Historie a současnost
Obec je v kronikách připomínána již od 14.století. V té době vlastnili osadu Vladykové z Popovic – Jan a od roku 1353 i Hartlib. V roce 1378 byla ves prodána Bouškovi z Ivančic. V polovině 15.století patřilo pak celé území Janovi z Deblína, který je v roce 1466 prodal paní Veronice z Boskovic. V roce 1482 se majitelem stává Hynek z Kukvic a krátce potom připadá obec k rosickému statku. V roce 1620 byla obec vypleněna. V roce 1789 byla osada přifařena do Popovic. Počátkem 18.století čítal Újezd 18 domovních čísel, po třicetileté válce bylo jen 8 domů „osedlých“, 10 bylo pustých. V roce 1770 měl Újezd 25 domovních čísel. Rozvoj obce nastal koncem 19.století a zvláště pak po I.světové válce.
Ve třicátých letech minulého století bylo v Újezdě mnoho živností – mlýn, pila, hostinec a pekárna U Hemalů, hostinec U Tomků, dva obchody, řeznictví, dva kováři, dva stolaři, dva ševci, krejčí, povoznictví a autodoprava – dva autobusy. Ty vozily především dělníky za prací do hutí a do dolů na Zastávku. Rozvoji obce velmi napomohla elektrifikace, která proběhla kolem roku 1930.
Obcí původně procházela jediná silnice z Březiny do Jinošova. Právě ve třicátých letech byla postavena silnice z Rapotic do Újezda, ta byla prodloužena do Stanovišť až po druhé světové válce. V době nezaměstnanosti v první polovině třicátých let minulého století vznikla nejvýchodnější část obce, s domky stavěnými „ve zmole“ u silnice na Březinu. Této části se říkalo „U pece“. Kolem Újezda je totiž dost jílovišť a v tomto místě stála Pelcova pec na pálení cihel. Označení této části vesnice se však dnes již neužívá. Na rozdíl od označení západní části – Na hrobech. Měly zde být hroby z pruské nebo dokonce třicetileté války.
Obec vždy žila bohatým společenským životem. V hostinci U Hemalů mívala svoje sídlo Dělnická tělocvičná jednota, ke společenskému životu přispíval nemalou měrou i hasičský sbor. V obou hostincích se hrávala ochotnická divadla, pořádaly taneční zábavy a později promítaly filmy. Druhá světová válka se Újezda dotkla stejně tak, jako okolních obcí. Boje probíhaly v blízkém okolí, samotné obce se však naštěstí příliš nedotkly.
Po skončení této války nastal další rozvoj obce – byl zaveden telefon z pošty z Rapotic, silnice dostaly bezprašný povrch. Postupně byly odstraněny chlévy stojící před domy u silnice na Březinu, zrušením pastoušky rozšířena náves, budova místní školy byla přebudována na mateřskou školu, byla postavena budova tehdejšího MNV, v akci Z postavena prodejna Jednoty (kterou obec musela v roce 2000 odkoupit ) a dokončeno mnoho dalších, vzhledu a fungování obce prospívajících, akcí.
V roce 1980 došlo k násilné integraci obcí. Újezd se stal pouhou částí Zbraslavi, vzdálenou a tedy opomíjenou. Z místního národního výboru se stal občanský výbor, formální orgán bez jakýchkoli pravomocí. I za této situace se podařilo postavit krásnou budovu autobusové čekárny, kterou návštěvníci obce dodnes obdivují, a provést opravu kapličky sv.Františka. Po stavbě vojenského objektu, jejímž důsledkem bylo téměř totální zničení silnice Rapotice – Stanoviště, byl také obnoven její asfaltový povrch (bez podílu Správy silnic). Bylo započato se stavbou přivaděče pitné vody ze Zbraslavi.
Dalším mezníkem v historii obce se stal listopad 1989. Už 4.prosince vzniklo Občanské fórum, jehož hlavním cílem se stalo, za podpory téměř všech občanů, osamostatnění obce. To se podařilo začátkem roku 1990 a od té doby je Újezd opět samostatnou součástí České republiky. Obecní zastupitelstvo vzešlé ze svobodných voleb pak převzalo obec v době bezvládí a bez jakýchkoli finančních prostředků. Přesto se od té doby podařilo dokončit vodovod po obci, provést plynofikaci obce, obnovit chodníky, znovu otevřít prodejnu (teď již obecní) a hlavně obnovit společenský život v obci.