Pátá keš z naší volné hradní série věnovaná jednomu z největších hradů Hostýnských vrchů
.
Další keš z naší volné série Zapomenuté hrady seznamující s málo známými hrady na střední Moravě se tak trochu zaměření naší minisérie vymyká, jelikož hrad sice nepatří mezi neznámé a zapomenuté, ale nedostává se mu takové pozornosti, jaké by si při svém mimořádném významu zasloužil. Navíc tvoří zajímavou dvojici s nedalekým hradem Zubříč, a tak jsme si řekli, že si zařazení sem také zaslouží. Pozůstatky hradu se nacházejí nad obcí příznačně nazvanou Podhradní Lhota. Na hradě kdysi již jedna keš jemu věnovaná byla, a to pod názvem Schaumburk Ruin (GC19P22), ale v roce 2016 byla archivována. Milovníci geoarcheologie si můžou zkusit, jestli ji ještě najdou, jelikož se nacházela v hromadě kamení pár metrů na západ od té naší. Nevíme však, jestli je ještě na místě, jelikož v době zakládání naší keše pokrývaly hrad zbytky zledovatělého sněhu, takže jsme ji hledat nezkoušeli.
Hradní kopce nad obcí Podhradní Lhota, vlevo na nižším Zubříč, vpravo na vyšším v mlze Šaumburk
Hrad je neodmyslitelně spjat s olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku (1245 – 1281) významným činovníkem tehdejší doby. Je pokládán za průkopníka kolonizace středověké Moravy, pomocí lenního systému totiž zalidňoval dosud neobydlené oblasti, hlavně ve středu (Drahanská vrchovina) a na severu země (území mezi Odrou a Ostravicí, Opavsko). Také nechal vystavět mnoho hradů, kromě Šaumburku rovněž hrady Kroměříž, Mírov, Blansek (též Blansko) či Fulštejn.
Erb Bruna ze Schauenburgu
Starší biskupské državy na Kelčsku tvořily značný majetek se správou na hrádku v Kelči (teprve nedávno byly objeveny jeho zbytky u kostela sv. Kateřiny). Hrádek však nebyl dost pevný. Proto se olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku rozhodl vystavět tvrdý a pevný hrad na příhodném místě. Směnil proto roku 1272 svou ves Žopy u Holešova za ves Zubřice (později zaniklou), která patřila Jindřichovi z Přílep. Tím získal strmý vrch nad touto vsí, kde zbudoval kolem roku 1272 raně gotický hrad, který nazval podle svého rodového sídla v Holštýnsku. Poloha byla vhodná také proto, že od Kelče až k Rožnovu se táhly biskupské statky, a hrad tak mohl sloužit jako správní centrum západního dílu. V roce 1273 je zde uveden purkrabě Mikuláš ze Šaumburka (či též Mikuláš z Choryně). Po smrti biskupa Bruna (1281) došlo v letech 1281 – 1282 k dobytí a vyplenění hradu biskupovými odpůrci, patrně Benešem z Branice na Krnovsku nebo Benešem ze Štítiny (případně oběma). Hrad byl však opraven. V roce 1307 získal hrad olomoucký biskup Dětřich (1281 – 1302). Významným držitelem hradu byl také biskupský číšník, později válečník a diplomat Mikuláš z Šaumburka. Hrad Šaumburk ležel uprostřed kelčského lenního obvodu a sídlil na něm biskupský purkrabí. U hradu byl zřízen systém manů. Biskupští manové byli k hradu povinni vojenskou službou. Zato jim byla svěřena do správy část biskupského majetku. V letech 1320 – 1325 se na hradě ještě nacházel purkrabský úřad, ale hrad pravděpodobně právě pro svou předimenzovanou rozlohu a nákladnou údržbu někdy poté zanikl, a někdy v polovině 14. století ho nahradil blízký Nový Šaumburk, známější pod jménem Zubříč.
Půdorys hradu
Hrad Šaumburk, na svou dobu mimořádné rozlohy (120 x 50 m), představuje zajímavý produkt své doby. Mluvíme totiž o 70. letech 13. století, kdy běžný nekrálovský hrad míval rozměry sotva třetinové, a byl často tvořen jen okružní hradbou prolomenou jednoduchou bránou ve zdi, útočištnou věží (bergfritem) nejčastěji válcovitého či břitového tvaru a malým palácem. Šaumburk se však tehdejšímu standardu zcela vymyká, což je dáno i osobou stavebníka. Je pravidelně vyměřený, ale patrně mu chyběla hlavní věž. Hodnotu založení poněkud snižuje to, že asi nebyl dokončen v zamýšlené podobě, a vzhledem k nízkému stupni zachovalosti také jeho malá čitelnost v terénu. Brunovy ambice se nakonec ukázaly neúměrné potřebě a ekonomické síle biskupství, zejména v krizové první třetině 14. století. Proto byl hrad postupně zanedbáván a nakonec dobrovolně opuštěn.
