Edice: Bečovské toulání
Kat bylo nečestné povolání a lidé se katu vyhýbali. Kat zacházel s mučicími nástroji, dotýkal se odsouzenců, mrtvých těl, šibenice i pranýře, přicházel do styku s krví, mučil a popravoval za peníze. Z těchto důvodů sklízel opovržení. Často vykonával i práci rasa, odstraňoval mršiny nebo čistil stoky a záchody. Jeho dotyk či blízkost mohly přinést kromě ztráty cti i neštěstí. Žil momo společnost, sňatky uzavírali členové katovských rodin obvykle mezi sebou, jeho děti neměly zpravidla možnost vyučit se jinému řemeslu. V kostele a v hospodě měl vykázané místo a musel být rozpoznatelný na první pohled (některými prvky oděvu nebo svým mečem). Bydlel stranou v příhradební uličce, v hradbách či za městem.
Katu však byly přisuzovány i kouzelné léčitelské schopnosti, potají byl vyhledáván pro magické prostředky, jako bylo dřevo, provaz či hřeby ze šibenice, mandragora, která údajně rostla u šibenice pod těla oběšenců, lidská krev nebo části těl popravených osob. Dlouho se udržovalo přesvědčení, že tělo člověka, který nezemřel přirozenou smrtí, má léčivě účinky. Např. krev sťatých zachytával kat se svolením vrchnosti a dával napít ubohým a nemocným lidem, lidé podpláceli katovy pacholky, aby v krvi popravených namáčeli jejich šátky či jim poskytli pohled na popraveného zblízka. I těla vystavená slunci, měsíci a hvězdám měla údajně zázračnou sílu a schopnosti.
Kat nepobíral nijak vysoký pravidelný plat, přivydělával si léčitelstvím, prodejem bylin, lektvarů, zpracováním kůží, vyšší částky získával za náročné způsoby poprav, jako např. lámání kolem, čtvrcení, ale např. i manipulace s tělem sebevraha. Kata nemělo každé město, které disponovalo hrdelní pravomocí, a proto si řada z nich kata zapůjčovala od jiných měst. Katovské řemeslo bylo fyzicky i psychicky náročné. Kat musel zvládnout bezchybnou manipulací s těžkými nástroji i psychickou zátěž, způsobenou nejen svým zvláštním společenským postavením, ale pozorností úředníků i přihlížejících při vykonávání trestů. Chování a um kata ovlivňovaly průběh popravy průběh popravy i reakce lidu. Lid musel být přesvědčen o vině odsouzeného, jinak mohl znejistit a ohrozit kata. Špatné provedení popravy znamenalo nebezpečí pro samotného kata, případy, kdy byl kat v takových situacích sťat vlastním mečem nebo ukamenován, nebyly nijak vzácné. Ukamenováno či sťato bylo pět katů na Hradčanech a na Pohořelci v r. 1509 po nevydařené popravě, v r. 1557 se nepovedla poprava stětím plzeňskému katu Janovi v Kladrubech. Na útěku byl chycen, přinucen vykopat popravenému jámu, ale nakonec byl stejně ukamenován. Rizikové mohlo být pro kata i jiné chování. Z Vratislavi je znám případ, kdy kati povzbuzovali odsouzence, který utíkal z místa popravy.
Ačkoliv kat byl jen vykonavatelem rozsudku a odsouzenému se někdy omlouval za to, že ho musí z úřední moci usmrtit, v očích přihlížejících byl symbolem světské moci a trestu. Poté, kdy soudce předal odsouzeného katu, byl každý útok na kata vnímán jako útok na vrchnost. Aby odsouzenec nekomplikoval katu práci, měl „popravčí“ s hříšníkem jednat laskavě, nezacházet s ním nemilosrdně, ale mluvit k němu přívětivě a svůj úřad vykonával obezřetně, aby se ubohý hříšník necítil zkrácen či dokonce neupadl v zoufalství. Řádné vykonání rozsudku potvrzoval soudce, např.:“Tak jsi učinil, jak rozsudek a právo určily, a při tom též zůstane.
Právo útrpné a výkon trestů v Bečově zajišťoval pravděpodobně v období 17. - 18. století kat z Jáchymova, jenž působil v širším okolí (Horní Slavkov, Nejdek).
Text použit z informačního tabla Naučné stezky „Šibeniční vrch“ (zastávka 4), kde je možné získat další informace a prohlédnout si obrázky.
Keš se nachází v blízkosti objektu KATOVNA.