Stav v polovině března 2026: okolí kešky se vzpamatovává z intenzivní těžby. Studánka i krabička jsou v provozu, jen jsou dost na ráně, tak je potřeba při odlovu zvýšené pozornosti, díky!
Vítejte na Knížecích Studánkách, oblíbeném místě pro pěší i cyklistické výlety na brdských Hřebenech.
Studánky
Jak název napovídá, jde opravdu o studánky, a ne o studánku. Studánka u cesty je napájena povrchovou strouhou 700 m daleko od skutečného pramene a jde tedy o směs převážně povrchové vody z velkého území, která je pak jen odkalena ve skružích u studánky. U skutečného prameniště je státní vodoměr a již desítky let se tam pravidelně provádí odběry a rozbory. Prameniště je dnes zatrubkováné, dříve zde bývalo klasické kamenné obložení, zničené od dob budování raketové základny. Kvůli zanedbané údržbě tohoto pramene se vytvořil sekundární vývěr několik metrů dál. Tato voda dnes oslabuje původní pramen. Přidává se pak po povrchu k hlavnímu proudu před vodoměrem. Půlkilometrová strouha pak vede vodu ke studánce u cesty skrz malé stavidlo a část vody se pouští do studánky, větší část obtéká strouhou k cestě. Dříve tekla voda hájovnou naproti, kde sloužila jako stabilní zdroj vody. Strouha je často zanesená, dokonce poškozená koly lesních strojů při těžbě, a tak někdy část vody mizí po cestě. Voda ve studánce u cesty lidem chutná, ale vlastně nemohou vědět, co pijí.
Zdroj: estudanky.eu (studánka u cesty / studánka - skutečné prameniště) s drobnými úpravami
Hájovna
Hájovna se nachází na průsečíku lesní cesty Sanktus vedoucí od Hostomické silnice a cesty Bekovka, která jde podél obory od staré pražské silnice směrem na Stožec.
Hájovna byla založena ve 2. polovině 19. století a byla pojmenována podle nedaleké studánky, která je jednou z nejvýznamnějších ve středních Čechách. Pro hájovnu představuje zdroj pitné i užitkové vody, stačila nejen pro obživu obyvatel, ale i pro obstarání přilehlého hospodářství jako např. pole, louky a zahrady, kde jsou dnes již přestárlé ovocné stromy. Ve starých mapách byla značena jako Fuerstenbrunn a lidově se jí říkalo Nové hájovny. V 60. letech 20. století byla v hájovně provedena modernizace topení i úprava tzv. knížecího pokoje, o kterém se tradovalo, že v něm přespával majitel panství, když sem vyrazil na lov. Od té doby v hájovně sloužil vždy jeden lesník.
V současnosti neobydlená hájovna pro místní pamětníky zůstává „srdečním“ místem. Budova hájovny není památkově chráněným objektem, majitel Leonhard Josef Colloredo-Mansfeld k ní má vydané stavební povolení. V letech 2015 - 2016 došlo k vybourání objektu na holé zdi. V tomto stavu se objekt nachází dodnes (jaro 2026). V roce 2020 schválilo zastupitelstvo města Dobříše pro hájovnu zvýšení maximální výškové hladiny na 2 nadzemní podlaží a podkroví a maximální výšky na 12 m. Zrekonstruovaný objekt by měl být rozdělen na tři části, privátní (ubytování pro správce), ubytování pro hosty, kteří přijedou za účelem lovu zvěře, a skladovací prostory pro lesní správu. Měla by být vytvořena parkovací místa pro hosty. Pro cyklisty a turisty se nic měnit nebude, přístupové cesty budou nadále v režimu bez omezení. Zřízení občerstvení pro veřejnost není v plánu.
Zdroj: Informační středisko města Dobříše, materiály zastupitelstva města Dobříše pro veřejnost 2020
Hájovna v listopadu 2020
Navrhovaná podoba hájovny v dokumentech pro zastupitelstvo města Dobříše
Keška
Samotná keš je klasická malá lock&lock krabička. Místo je za hezkého počasí poměrně frekventované. Při vracení prosím prověřte stabilitu uložení:)