Poustevník

Na jihovýchod od borovského kostela, v lese se Pasíčka nachází lokalizovaná studánka s velmi dobrou pramenitou vodou. V její blízkosti, z lesního porostu, vystupuje neveliká skála, v níž bývala malá jeskyně. Před jeskyní byla ze dřeva sroubena na kamenné podezdívce chatrč a v ní přebýval poustevník. Obydlí si ohradil a založil malou zahrádku, kde pěstoval květiny a běžnou zeleninu pro svou skrovnou potřebu. Na jihovýchod od borovského kostela, v lese se Pasíčka nachází lokalizovaná studánka s velmi dobrou pramenitou vodou.V její blízkosti, z lesního porostu, vystupuje neveliká skála, v níž bývala malá jeskyně. Před jeskyní byla ze dřeva sroubena na kamenné podezdívce chatrč a v ní přebýval poustevník. Obydlí si ohradil a založil malou zahrádku, kde pěstoval květiny a běžnou zeleninu pro svou skrovnou potřebu.
Obyvatelé borovští spatřovali tohoto člověka třikrát denně vždy, když chodil zvonit na věž kostela. Oblečen byl v tmavý šat, utkaný ze žíní. V letní době si hlavu zdobí věnečkem uvitým z lučního kvítí. Nikdo nevěděl odkud přišel, neznal nic z jeho minulosti a proč žije odloučen od lidí. Úzkostlivě se jim vyhýbal, zvlášť pak ženám. Jinak ho nejmenovali než Ondřej poustevník. Jako odplatu za každodenní zvonění mu občas nosíme k poustevně trochu jídla.
Časem si lidé na podivného samotáře zvykli ai na slevil ze svých plachet. Sbíral léčivé byliny a nemocný v případě potřeby dával, a tak se stal potřebným pro druhé. Až jednoho dne se neozvalo jeho dva zvonění, ani druhý den, ani třetí se zvony neozvaly. Obyvatelé Borové začali Ondřeje hledat. Byl nalezen v borovských kostelech, na stupních oltářích, mrtev. V ruce svílový papír, na kterém vysvětlujete své podivínství. Do lesů utekl z Bavor následkem nešťastných lásek, na které chcete po zbytek života zapomenout. Seznam byl psaný švabachem a byl uložen do víry kostela, která však dne 26. ledna 1875 vyhořela a písemnosti se nedochovaly.
Jak šel čas, tak lidé zapomínají a dnes už málokdo ví, proč se v Pasíčkách malé tůně s dobrou pramenitou vodou říká Poustevníkova studánka.
Tuto pověst zapsal do své rodinné kroniky pan Kamil Hájek (1909–1986), Havlíčkova Borová č.p. 131. K pověsti poznamenal: „Jako školák jsem tuto historii slýchával od starých při draní peří a jako nejpřesvědčivější se mi jevilo vyprávění dlouholetého starosty Františka Štefáčka, č.p. 52. V Pasíčkách bývala jeskyně a před ní v chatrči větrné kryté žil poustevník. Pak, když na Horní Vubci se stavěly chalupy, skálu roztrhali na kámen. Věčná škoda! “
Zdroj citace: Hájková J. (2002): Tři pověsti z Havlíčkovy Borové a Železných Horek. - Sborník Havlíčkobrodské společnosti pro podporu regionálně historického povědomí, č. 2, str. 9–10.

O keši:
Jak to bývá na úvodních souřadnicích keš není. Pokud budeš pozorný(á), tak objevíš na tabuli (Píseň o poustevníkovi) indície na finální souřadnice místa, kde postevník žil. A zároveň se tam nachází keš. Tato keše byla založena v rámci adventního kalendáře 2020 žďárských kačerů.

Poustevníkova studánka je zařazena v registru studánek pod číslem:    11028

Parkoviště:
Nejlepší je procházka od parkoviště u kostela v Havlíčkovy Borové, kde se dá celoročně parkovat. Pak doporučuji sejít kousek po příjezdové cestě a půlce kopce odbočit doprava a pokračovat polní cestou až ke studánce. Touto cestou chodil i poustevník 3x denně zvonit. Na místě krásná studánka a socha poustevníka a objevíš tam tabuli s pověstí a písní o poustevníkovi.
Druhé parkoviště na silnici lze také použít. Je to blíže, ale cestu si musíš najít přes louku.

Úkol ke kontrole keše, hledej na tabuli PÍSEŇ O POUSTEVNÍKOVI:

Formát souřadnic finálky:
N49° 37.ABC
E15° 47.DEF

Ke keši se dá vypravit přesně jak se píše v pověsti, ale doporučuji obejít houštinu z levé strany od studánky. Přiješ na místo, kde poustevník žil. Doufáme, že pozvání na toto místo, které není na turistické trase, bude líbit. A nezapomeň za poustevníka zazvonit.