GeoWest Park je vytvořen zdejší partou kačerů. V parku najdete tradiční úkryty na zajímavých místech i několik jedinečných lahůdek. Čeká vás nelehké zdolávání našich výtvorů v krásné přírodě. Přejeme vám spoustu zábavy, trpělivosti a mnoho zážitků.
Lovu zdar.
Der GeoWest Park wurde durch eine hiesige Truppe geschaffen. Sie werden hier die traditionellen Schutzhütten aber auch die einzigartigen Feinkost gefunden. Es erwartet Euch ein unleichtes Überwinden von Gebilden in herrlicher Natur. Wir wünschen Euch viel Spaß, Geduld und Erfahrungen.
Weidmannsheil!
GeoWest Park is made by a local group of geocachers. Here you will find traditional hideouts in interesting places and also a few really special ones. The uneasy discovering of our creations is waiting for you in the beautiful nature. We wish you a lot of fun, patience and enjoyment.
Good hunting.
Pohádka o šišce
To jednou spadla ze stromu Šiška. Byla ještě dost malá a hodně foukalo. Tomu, co se jí přihodilo, vlastně moc nerozuměla. Prostě šiška… Ale když už tak ležela delší dobu, začalo jí to trochu vrtat hlavou. Jsem šiška, ale co mám teď dělat? Jen tady ležím, nevím odkud jsem a co mám dělat. Ostatní šišky spadly daleko od ní a nemohly jí poradit. Nad ní se skláněly větve smrků a borovic a měly své práce dost a dost.
A tak Šiška dál pomalu přemýšlela, kdo vlastně asi je. Prohlížela se pozorně a říkala si: „ No jsem trochu pichlavá, trochu jako ježek vypadám." „Rostlina nejsem, to bych byla zelená, nebo bych měla květy a hlavně kořeny, které by rostly v zemi. Nejvíc by se jí líbilo být květinou, jemně vonět a být krásná. Zatím však pomalu tlela a rozpadala se. Občas přiletěla žluva a klovla si, protože hledala semínka.
Blížila se zima a Šiška zapadla do sněhu, že ji ani skoro nebylo vidět. „To je asi konec,“ řekla si. „Všichni už si našli své úkryty, domečky a jen já tady neschopně ležím.“ Mrazy ji však nespálily, vrány nevyklovaly a veverky neodnesly. Měla tedy štěstí. První jarní paprsky polechtaly zemi a sníh brzy roztál. V Šišce zbylo jedno malé semínko. Začal vát vítr, a tak se už Šiška rozloučila se vším, co z ní zbylo. Ale najednou pocítila něco podivného. Vítr ji nemohl odvát, protože byla jakoby připoutána pevně k zemi. Její semínko totiž začalo na jaře brzy klíčit a zaklínilo nesměle, ale pevně své první kořínky do hlíny. Rychle prorůstalo vlhkou hlínu a písek a drželo se pevně.
A tak se Šiška ztrácela, ale současně proměňovala. Stala se nejkrásnější borovicí v celém údolí. Teprve nyní pochopila, kdo vlastně je a věděla každý den, co má dělat. Vítr čechral její husté dlouhé jehličí, kde už byly vidět celé trsy mladých zelených šišek. Za nějakou dobu tyto šišky opadaly, ale jedna šiška, která se trochu lišila velikostí od ostatních spadla daleko od dalších.
A co se s takovou šiškou stalo? Zůstala ležet v bezpečí kdesi v lese.
Stav keše:
6.3.21 kontrola keše: vše OK
7.5.21 kontrola keše: vše OK
18.12.22 kontrola keše: vše OK
8.5.24 kontrola keše: výměna mokrého logbooku a vysušení krabičky