Keška vás přivede na západní okraj náhorní plošiny kopce Praha, kde stojí neobvyklá kamenná stavba beze střechy, nesoucí stopy po masivní ale spěšné betonáži a se zalomeným vchodem. První dojem by sice mohl svádět k tomu, že se jedná o nějakou stavbičku s elektronikou příslušející k ostatním radiolokátorům, ale některé nápadné prvky prozrazují, že tomu tak není. Střecha budově nejen že chybí, ale podle všech známek na ní nikdy nebyla. Také stavební sloh, neznající okna a kombinující poněkud chaoticky kamenné zdivo s betonem litým do nedokonalého bednění, ukazuje na to, že máme co do činění s klasickou ochrannou zdí okolo pozice zaměřovače Freya. Šlo o co nejpevnější rychle zbudovanou ochranu stojanu a kabiny obsluhy, takže nad věnec zdi čněl pouze nosník se zářiči antén.
Zaměřovač Freya byl součástí impozantního radiolokačního zařízení, jehož výstavba byla zahájena nacisty v roce 1941 a představujícího ve své době vrchol technologických možností na poli vysokofrekvenční elektroniky. Výstavbě stanice bylo zřejmě využito skutečnosti, že druhý nejvyšší vrchol Brd má poměrně rovné temeno obdélníkového tvaru o rozměrech přibližně 800 na 600 metrů, přičemž za touto hranicí se terén rychle svažuje do údolí k průzračným brdským potokům. Přírodní podmínky tedy přímo nahrávaly výstavbě jedné ze stanic tak zvané linie „Y“, tedy sítě zaměřovacích stanovišť sloužících k navigaci německých denních a především nočních stíhačů. O vhodnosti zvoleného místa ostatně svědčí to, že se po válce československá armáda pokoušela uvést poškozené kořistní zařízení zpět do provozu (byť marně) a později využívala aspoň infrastrukturu základny. Dnes stojí v téže lokalitě šedesátimetrová železobetonová věž meteorologického radaru ČHMÚ.
Hodně zajímavého a rozsáhlého čtení s bohatou fotodokumentací o tomto radiolokalizačním zařízení najdete třeba zde. Je zbytečné sem kopírovat celé texty, tak pro zajímavost jenom malý zkrácený výtah, pokud se chcete seznámit s touto problematikou podrobněji tak viz výše.
Stanice nesla název Pegasus-Y a byla vybavena pěti až sedmi komplety pro goniometrické zaměřování a postupně doplňována o tři až čtyři radiolokátory typu Freya EGON, které představovaly další vývojový krok a reakci na spojenecké rušení kompletů „Y“.
Jeden komplet „Y“ se skládal ze dvou zařízení. Prvním byl měřič vzdálenosti nazývaný „Hans“, druhým pak goniometrický zaměřovač „Heinrich “ schopný určit směr, kterým se letadlo nalézá. Z údajů o směru a vzdálenosti bylo možné určit pozici letounu, přičemž maximální dosah signálu činil přibližně 300km, úhlová přesnost pro určení směru cca 1° a vzdálenost byla změřena s přesností na 300m. Pro funkci sytému bylo zapotřebí spolupráce tří přístrojů. Kromě pozemního Hanse a Heinricha se na ní podílelo ještě modifikované komunikační zařízení na palubě vybraného letounu, který svým zaměřením určoval polohu celé formace. Zařízení Hans odvysílalo „měřící tón“ na základní společné frekvenci pro komunikaci s celou formací. Na palubě zaměřovacího, či přesněji řečeno zaměřovaného letounu byl tento tón podroben pomocí upravené vysílačky retranslaci a vysílán na měřící fekvenci, která byla oproti základní společné frekvenci o 1,9MHz níže. Proto se zřejmě z pohledu zaměřovačů tyto frekvence někdy označovaly jako „Obere Welle“ - od zaměřovače k letounu a „Untere Welle“ - od letounu zpět k zaměřovačům. Signál na měřící vlně byl zachycen jak měřičem vzdálenosti Hans, tak i zaměřovačem Heinrich a na základě jejich údajů byl vypočtena dosti přesná poloha letadla a tedy i celé stíhací formace, za předpokladu že se tato držela pohromadě.
Komplety „Y“ sloužily pouze k navádění vlastních stíhačů Luftwaffe na cíl a neměly nic společného s vyhledáváním spojeneckých letadel. Fungování kompletu je závislé na spolupráci transceiveru na palubě zaměřovaného letadla a výsledek zaměření je předáván letounu ze země hlasovou komunikací. Dalším zajímavým poznatkem je, že tento typ měření nezahrnuje vůbec výšku jako veličinu. V tom ohledu byly však evidentně dostačující údaje palubních přístrojů samotného stíhače.
Dnes můžete v terénu narazit na několik zajímavých pozůstatků základen jednotlivých věží - Heinrichovy betonové patky s typickými dvěmi šrouby, zbytky železných stožárů z Hanse, již zmiňované opevnění Freyi, zbytky bariér z ostatého drátu, izolátory, zbytky kabeláže.... Ačkoliv nebyly pozůstatky linie Pegasus Y vyhlášeny technickou památkou, prosím, pokud v terénu něco naleznete, nic neničte a nic neodnášejte.