HOUBY VŠUDE KOLEM NÁS
Náš houbařský tým je složeny z jihočechů a severomoraváků. Proto jsme si všimli, že se na různých místech naší krásné české země sbírají různé druhy hub. Proto naše jihočeská teta málem dostala infarkt, když slyšela severomoravského houbaře pořád vykřikovat: "Hřib! A další! A zase hřib!" Moravák myslel hřibem každou babku, kterou potkal. Jihočeská tetka zase říká "hřib" jen pravému hříbku.
Každý sbírá jiné houby, my vám chceme představit ty, které sbírá naše parta, a které nejsou tak známé a populární.
HOLUBINKY
Holubinky jsou celkem bezpečné houby. Poznáte je podle plodnice - stačí rýpnout do třeně plodnice a jestliže vyrýpnete celistvý kousek dužniny s hladkými okraji, který se netřepí (podobně jako u jablka), víte, že jste našli zástupce rodu holubinek.
Proč sbírat holubinky a jaké druhy vybrat
Proč? Protože holubinek roste poměrně hodně, jejich sběračů je poměrně málo a tím pádem na vás víc zbyde. Oproti jiným houbám mají odlišnou konzistenci a vůni a nekumulují ve svých plodnicích těžké kovy.
Holubinka namodralá
Patří mezi jednu z nejchutnějších a nejoblíbenějších holubinek. Roste velmi hojně ve všech typech lesů, nejčastěji ji však najdete pod duby a buky. Jako jediná ze sester holubinek má nevylamující se, jakoby mastné „špekové“ lupeny, které jsou pevně přirostlé k okraji klobouku. Při prověřování pružnosti lupenů se doporučuje přejet přes ně silně prstem. Pod tlakem se ohnou, aniž by se polámaly. Klobouk holubinky namodralé je barevně velmi proměnlivý v závislosti na stáří plodnice. Zbarven může být fialově, růžově, namodrale, někdy i zeleně či šedozeleně. Jeho povrch je za vlhka lepkavý. Do lesa pro ni na jistotu jděte v období od května až do pozdního podzimu, obvykle ve skupinách.
K jídlu je vhodná čerstvá i sušená a houbovému pokrmu dodá zajímavou chuť i konzistenci, neboť si zachovává křupavost i po tepelné úpravě. Hodí se k přípravě všech houbových pokrmů.
Holubinka mandlová
Další výtečný druh holubinky, který když trochu dostanete do oka, není možné, abyste ho zaměnili za jinou holubinku. Její klobouk je široký 4-12 cm, v mládí polokulovitý, pak plochý, uprostřed vmáčklý, nejčastěji narůžovělé, kalně masově červené až hnědavé barvy, naspodu s bílými lupeny. Třeň je válcovitý, bílý, tvrdý, a dole zúžený. Tahle holubinka roste celkem hojně od června do října v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, zejména pod duby, habry a břízami. V kuchyni s ní můžete všemožně čarovat, protože je naprosto všestranná. Výborná je například upražená na škvarcích v oleji.
Holubinka nazelenalá
Houbou, pro kterou se rozhodně vyplatí shýbnout a dát ji do košíku, je holubinka nazelenalá. Jedná se o jednu z nejchutnějších hub naší přírody vůbec. Lze ji poznat podle měděnkově zelené barvy klobouku, jehož pokožka je v dospělosti rozpraskaná do drobných políček. Právě díky políčkově rozpraskané pokožce patří mezi několik málo poměrně snadno identifikovatelných druhů holubinek, pozor však na záměnu se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou. Třeň je válcovitý, ve stáří s rezavými skvrnami, dužina bílá, po rozkrojení na řezu rezaví, má oříškovou chuť a nevýraznou vůni. Roste v období od června do října v listnatých lesích, nejčastěji ji najdete pod vzrostlými stromy, jako je bříza či buk.
Zdroj: https://www.houby-rostou.cz/holubinka-houba-wiki-atlas-hub/
O KEŠI:
U nás na zahradě roste jeden speciální druh houby: ŠVESTKÁČ SMRDUTÝ. Abyste ho našli, klidně udělejte pár kroků na soukromou zahradu (majitel o keši ví), ale nevstupujte ke zvířatům, nic neničte a snažte se na sebe nepoutat pozornost, ať nám Švestkáče nikdo neadoptuje. A buďte na něho opatrní, ať mu neulomíte klobouk. Krabičku, prosím, poradne zavítejte a netlačte až dolů. Švestkáč má rád CWG, tak vyměňuje (prosíme kolečko za kolečko), pro začátek jsou v něm 3.