9.
Ve čtvrté kapitolce (text ke 4. keši) jsme se dozvěděli o Dlouhém Matěji, jeho zálibě ve slůvku „cash“ a o chybě páně kronikáře s transkripcí (cache). Jak už to v Čechách bývá, slovo CACHE se ústním podáním změnilo na „CACH“ (čteno česky), což je pro moravské a české země typické zkomolení původního slova (viz např. Kindr Surprajz místo səprais, nebo odstrašující „pucle“ !!! místo pʌzl a další hrůzy z reklam). Slovo v původní kronikářově podobě označovalo nemanželského potomka Dlouhého Matěje (bohužel nejednoho). Malým cachům (Cachům?) bylo třeba dávat křestní jména. V průběhu staletí se mnozí Cachové proslavili i mimo katastr obce a svými činy se dokázali vymanit z běžné rutiny denního života.
Zajímavé je, že v ostatních částech českých zemí je původ jména CACH vykládán jako odvozený ze slovesa cachati, tj. „šlapati, capati (obyčejně mokrem)“, „broditi se“, všudypřítomní germanofilové jej naproti tomu považují za počeštěnou variantu německého příjmení Zach, které se vykládá jako pojmenování podle povahy z adjektiva zähe, tj. „houževnatý“. [Poznámka pro méně sečtělé čtenáře: Nespojujte příponu -fil u slova germanofil s významem slov pedofil, zoofil, nekrofil. Jste úplně vedle.]
A Matějovi potomci rozhodně houževnatí byli, nalézáme mezi nimi spisovatele, hudebníky, makléře, architekty, kriminalisty a hokejisty, mají dokonce na území dnešního Německa svoje město – Cáchy. Není tedy divu, že současný pan starosta (2021) je také nositelem tohoto příjmení.