10.
Kam s ním? Tato otázka počala trápit dlouholoučské obchodní operativce C.I.A. na sklonku 19. století. Nadprodukce konopí z polí Boskovické brázdy v kombinaci s levným čínským dovozem způsobila nahromadění odpadu po zpracování konopného vlákna. Po obou stranách silnice se vrstvil odpad – pazdeří se zbytky konopných vláken. Řešení se našlo a dokonce bylo tak mazané, že jej zaplatil někdo jiný a vlastně více než pětinásobně. Dloholoučská rezidentura se spojila s PLM – Poličskou lněnou manufakturou, která řešila tentýž problém se lněným pazdeřím, a dostala nabídku z Dlouhé Loučky, kde se uvádělo, že C.I.A. za pouhé 3 zlaté za tunu zbaví PLM odpadu za předpokladu, že jej doveze do Loučky. PLM okamžitě chytila příležitost za pačesy.
V Dlouhé Loučce také neváhali – postavili tzv. vytloukací stůl ( dlouhý dřevěný stůl, 10 chlapů s kladivy), kterým dokázali za směnu zpracovat až 3 tuny odpadu na
- pazdeří, míchané posléze s křenovským jílem tvořilo lehké a levné, přitom trvanlivé vepřovice, používané na stavbu domů zejména na Hané, později se začaly vyrábět izolační desky;
- delší vlákna, z nich vznikala konopno-lněná koudel pro instalatéry;
- krátká vlákna a zbytky pazdeří se prodávaly papírnám na výrobu cigaretového papíru.
Náklady na pohon vytloukacího stolu a manipulace s materiálem byly minimální (nízká mzda, žádné zdravotní a sociální pojištění, k svačině neslazený ovocný čaj a chléb s pomazánkou byly vesměs pokryty platbou PLM za odpad), zisk ve výši 16,75 zlatých za tunu fantastický.
Vítězka loňského ročníku soustěže Miss Koudel, pravidelně pořádané v místním kulturním domě.
Abychom viděli spotřebu např. koudele v souvislostech, musíme si uvědomit, že v té době znamenal domácí vodovod nebývalý rozvoj a malý zázrak, koudel byla na trhu jediným těsněním s víceúčelovým využitím. Dnes, kdy pořídíte 1 balení těsnicí hmoty Medvědí lejno za pouhých 99,- s DPH, je koudel odsunuta poněkud do pozadí.