Jak se slaví Vánoce v Babičce Boženy Němcové?

Před vánočními svátky si všichni obyvatelé Ratibořic povídali pohádky, zpívali písně a vykládali různé rozprávky o pečení vánoček, například kolik másla musí přidat, aby byla vánočka povedená. Děvčata hovořila o slívání olova, děti se těšily na vánočky, spouštění svíček, Jezulátko i na koledu.

Štědrý den na Starém bělidle

Na Štědrý den a Boží hod se jak ve mlýně, tak v myslivně a na Starém bělidle jedlo a pilo do sytosti. Pohoštění bylo nabídnuto komukoli, kdo přišel, a když nikdo nešel, babička šla hledat hosta na rozcestí. Každý rok se chtěly děti postit, aby spatřily zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo, protože to nevydržely a najedly se.

Na Štědrý den byl štědře podělen kdekdo, i drůbež a dobytek dostaly vánočky, a po večeři nabrala babička ode všeho kousek, polovičku z toho hodila do potoka, druhou půli zahrabala do sadu pod strom, aby zůstala voda čistá a zdravá, a země byla i nadále úrodná. Nasbírané drobečky hodila do ohně, aby neškodil.

Bětka třásla bezem a volala při tom: „Třesu, třesu bez, pověz ty mi, pes, kde můj milý dnes.“ Děvčata slívala olovo a vosk, děti spouštěly svíčičky v ořechových skořepinách na vodu. Maminka rozkrajovala dětem jablka, aby viděly, kolik budou mít štěstí. Pokud byly v jablíčku zdravé hvězdičky o čtyřech paprscích, šlo o dobré znamení.

Děti čekaly u okna a domnívaly se, že uvidí a uslyší Jezulátko. Babička jim musela povyprávět, že ho není vidět ani slyšet. „Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným dětem po andělích, kteří je přinášejí na zlatých oblacích. Neslyšíte nic než zvonků hraní.“ Děti babičku pozorně poslouchaly a dívaly se do oken, když vtom kmitla okolo světlá zář a zvenku zazněl zvonek. Děti ihned zbystřily a poznaly, že to bylo Jezulátko

Přišla za nimi maminka a pověděla jim, že v babiččině světnici mají nadílku. Všichni se při pohledu na krásně ozdobený strom a pod ním spoustu darů radovali, zvenku se ozývala pastýřská koleda. Nejprve pastýř odtroubil melodii pastýřské písně kolední, pak zpíval: „Vzhůru vstaňte, pastýřkové, hlasná novina, Spasitel se nám narodil v Betlémě v chlívě.“ Babička vyšla ven a dala mu výsluhu.

Od Štěpána po masopust

Na Štěpána chodili chlapci na koledu do mlýna a do myslivny. Utekly vánoční hody a děti si povídaly, že přijdou Tři králové a pan učitel bude tři krále psát na dveře a koledovat. Po nich slavili dlouhou noc.

Avšak na Starém bělidle a ve mlýně to nebylo jako ve vsi! Tam si volili královnu a krále, hrála muzika a strojila se přeslice. Na Starém bělidle se jedlo, pilo, a když se za dveřmi ozval flašinet, začalo se v kuchyni tančit. Po dlouhé noci byly ve mlýně zase hody, zabíjelo se prase, smažili se šišky, při čemž museli být přítomni všichni přátelé ze Starého bělidla.

Pak se slavil masopust, a na jeho poslední den přišly maškary s velikým povykem. Sám Masopust byl ověšen hrachovinou jako medvěd. Hospodyně si z něho kousek hrachoviny utrhly a dávaly ho husám do hnízda, když je nasazovaly, aby prý dobře seděly. Jakmile masopust skončil, skončily také zimní radovánky. Babička zpívala u kolovrátku postní písně a povídala dětem o životu Pána Krista, a první postní neděli si oblékala smuteční oděv.

Takto, jak je tomu v Babičce, si představuji klasické Vánoce i já. Jsou takové, že nepostrádají ono kouzlo a onu zvláštní atmosféru. Život těchto lidí je spojen láskou a přátelstvím. Mají srdce na dlani, umí se veselit, radovat, a k tomu jim stačí tak málo. Babička je půvabná kniha, z níž vyzařuje klid, mír i moudrost.