Ve velkém statku se vše chystá na příjezd královské rodiny. Na vše přísně dohlíží zlá a lakotná statkářka, která chce, aby její nehezká a zlostná dcera Dora udělala dojem na mladého prince. Statkářčina nevlastní dcera, hezká, skromná a laskavá Popelka, skončila po otcově smrti mezi služebnictvem. Musí vymetat popel a odtud je i její jméno. Kromě příbuzných ji mají na statku všichni rádi, včetně zvířat a ptáků. – Popelka se zastane kuchtíka, který rozbil mísu, a musí za trest přebírat hrách smíchaný s popelem. Pomohou jí s tím holubi, a tak dívka využije volné chvíle a vyjede si na svém koni Juráškovi. V lese překazí lov princi a jeho dvěma přátelům, Kamilovi a Vítkovi, kteří se vytratili z královského průvodu. – Mladíci ji pronásledují. Považují ji za malou holku. Ona je však překvapí, když zvládne princova obávaného koně. Princ ji kvůli tomu obdivuje. – Při královské návštěvě na statku si macecha s Dorou zajistí pozvání na královský bál. Statkářka vyšle do města čeledína Vincka, aby nakoupil látky a šperky. Popelka si na jeho dotaz přeje, aby jí přivezl to, co mu cestou cvrnkne do nosu. – Na královském dvoře se vše připravuje na ples, na němž by si měl princ vybrat nevěstu. Mladík se však do ženění rozhodně nehrne. Ujede s kamarády znovu do lesa. Narazí na vracejícího se Vincka. Princ sestřelí veverčí hnízdo, z nějž vypadnou na čeledína tři oříšky, dárek pro Popelku. – Ženy nejsou spokojeny s tím, co čeledín přivezl, a vyrazí do města samy. Popelka by si ráda vyjela na Juráškovi, ale ostýchá se: co kdyby ji náhodou princ viděl v jejích nuzných šatech. Vtom jí spadne jeden z oříšků, a když ho dívka otevře, najde v něm lovecký úbor. Vydá se tedy na vyjížďku. Potká se s princem a jeho kamarády. Překoná je ve střelbě na dravce a princ, který ji nepoznal, jí dá prsten nejlepšího střelce. Dívka pak rychle ujede. – Macecha s Dorou odjíždí na slavnost do zámku. Popelka musí přebrat mák smíchaný s prosem. Opět jí pomohou holoubci a ona se v plesových šatech z druhého oříšku rozjede na hostinu. – V zámku se tančí, ale princ si stále nevěstu nevybral. Když se objeví neznámá kráska se závojem, nabídne jí ruku. Kupodivu je odmítnut. Prý do té doby, než uhodne hádanku, kterou mu dívka dá před svým zmizením. Na schodech po ní zůstane jeden střevíček. Princ ji pronásleduje na koni až ke statku. Marně jej dá celý prohledat. Pak si všechny ženy musejí zkusit střevíček. Žádné z nich, včetně urputné Dory, nepadne. Nakonec si Vincek vzpomene na Popelku, kterou macecha s dcerou zavřely do komůrky. Obě ženy se pokusí se střevíčkem ujet, ale jejich kočár se převrátí do rybníka. Princ dál hledá. Mezitím se Popelka osvobodí a z třetího oříšku získá svatební šaty. V těch se ukáže princi, sama mu napoví rozluštění hádanky a stane se jeho ženou.
Zaujmavost
Filmového Juráška predstavujú dva kone - na jazdenie využívali Ibrahima, ale v stajni ho zaskakoval nemecký kôň Kalif. České kone v Nemecku nemohli nakrúcať, lebo v tom čase colné predpisy zakazovali prevážať zvieratá cez hranice z dôvodu nákazlivej choroby.
Lesné prechádzky Popolušky a princa sa nakrúcali v Javornej na Šumave. Koňa Ibrahima (Jurášek) veľmi potrápil mráz a nepohoda. Bol prechladnutý a trpel kašľom, ktorého sa po zvyšok života nezbavil. Nakoniec sa dožil 22 rokov.
Václav Vorlíček vždy pred Vianocami poskytuje rozhovory a pozývajú ho na zámok Moritzburg, kde pravidelne otvárajú výstavu filmových rekvizít či kostýmov. „Vďaka nim zafinancovali na zámku už nejednu opravu," úsmevne podotkol.
V Argentíne bola distribuovaná rozprávka v dĺžke 82 minút, čo je o sedem minút viac ako ju poznajú diváci všade na svete.
