Liška je nejrozšířenější středně velká šelma České republiky a vlastně i celé severní polokoule. Je to relativně štíhlá psovitá šelma, stavbou těla a lebky se jen málo liší od slabšího psa. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně může přesáhnout i 12 kg.
Dokáže se pohybovat rychlostí 40 km/h, tedy asi jako pes. Svůj revír v okruhu 6-8 km si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz.
Mimo období rozmnožování dává většina lišek přednost životu venku, v oblastech s hustou vegetací, přestože se občas ukryjí v noře, aby se vyhnuly špatnému počasí. Liščí nory jsou nejčastěji vyhrabávány ve svahu kopce, v soutěskách, srázech u vodních toků, příkopech, propadlinách, strouhách, skalních štěrbinách a opuštěných lidských stavbách. Nory hloubené mezi kořeny mohou být v použitelném stavu po celá desetiletí. Jedna liška má několik nor: jednu hlavní, kde jsou i mláďata, ostatní jsou rezervní pro případ nebezpečí, aby měla kam mláďata přenést.
Hárání (kaňkování) přichází zpravidla v lednu a v únoru. V té době se o jednu lišku uchází několik samců a toto soupeření bývá doprovázeno zápasy. Názor na dobu březosti není jednotný. Udává se, že probíhá v rozmezí 50 až 56 dnů. Mláďata se rodí slepá a pokrytá šedočernou srstí. Průmerný počet je 4 na vrh, byly ale zaznamenány případy až třinácti.
Liška je relativně nenáročný všežravec. Je schopná se v případě výpadku oblíbené kořisti rychle přeorientovat a velmi ráda dává přednost tomu, co je snadno ukořistitelné a má vysokou energetickou hodnotu. Složení potravy: Nejvíce myši a hraboši, dále pak ptáci, žížaly, brouci, housenky, plži, žáby, ještěrky, ryby, slepice, husy, kachny ale také ovoce, v zimě s oblibou požírá šípky a nepohrdne ani mršinou. Co se týče zajíců a srnčí zvěře, liška nemá fyzickou dispozici k úspěšnému ulovení zdravých dospělých jedinců, mláďata nebo oslabené dospělé kusy však ulovit dokáže.
Při dočasném přebytku zakládají lišky zásoby. K tomu vyhrabou v měkké půdě asi 10 cm hlubokou jamku, do ní vloží potravu a opět ji zahrabou. Tyto skrýše později nachází pomocí čichu. Lišky dávají přednost lovu brzy ráno před východem slunce a za soumraku.
Liška získala pověst chytrého, někdy i vychytralého zvířete a takto také vystupuje v mnoha literárních dílech, zajímavé je, že se tak děje v mnoha kulturách.
V období renesance a baroka dosáhl velké popularity lov lišek, a to norováním, ale později i formou honu. Jeho dědictvím je známá anglická štvanice na lišku.
Šifra:
N 49° 08. ??? E 016° 22. ???
Kromě kešky prosím nic jiného nelovte.
Přeji Vám úspěšný lov!
Edit: Dne 22.12.2021 došlo ke změně finálních souřadnic!