Jednoduchá keš nacházející se nedaleko cyklostezky 2.Labská. Je věnována čaji, na který bychom si během dne měli s přáteli nebo sami určitě udělat čas. Na první tři nálezce zde bude určitě nějaký dobrý čajík čekat. K nahlédnutí je vyrobený ČAJOVNÍK, ten prosím neodnášejte!!! Než opustíte místo, keš dobře maskujte, ať nám vydrží!
ČAJOVNÍK
V českých zemích je pojem čaj označení nejen pro čaj připravený louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě, ale i pro nápoje připravené spařením sušeného, případně rozemletého ovoce, bylin či jiných částí rostlin.
Čaje z rostlin byly známy již od nepaměti, pro jejich označení se používal pojem odvar, příp. nálev. Tyto nápoje se používaly nejen k běžnému pití, ale zejména v lidovém léčitelství. K jejich přípravě sloužily byliny (bylinné čaje), ovoce (např. sušená jablka), plody keřů (např. šípek), květy stromů (např. lipový květ), části stromů (např. dubová kůra), listy (např.listy borůvky) apod. Čaj z čajovníku se poprvé objevil v Evropě v 17. století, do běžných českých domácností se dostal až v 2. polovině 19. století. Slovo čaj bylo převzato do spisovné češtiny počátkem 19. století, když postupně vytlačovalo původní výraz „thé“, který byl používán pro odvary hlavně z léčivých bylin, (např. z lipových květů: „lipové thé“).
Pěstování a zpracování čaje
Čaj vzniká zpracováním listů čajovníku. Z botanického hlediska je čajovník stálezelený keř, dorůstající v přírodě výšky 5 až 15 metrů, výjimečně až kolem třiceti metrů. Na plantážích jsou keře udržovány ve výšce kolem jednoho metru. Umožňuje to pohodlnější sběr čajových lístků a zvyšuje úrodu.
Přirozeně čajovník rostl v jihovýchodní Asii při hranicích Číny a Indie. Jako kulturní rostlina se pěstuje na mnoha místech s příhodnými podmínkami; mezi známé země produkující čaj patří Indie, Pákistán, Írán, Srí Lanka, Tchaj-wan, Japonsko, Indonésie, Nepál, Austrálie, Argentina a Keňa. Čajovníku se nejlépe daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu; roste na kyselých půdách, od hladiny moře až po nadmořské výšky kolem 2500 m.
ČAJ O PÁTÉ
Zvyk pít čaj o páté (tzn. v pět hodin odpoledne) vznikl ve Francii, ačkoliv je přisuzován Anglii (Anna Russellová, vévodkyně z Bedfordu v polovině 19. století), která ho od Francouzů pouze převzala.
DRUHY ČAJŮ
Čaje rozdělujeme dle způsobu zpracování do čtyř základních skupin:
čaje bílé (bai cha) – dochází zde k jemné oxidaci, jde o samovolnou oxidaci probíhající během "zavadání", čaj je následně sušen. Lístky jsou lehce nahnědlé v místech, kde proběhla oxidace, části listu zůstávají zelené. Obvykle se takto zpracovávají mladé lístky, někdy se keře pěstují zastíněné, aby se omezilo množství chlorofylu v listech.
čaje zelené (lu cha) – prochází minimální oxidací v době mezi utržením a zpracováním. Enzymy způsobující oxidaci jsou zničeny teplem: užívá se sušení na pánvích, nebo napařování. Zpracování je ukončeno jeden až dva dny od sběru. Lístky si uchovávají svěží zeleň.
čaje polozelené (též oolongy, modrozelené, žlutozelené nebo dokonce modré) – lístky procházejí oxidací, která je však v různých fázích přerušena (přechod mezi zelenými a červenými či černými čaji). Tyto lístky jsou hnědé, s lehkými zeleným odstínem. Sběr lístků na jeho výrobu musí proběhnout v okamžiku jejich plné zralosti, aby čajový nálev získal svou pověstnou vyváženou chuť.
čaje černé (též červené čaje, pokud se jedná o camelia sinnensis – čínský čajovník) – lístky se mechanicky naruší, oxidace probíhá za teploty okolo 30 °C a velice vysoké vlhkosti. Získáváme lístek na plně oxidovaný, tedy na pohled hnědý až černý. Ve střední Evropě (a „západní civilizaci“ obecně) je historicky nejoblíbenější právě čaj černý.
Zdroj : internet, wikipedie
A co Vy, jaký máte nejraději čaj ?
Vámi udělené body oblíbenosti jsou pro mě inspirací pro vytvoření dalších nových kešek v okolí a děkuji za ně .
Úkryt je velikosti střední a slouží k výměně TB,GC, CWG…nevkládejte prosím věci z kinder vajíček.
!!! POKUD VYZVEDNETE NĚJAKÝ TB NEBO GC TAK JEJ LOGUJTE ZÁROVEŇ S VAŠÍM ZÁPISEM O NÁVŠTĚVĚ TÉTO KEŠKY !!!