Podľa spomienok Václava Vorlíčekamal s obsadením Dory problémy, ale na Dane Hlaváčovej ho fascinovalo, že prijala úlohu, o ktorej bolo v scenári doslova napísané, že je škaredá.
Herci museli počas natáčania cestovať aj cez hranice a potom, čo raz nestihli let do Nemecka, vyrazila skupina hercov vlakom. Dana Hlaváčová (Dora) s Libušou Šafránkovou (Popoluška) boli v jednom kupé, keď sa otvorili dvere a v nich sa objavil človek oblečený celý v bielom, na chrbte mal kanister a v ruke sprchu a úplne mlčky herečky nepríjemne dezinfikoval, až neskôr sa dozvedeli, že sa hovorilo, že je krívačka a slintačka u žiráf v zoo v Dvore Králové.
Keďže Libuše Šafránková (Popoluška) vyrastala na vidieku, nerobilo jej žiadny problém predviesť dokonalú jazdu na koni v anglickom dámskom sedle, lebo bola zvyknutá jazdiť úplne bez sedla. A ako dodala, bol rozdiel jazdiť na českom a na nemeckom koni. Nemecké kone boli ako vietor, tie stačilo len jemne popohnať a fičal krajinou ako blesk.
Aby sa za Popoluškou, ktorá odchádza na koni do lesa, rozbehol pes, museli mu hodiť snehovú guľu, čo je vo filme vidieť.
V Nemecku si o Pavlovi Trávničkovi (princ) mysleli, že je nemecký herec.
Sedlo, v ktorom Jurášek nosil Popolušku, je vystavené v múzeu na zámku Vysoká Lhota v Čerčanoch. Okrem neho tam majú ďalších 350 filmových sediel.
Libuše Šafránková (Popoluška) vo filme pôvodne hrať nemala. Dávala prednosť príprave inscenácie v Činohernom klube. S prijatím úlohy súhlasila až potom, čo ju k tomu vyprovokoval kolega Ján kačer slovami: „V tomto divadle už skoro nikto nemôže točiť, tak si toho váž, choď a uži si to!"
V Norsku byl zvolen překrývaný dabing, kdy je v pozadí slyšet čeština. Všechny postavy nadaboval norský herec Knut Risan.
V roce 2005 vyšla pohádka v Norsku na DVD a hned první týden se prodalo více než 21 000 kusů.
Kostýmy boli podľa pôvodného scenára robené na teplé počasie, ale keďže sa napokon natáčalo v zime, nestihli sa už prešiť, a tak Popoluška musela v záverečnej scéne cválať na koni v ľahučkých šatách pri teplote mínus 21 stupňov Celzia.
Keďže kamery v dobe natáčania boli oproti dnešnej dobe dosť zaostalé, museli sa zaostrovať ručne, a preto sa musel princ počas tanca pri scéne na plese krútiť v presnom polkruhu, aby bol záber ostrý. Veľmi mu to nešlo, a tak bol priviazaný lanom ku kamere, aby sa otáčal presne.
Mŕtva líška bola poľovníkmi zabitá už na jeseň a uchovávaná v mrazničke, aby sa nerozložila. Druhá líška, ktorú vidíme vo filme hrýzť šíp, ktorý tam mala pripevnený háčikom, bola skrotená a nič sa jej nestalo.
Kočiar, v ktorom sa viezli kráľ a kráľovná, bol historický. V roku 1905 sa v ňom viezol princ Wilhelm z Pruska na svadbu s Cecíliou von Mecklenburg-Schwerin.
Vodný hrad Švihov pri Klatovoch bol počas nakrúcania v žalostnom stave. Maskovali to kulisy a ozdoby.
Rozprávka sa nakrúcala na drahý film, a preto režisér požadoval, aby sa všetky zábery natočili na prvý pokus .
Scénu, kde beží princ za Popoluškou zo zámku, musel herec kvôli vetru absolvovať asi 50-krát.
Pri natáčaní na Šumave zapadol kôň Trávnička až po uši do zasneženej jamy.
Gott ve vzpomínkách na K.Svobodu uvedl, že skladba "Kdepak ty ptáčku..." vznikla jako reakce na jejich emigraci po srpnu 1968.
Protože by ve scénách, kdy se princové s Popelkou honí šumavským lesem, herci uvízli hluboko ve sněhu, musel jim celý štáb předem prošlapat a upěchovat cestičky. Kamery se následně umístňovaly tak, aby nebyly viditelné.