Možná podoba hradu v 14. století...
... a druhá alternativní vize
.
Zdánlivě jednodílnou obdélnou dispozicí patřil Šaumburk k nejrozsáhlejším moravským hradům. Přepažení hradbou bez příkopu přibližně ve dvou třetinách délky není sice doložené, ale docela reálné. Vydělen mohl být též nevelký dvorek se stavením ve sníženině vlevo od brány, ale stejně tak mohlo jít o podélně dvoutraktovou stavbu nebo jinou, složitější dispozici. Brána nejasné stavební podoby mohla souviset jen s průjezdem v čelní rozměrné budově, anebo s její protáhlou věžovitou částí. Patrné je též zděné záhlaví dřevěného mostu, které je předsunuto před líc hradby.
Čelo hradu se sutí z věžovité brány přes šíjový příkop; zhruba uprostřed fotografie je nezřetelně vidět zbytek zděného pilíře, kam dosedal most před bránou
Vstupní koridor za bránou a plocha hradu od jihu
.
Ve středu vstupní strany se nacházejí náznaky snad věžovité brány (zbytky ostění vstupní brány se našly při výkopech) začleněné do fronty budov, do níž vedl přes šíjový příkop dřevěný most. Někteří historici uvažují i o druhém vstupu do hradu přes druhý most v jihovýchodním rohu areálu. Zde je nápadná sníženina, která by mohla nasvědčovat o existenci vlčí jámy kolébkového padacího mostu pracujícího na principu dvouramenné páky (viz též hrad Křídlo). Tento vstup by mohl být určen pouze pro many, zatímco hlavní reprezentativní vstup do hradu byl určen pro biskupa a hosty. Je ale možné, že sníženina vznikla až sekundárně při rozebírání hradu na stavební materiál. K obvodové hradbě byly podél obou delších stran přistavěny budovy, v jižním koutu snad dvoutraktové, po nich zůstaly v areálu četně prohlubeniny. Zřejmě se jedná o domy jednotlivých biskupských leníků (tzv. manské domy), kteří vykonávali službu na hradě. Existuje náznak, že něco přes 30 m za čelem hradu byla dispozice předělena příčnou zdí.
Zbytky budov (manských domů?) na západní straně
.
Dochované lícování hradební zdi na východní straně
.
Na konci nádvoří je napříč snížená plocha vymezená dřívějšími stopami zdiva, v níž bylo při archeologickém průzkumu J. Kohoutka v r. 1985 rozpoznáno místo paláce. Nalezli přitom ostění portálku a sdruženého okna završeného trojlistem. Kolem hradu na východní a západní a v zúžené podobě i na severní straně jsou snížené, uměle srovnané, snad hospodářsky využité plošiny. Na východě jsou relikty opevnění (srubů) kolem příjezdové cesty. Další rozsáhlé předhradí (cca 300 x 85 m), snad opevněné nedokončenými valy a palisádou, bylo v předpolí na jih od hradu.
Stav palácových zdí v r. 2011...
... a v roce 2020; původní keš se nacházela na zdi v popředí, naše keš se do r. 2023 nacházela v druhé zadní části zdi, než ji dřevorubci rozvalili
.
Zbytky ostění sdruženého palácového okna završeného trojlistem nalezené při výkopech
.
Pozoruhodné jsou stopy úprav v bezprostředním okolí hradu. Naprosto nezbytný byl příkop, který přetínal hřeben před hradem. Je téměř 25 m široký a dosud skoro 7 m hluboký. Podél západní a východní strany hradu jsou pod hradními svahy pravidelné a uměle vyrovnané plošiny, s nimiž se zřejmě počítalo pro hospodářské využití a zřízení jednoduchých hospodářských stavení. Můžeme předpokládat ohrazení plošin dřevěnou stěnou (např. palisádou) a jejich propojení severním, ovšem jinak nevyužitelným terénním stupněm. Zřetelné jsou též relikty opevnění vstupu příjezdní cesty do tohoto „předhradí“ na jihovýchodě. Avšak specifikovat provedení, uspořádání a přesný účel jednotlivých objektů není bez výzkumu možné. Jistý je pouze jejich dřevohlinitý charakter. Problémy plynou i z toho, že po smrti zakladatele hradu biskupa Bruna rozvoj sídla nepokračoval ve smyslu původního záměru, a po určité době jakéhosi živoření byl hrad opuštěn a nahrazen nedalekým objektem Nového Šaumburku, který byl podstatně méně náročný jak na personál, tak na provozní náklady. Plošiny a další příslušenství proto patrně nenabyly toho charakteru, s jakým se původně počítalo. Vyloučeny totiž nejsou ani určité počáteční úpravy hradního hřebene a zejména jeho jižního konce, kde se v již značné vzdálenosti od hradního jádra nepochybně nacházela na vyvýšeném skalisku strážní věž, pravděpodobně pouze dřevěná.
