Nejstarší ze tří mostů spojující oba břehy Berounky v úseku mezi Plzní a Křivoklátem (Dolany, Liblín, Zvíkovec). Jako příklad kvalitního architektonického řešení železobetonové mostní konstrukce z 20.let 20.století byl most v roce 2019 vyhlášen kulturní památkou.
Popis mostu:
Přímý železobetonový obloukový silniční most o šířce 7,5m a délce 138m na severním okraji Liblína. Převádí silnici II. třídy, spojující obce Liblín a Kozojedy přes řeku Berounku. Nosnou konstrukci mostu tvoří 2 pole vetknuté plné železobetonové klenby o světlosti 50m, po stranách mostu nad břehy dvojice podjezdů s přímou trámovou železobetonovou konstrukcí o světlosti 5m. Mostovka je železobetonová, žebrová, nad oblouky podpíraná sloupky. Železobetonový střední hranolový pilíř je ve spodní části obložen žulovými kvádry, opěry jsou také hranolové železobetonové. Vozovka původně dlážděna kostkami, dnes má asfaltový povrch, vyvýšené chodníky na obou stranách mostu z betonových desek. Zábradlí nad krajními poli plné železobetonové s vodorovným pásováním, ve střední části mostu zábradlí tvoří betonové sloupky spojené kovovými trubkami.
Slohové a časové určení:
Před výstavbou mostu zajišťovaly spojení mezi oběma břehy Berounky pouze převozy v Liblíně a pod Čivicemi a několik soukromých mlýnských převozů. Od povodně v roce 1873. kdy byl poškozen jez v Liblíně, usilovaly okolní obce o postavení mostu, který by zajistil spojení obcí na pravém břehu Berounky s Kralovickým na levém břehu. Dlouhodobě plánovaný most byl nakonec zbudován podle projektu zemského technika ing.dr.Zdeňka Proška z roku 1925, práce provedla firma inženýra E.Štěrby z Berouna v letech 1927-29. Most byl postaven kralovickým okresem za přispění státu a země s celkovými náklady zhruba 2,3 miliony Kč.
Text převzat z rozhodnutí ministerstva kultury
Kudy ke kešce
Z důvodu opakovaných krádeží, přesouvám kešku z pod mostu na úroveň silnice, snad tu bude méně na očích. Tímto se z ní stává drive-in a pro vodáky pár kroků navíc.