Konec českého filmového Juráška byl dosti neromantický. Po konci kariéry skončil jako všechna neproduktivní zvířata socialistického státního družstva v koňském salámu.
Až po konci natáčení vyšlo najevo, že představitelka macechy Carola Braunbock je odsunutá sudetská Němka, která stále umí česky. Přesto celou dobu natáčení mluvila pouze německy.
Nikto doteraz nevie, komu vlastne napadlo poslať scenár do NDR. Ten sa za noc preložil a za dva dni dostali tvorcovia odpoveď, kde stálo, že Nemci majú záujem o spoluprácu na filme.
Rozpočet snímky bol 6 miliónov Kčs, čo bol na tú dobu dvojnásobok priemerného filmu.
V posledním záběru filmu jedou Popelka a princ na koních přes zasněženou pláň. Pavel Trávníček při natáčení této scény zapadl i s koněm do sněhu a Libuše Šafránková tak pokračovala v jízdě dál sama, protože scénu nebylo možné kvůli nutnosti použít zasněženou louku beze stop opakovat.
Do zasnežených hôr prichádzal raz denne za štábom a hercami vojenský obrnený transportér, lebo iné vozidlo by sa tam nedostalo. Priviezol im cisternu horúceho čaju, čo bolo ich jediné "teplé jedlo" za celý deň. Vojaci im ho podávali v plastových pohároch, ktoré sa teplom rozpúšťali. Šafránková sa vyjadrila: „Tak dobre sme si z toho zavoskovali žalúdok, že sme vôbec nebývali hladní."
Pôvodne hľadal režisér zámok, kde by mohol nakrúcať, na území Slovenska.
Úvodný tanec Prinzezny Drobeny, pri ktorom nosí bezmocného Princa v náručí, bol náhlou improvizáciou.
Scéna, kdy dostane princ v lese při lovu od Popelky sněhovou koulí, se točila tak, že se Pavel Trávníček postavil velmi blízko ke kameře, za kterou stál režisér, který měl v ruce připravenou sněhovou kouli. Když se začalo točit, tak ji po Pavlu Trávníčkovi z velmi malé blízkosti mrštil tak, aby ho trefil do hlavy.
Film sa mal pôvodne odohrávať v lete. Zimné natáčanie bolo nariadenie východonemeckej spoločnosti DEFA (Deutsche Film-Aktiengesellschaf), ktorá potrebovala zamestnať ľudí v decembri.
Postava, kterou hraje Helena Růžičková, se v německé verzi jmenuje Kleinröschen, což je v překladu Růžička.
V jedné ze závěrečných scén, kdy se poddaní radovali, když princ uhodl Popelčiny hádanky, byl Menšík opilý. Ve scéně proto jen postával a díval se.
Ve spoustě větších cukráren v Německu můžete ochutnat čokoládové trubičky, které se jmenují Tři oříšky pro Popelku s Popelkou ve svatebním kostýmu na obalu.
Rozprávka mala vyše 80 originálnych kostýmov, ktoré stvoril oscarový výtvarník Theodor Pištěk. Legendárna črievička existuje až v troch exemplároch a každý má inú veľkosť, aby črievička na obraze vždy správne vynikla.
Pohádka se každý rok vysílá ve Spojených Arabských Emirátech. Je oblíbená také např. na Filipínách.
V Norsku a Španělsku se pohádka vysílá 24. 12. dopoledne. Poprvé byla v Norsku vysílána už v roce 1975. Pohádka se stala dokonce i nejsledovanějším pořadem na Vánoce, v roce 2012 ji sledovalo dokonce 1 milion Norů.
Film má v Nemecku svoj fanklub a každoročne sa tam na rôznych zámkoch konajú tematické plesy presne v duchu tejto rozprávky.
V Norsku se pohádka hraje pod názvem "Tre notter til Askepott".
Natáčet se začalo po přispění 1 milionu východoněmeckých marek od Deffi.
Statek Popelky je vodní hrad Švihov.
Tato pohádka dělá pravidelně společnost také divákům ze severských zemí, a když ji jednou do programu nezařadili, hartusili nespokojení diváci dokonce až pod okny budovy televize.
Producenti tehdy měli připravené pytle s umělým sněhem, který byl vyrobený z rozemletého polystyrenu. Německá strana měla připravený umělý sníh, který sice zapáchal, protože byl dovezen z rybích konzerváren a vyroben byl z rybích kostí a příměsí chemie, ale přesto na rozdíl od polystyrenu byl ekologicky vhodný a druhý den už po něm nebylo památky.