Východní terasa přehradí, hradní pahorek se nachází vpravo (stav 2020)
Místo jižní strážní věže jižního předhradí (stav 2016)
.
Zjišťovací archeologický výzkum J. Kohoutka alespoň odhalil některé podrobnosti v prostoru severního paláce a poskytl hojnou kolekci datovatelných nálezů. O vybavení paláce svědčí horní díl ostění sdruženého okna, jenž je vytesán do jednoho kusu pískovce. Otvory završují raně gotické trojlisty „jeptišek“, které se užívaly hlavně v období vlády Přemysla Otakara II. Odkryty byly také patky pískovcového portálku. Především keramika datuje počátky hradu do poslední třetiny 13. století a opuštění do průběhu poloviny 14. století. Důležitý je zejména druhý údaj, který souvisí s historií hradu (Nového) Šaumburku, vzdáleného jen několik set metrů severněji. Tento nově zbudovaný, stavebně i rozměry mnohem skromnější hrad stejného jména (v literatuře proto pro odlišení označovaný novotvarem Nový Šaumburk či /podle zaniklé obce Zubřice nacházející se pod ním na katastru Podhradní Lhoty/ lidově zvaný Zubříč, též Bašta, Nový hrad či Valy) převzal v druhé polovině 14. století jeho funkci, možná dokonce byl postaven zčásti i ze zdiva staršího hradu. Hlavně však byl dostupnější a výrazně menší, takže se mnohem lépe spravoval a zásoboval. Podle jiných zdrojů vznikly oba hrady současně a Zubříč zprvu plnil jen funkci vojenskou jako předsunuté opevnění a až po zániku Šaumburku kolem poloviny 14. století převzal i jeho funkci správní. Hrad byl v r. 1451 pobořen, ale zřejmě byl ještě opraven, neboť byl v rámci tažení proti lapkům v r. 1469 znovu dobyt vojsky Matyáše Korvína. Zubříči se podrobněji věnuje keš Zubric (GC19P1E).
Rekonstrukce hradu Zubříč
.
Půdorys hradu Zubříč
K hradu Šaumburk se nejlépe dostanete z Podhradní Lhoty, kde také na návsi u zvonice zanechte své auto. Dál jsou jen úzké uličky, kde byste zavazeli. Po zelené vystoupáte cca 1 kilometr až do sedla mezi hradem Zubříč vlevo a Šaumburkem vpravo a pak pokračujete ještě cca 500 metrů k jihu po východním svahu původní hradní cestou až ke dnu příkopu před hradem Šaumburk. Z něj pak lze vystoupit na hrad. Sám hrad je ještě stále skryt v lese, avšak po nedávném kácení kvůli kůrovcové kalamitě je okolí obou hradů bez stromů. Důsledkem toho je i silné zabahnění lesních cest, takže důrazně doporučujeme si vzít pevné pohorky, na svažitých cestách to dost klouže. Na druhou stranu nám to umožňuje vidět hrad Zubříč shora, což je asi jediné pozitivum odlesnění. V době zakládání keše byly bohužel oba hradní kopce v mlze, takže jsme do listingu mohli vložit jen neostrý šedivý záběr. Keš je nově ukryta nedaleko jedné ze dvou částečně rekonstruovaných hradních zdí v místě paláce. Protože v místě může lítat signál, přidali jsme jednoznačný fotohint. Při odchodu prosím krabičku opět dobře zamaskujte, aby krabičku nějací náhodní všeteční návštěvníci neobjevili a nezlikvidovali. Přece jen je to sem dost daleko na nějakou bleskovou opravu, tak ať tu vydrží co nejdéle. Ostatně předchozí krabička tu vydržela nejméně 9 let, než se stářím rozpadla. Pro první tři nálezce je v keši tradičně drobná odměna. Také zde čas od času dodáme pár speciálně vyrobených hradních CWG. I ty ale prosím měňte kus za kus.
Hrad Zubříč (Nový Šaumburk) shora od Šaumburku
Ani tady vás neochudíme o pověst, i když k tak významnému hradu se paradoxně přímo váže jen jedna. V Podhradní Lhotě se vypravuje, že hrad vlastnili templáři. Když byl řád r. 1312 definitivně zrušen, byl hrad přepaden vojsky a dobyt. Jediný templář, který se zachránil, se ukryl u studánky sv. Anny v Rajnochovicích a žil pak zde až do své smrti jako poustevník. Tato zkazka má být zachycena na oltářním obraze v zdejším poutním kostele Narození Panny Marie a sv. Anny.
