrounský, který zároveň stávající umístění sochy před samotnou instalací doporučil.

Jednoznačně jde o prvotřídní umělecké dílo, a to jak po stránce technického provedení, tak co do duševního rozměru. Důkazem budiž fakt, kolik emocí po své instalaci vyvolalo dílo mezi obyvateli. Vyvolat emoce, a to jakékoliv, je totiž primárním účelem umění jako takového.

ZÁMEK LANŠKROUN

Nejstarší částí budovy lanškrounského zámku je trakt přiléhající ke kostelu sv. Václava. Byl východním křídlem kláštera, postaveného augustiniány po roce 1393. Klášter byl za husitských válek vypálen. Od roku 1451 patřil Kostkům z Postupic. Ti jej ve 2. polovině 15. století upravovali pro občasný pobyt. Objekt byl nazýván zámkem již v roce 1507, kdy byl získán rodem Pernštejnů. Ti jej v roce 1588 prodali Adamu Hrzánovi z Harasova, který přistoupil k renesanční přestavbě a po ní objekt využíval jako letní sídlo a správu panství. V roce 1622 zakoupili zámek Lichtenštejnové. Za třicetileté války byl poškozen Švédy a velkým požárem v roce 1645. Jeho obnova byla ukončena až v roce 1716. Od r. 1928 je zámek v majetku města, které v něm, po dvou rekonstrukcích, zřídilo Městské muzeum. Dochovalá gotická kapitulní síň kláštera kanovníků sv. Augustina dnes slouží kulturním a společenským účelům.

MĚSTSKÉ MUZEUM

Za návštěvu zde určitě také stojí městské muzeum. V prvé řadě odborně spravuje sbírky vážící se k městu Lanškrounu a regionu. Sbírkové předměty procházejí postupně odbornými zásahy v podobě konzervování a restaurování. Sbírkový fond byl obohacen o mnohé předměty, získané darem nebo koupí. Během posledních deseti let muzeum vybudovalo sbírku betlémů (Šilarův vyřezávaný ze dřeva, který se každý rok rozšiřuje, Brožkův papírový Ústecký, Kralický a keramický A. Moserové apod.). Získalo také pozůstalost díla hudebního skladatele a dirigenta Jindřicha Pravečka, medaile, mince a sochařská díla akademického sochaře Zdeňka Kolářského a další.

Od počátku roku 1992 do konce roku 2007 uspořádalo muzeum více jak 130 tématických výstav: z vlastních sbírek, výstavy výtvarného umění – obrazů, plastik, grafiky, užitého umění a řemesel, fotografií, starých pohlednic i víceoborových výstav.

ZÁMECKÁ ZAHRADA

Slouží k pořádání venkovních akcí, koncertů, zábavných pořadů, divadelních představení, svatebních obřadů, ale také pro relaxaci, večerní posezení a pikniky. Je volně přístupná veřejnosti.

Zámecká zahrada byla otevřena v roce 2014. Součástí parku je dřevěné pódium z kartáčovaného modřínu, které je uloženo na roštu z trámů a betonových patkách, a hlediště z prefabrikovaných železobetonových stupňů obložených žulovými deskami. V zahradě se nachází také kašna s ručním ovládáním intenzity výtrysku.

O KEŠI

Ke keši, která je umístěna na relativně klidném místě, se dostanete od kostela z výše popsaného náměstí A. Jiráska, nebo hned dvěma vchody z ulice Třešňovecká, a to přes zámeckou zahradu, která je ovšem veřejnosti přístupná denně pouze do 22:00. Dále je možné sem dojít bránou ze strany zámku - cestou na náměstí z ulice Dobrovského. Nachází se zde posezení s menší vyhlídkou na část Lanškrouna. Schránku prosím vracejte přesně na svoje místo, a to tak, jak byla umístěna. Ať je vidět co má být a není vidět, co vidět být nemá. ;)