Neohrožený lovecký pes s vynikajícím čichem a orientačním smyslem. Se svým pánem si vytváří vztah založený na vzájemném respektu. Karelský medvědí pes uznává svého pána a jeho rodinu, ale vůči cizím lidem bývá ostražitý. Karelák je dobrou volbou pro myslivce, kteří dokáží využít pracovní schopnosti psa, ale jako rodinný nebo společenský pes se příliš nedoporučuje. Pokud karelský medvědí pes nenajde své uplatnění v roli loveckého psa, lze je zapojit do některého psího sportu. Není to pecivál, který by byl zvyklý lenošit a zahálet a nějaké zaměstnaní je u něj nutností. Protože miluje pohyb ve volnosti, bude nejšťastnější na venkově nebo v malém městě. Hustá srst ho chrání tak dokonale, že je možné jej celoročně chovat venku. Karelský medvědí pes je nejvíce rozšířen v severských zemích, ale postupně si získává příznivce i dále od své domoviny.
Historie
Karelský medvědí pes byl vyšlechtěn, aby pomáhal s lovem medvědů a jiné velké zvěře. Úkolem psa bylo lovené zvíře vyštěkat a udržet na místě do příchodu lovce, který ho pak zabil. Cílené šlechtění začalo počátkem 20. století v oblasti Karélie na pomezí Finska a Ruska. Ruská strana se však na vývoji nové rasy nijak nepodílela a proto je karelský medvědí pes označován za čistě finské plemeno. Mezi předky karelského medvědího psa patřily sibiřské Laiky a někteří zástupci severských špiců. Do dalšího chovu byli vybíráni jedinci s šedým zbarvením a časem se ustálilo černobílé zbarvení. Karelský medvědí pes byl poprvé představen v roce 1936 na psí výstavě v Helsinkách.
Do života karelského medvědího psa krutě zasáhla rusko-finská válka, která významně ovlivnila početní stavy plemene. Po jejím skončení se díky úsilí několika nadšených chovatelů podařilo shromáždit dostatečný počet chovných jedinců a pokračovat s čistokrevným chovem. Postupně došlo k rozšíření karelského medvědího psa do dalších zemí, ale dodnes zůstává nejpočetněji zastoupen ve Finsku, Švédsku a Norsku, kde se těší velké popularitě. U nás je karelský medvědí pes chován od druhé poloviny 20. století.
Chování a temperament
Karjalankarhukoira má rychlé reflexy, samostatné rozhodování a odvážnou povahu, proto se skvěle osvědčil při lovu velké zvěře. Karelák má poměrně složitou povahu. Rozhodně není vhodný pro začínající chovatele. Karelský medvědí pes je velmi nezávislý a není snadné mu velet. Potřebuje majitele s dostatkem zkušeností, který psovi určí jasné hranice a přinutí psa je respektovat. U tohoto plemene je nezbytná včasná socializace, protože co nestihnete do puberty psa, to bude obtížnější psa v pozdějším věku naučit. Je to výborný hlídač, protože je mu vlastní přirozená ostražitost vůči cizím lidem a vždy štěkotem upozorní na nově příchozí nebo když se děje něco neobvyklého. Přesto nebývá agresivní a člověka by nenapadl. S dětmi vychází dobře, ale soužití s jinými zvířaty bývá problém. Částečně to lze ovlivnit včasnou socializací, ale na procházkách nebo při setkání s jinými psy je dobré být ve střehu.
Vzhled
Středně velký, černobílý lovecký pes s pevnou stavbou těla a dobře vyvinutými svaly. Hlava má širokou lebku s mírně vyznačeným stopem. Malé hnědé oči mají ostražitý výraz. Středně velké uši jsou vysoko nasazené a bývají neseny vztyčené. Krk přechází v pevně stavěné tělo s dobře vyvinutými svaly. Končetiny jsou také pevné a svalnaté. Středně dlouhý ocas bývá nad hřbetem zahnutý podobně jako u špiců. Karelský medvědí pes má středně dlouhou, černobílou, hrubou krycí srst, která je doplněná kratší, jemnou a velmi hustou podsadou. Karelský medvědí pes má kohoutkovou výšku v rozmezí 49-60 cm. Váho dospělého jedince se pohybuje od 17 do 28 kg.
Péče a životní podmínky
Karelský medvědí pes potřebuje hodně pohybu. Výborně snáší různé klimatické podmínky a dává přednost pobytu ve venkovním prostředí. Nejvhodnější je, pokud má možnost celodenního volného pohybu po zahradě a k tomu procházku ve volné přírodě. Na procházkách je ho však potřeba hlídat, protože lovecký pud v kombinaci s jeho nezávislostí jej často přimějí opustit svého pána a jít si svou cestou. S jinými psy velmi nevychází a nedoporučuje se chovat ho ve smečce s dalšími psy. Silný lovecký pud komplikuje vztah i k dalším zvířatům. Do jisté míry se to dá ovlivnit včasnou socializací. Pokud je pes od malička zvykán na jiná zvířata v domácnosti, naučí se je respektovat.
Srst je velmi nenáročná na údržbu. Postačí ji občas vyčesat, aby se odstranily uvolněné chlupy. V období línání je potřeba provádět česání častěji, ale tím veškerá péče o srst končí. Stejně jako u ostatních plemen se doporučuje pravidelná ústní hygiena, kontrola očí a uší a v případě potřeby zkrácení drápků.
Zdroj: internet