Jedněmi z biskupských manů na hradě byli držitelé nedaleké obce Komárno, a právě z této obce pochází i následující pověst:
SMRŤ KMOTŘIČKOU
V Komárně žil jednou chudobný člověk a pracoval se ženou u bohatého sedláka, který mu byl kmotrem a hospodině kmotřičkou. Když mu žena čtrnácté dítě povila, odřekl mu kmotrovství. Chodil po obci, ale všecí se vymlóvali. Šil dom a plakal se ženou, která mu řekla: „Nenaříké, bež do Všechovic a koho potkáš, popté ho za kmotra." Nádeník jda cestou, potkal stařečka a vyložil mu své soužení.
„Nenaříké, já ti poslóžím.“
„A kdo si ty?“
„Já su Bůh Otec.“
Nádeník se zarazil a zastavil řka: „Pane Bože, Tebe nechcu, mě's dal moc děti a sedlákovi nic.“
„Když nechceš, mosím jít, ale tvou kmotřičku ztrestám.“
U lesa potkal pána a prosil ho podobně. Pán slíbil ochotně.
„Kdo si ty,“ ptá se ho chudobný.
„Já su čert!“
„Tebe nechcu, si podvodník nespravedlivý."
U Provodovic potkal stařenku a prosil, aby mu nesla dítě ke křtu. Stařenka ho litovala a hned přislíbila.
„Kdo jste stařenko?“
„Já su smrt.“
„Tebe chcu, neodpustíš žádnému."
Vrátili se k chalópce a šli do Všechovic ke křtu. Když se vrátili, dítě odevzdali matce, pravila stařenka: „Peněz nemám, ale vázaného dám, pojd' se mnou.“
Za dědinou přišli na louku, stařenka šlahla prótkem do země, ukázaly se schody do sklepu, kde hořelo moc svíček.
„Viz," pravila stařenka, „tu má každý človčk svíčku, dyž dohoří, mosím proň jít.“
„A kde je moja?“
„Tato malá, bude hořet ešče rok, potom pro tebe přindu.“
Vyvedla zarmouceného otce, doprovodila k chalópce a zmizela. Doma mu žena vypravovala, jak se kmotřička trápí, že ju bolí nohy oteklé. Nic jí nepomáhá.
„Ač nám ubléžila, pomožu ji, stařenka mě naučila léčit.“
Šil k bohaté selce, pomazal ji nohy a hned ozdravěla. Zahanbená chudým čeledínem chtěla rychle napravit, v čem se prohřešila. Zanésla do chalópky živností, chystala do kóta a ustrojila krásný óvod, že se všecí sósedi divili, a když se dozvěděli příčiny, chodili do chalópky pro zdraví. Léčil celý rok, aj páni k němu jezdili, dobře platili, že si kópil grunt.
Za rok přišla stařenka a pravila: „Nachysté se, mosíš umřít.“
Lekl se ji velmi, těžko se lóčil s bohatstvím, začal chřadnout, ulehl a dal se zaopatřit.
Pak pravil k smrti: „Ach milá kmotřičko, pěkně prosím, nechte se mě ešče Otčenáš a Zdrávas pomodlit.“
„To ráda udělám."
Žena a děti klečeli kolem postele a plakali. Začal se modlit Otčenáš, ale nedomodlil se ho, až pré za rok. Nadarmo prosila smrť, odešla zarmoucená, obelstěná.
Nemodlil se tří roky, mastí neubývalo, bohatství se množilo, stal se velikým pánem. Chodil jednou po poli s flintó. Přišel k rybníku, v ňom rostlo vysoké sáší (palasky) a pěkná mladá děvečka ho trhala. Co se za ní se zalíbením díval, spadla do rybníka, topila se a volala o pomoc. Pomáhal ji, ale ona se topila dal k prostředku, a prosila pro všecky svatý, než se utopí, aby se za ní pomodlil Otčenáš a Zdrávas. Ustrachovaný poklekl a spěšně se pomodlil. Dívka vyskočila z vody a přeměnila se ve stařenku řka: „Jak ty mě, tak já tobě."
Nádeník umřel, pochovali ho a masť se ztratila.
Zázračná mast
Zdroje: Hrady.cz
Publikace Hrad Šaumburk / Hrad Klenov / Horní Pobečví ve středověku (2015)
https://www.pamatky-vm.cz/Pamatky/zh.php?nazev=saumburk&menu=stavebni-vyvoj
http://www.komarno.cz/informace-o-obci/historie/smrt-kmotrickou/
.