Tato keška vás přivede k dřevěnému kříži, od kterého vede cesta k zaniklému hřbitovu na Kalvárii. Dnešní modrá turistická trasa věrně kopíruje původní cestu - úvoz, kterým se ve směru od Úsobrna a Nového Dvora na Kalvárii stoupalo. Vyplývá to i z mapy Stabilního katastru, kde je cesta zakreslená.
Fotka asi z první poloviny 20. století, na níž je hřbitov i s náhrobky vidět (za ním jsou i domky).
Úsobrnští obyvatelé, spadající původně pod duchovní správu cetkovické farnosti, byli na jaroměřické Kalvárii pohřbíváni od roku 1786, kdy byla vytvořena jaroměřická administratura, zahrnující poutní vrch Kalvárii, vesnici Jaroměřice s Novým Dvorem a také Úsobrno. Nejprve byli Úsobrnští pohřbíváni na nádvoří poutního kostela Povýšení svatého Kříže na Kalvárii. Teprve roku 1838 byl na Kalvárii zřízen samostatný hřbitov pro ves Úsobrno a její část zvanou Skelná huť. Hřbitov stál na dřívějším poli kalvarského hospodského, ale zřejmě kvůli velké vlhkosti byl později zrušen.
Nový hřbitov byl zřízen na nedalekém příhodnějším místě – za kalvarskou hospodou na pozemku zakoupeném od zámečníka Františka Čujana. Nový hřbitov byl vysvěcen jaroměřickým farářem Grohmanem roku 1849. Začalo se na něm pohřbívat roku 1850, přičemž poprvé to bylo 9. ledna, kdy tu byla pochována půlroční Anna Dokoupilová z čp. 78, zemřelá 7. ledna, a po ní osmdesátiletý Mathias David.
Hřbitov se však stal pro svou vzdálenost od Úsobrna a nesnadný terén nevyhovujícím. I přesto se na něm pochovávalo až do roku 1947, kdy byl konečně po dlouholetých snahách a jednáních zřízen hřbitov přímo v Úsobrně.
Zdroje:
PINKAVA, Jaroslav: Dějiny Jaroměřic na Malé Hané. Díl 2. (1848–1945). Jaroměřice u Jevíčka: Obecní úřad, 1999.
SCHUSTER, Michal: 300 let Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka. Jaroměřice u Jevíčka: Obecní úřad, 2013.
(Listing upraven 24. 8. 2023)