NA PAMÁTKU MÉMU ŽIVOTNÍMU KOCOUROVI
Vítám vás u své druhé keše! 
Tuto tradičku ne tak úplně tradičního provedení věnuji svému kocourovi Mišanovi Sošnému (řečenému Fufíček), se kterým jsem se musela 10. 10. 2020 předčasně rozloučit.
Témeř 11 let mi byl každodenním společníkem, parťákem, důvěrníkem, kamarádem.
Pokud máte taky kočičku/kocoura a připojíte k logu fotku, budu z něj mít dvojnásobnou radost.
Ke keši:
Nachází se u zvířecího hřbitova, který byl založen Pavlem Lukášem jako „Zahrada přátel nejvěrnějších“ v roce 1999. K pohřbívání zvířat sloužil do konce roku 2006. Určitě stojí za návštěvu, branka bývá otevřená.
Hned naproti leží Hřbitov chovanců Ústavu pro choromyslné (tzv. hřbitov bláznů), který patří mezi má nejoblíbenější místa v Praze.
O něm se tady víc rozepisovat nebudu, kdo má zájem si přečíst něco z jeho historie, nechť neváhá kliknout zde.
Za návštěvu jistě stojí i nedaleká vyhlídka, viz waypoint.
Díky za zastavení se a přeji pohodový (od)lov!
(Tužku s sebou. Vracej prosím PŘESNĚ tam, kde byla! Pro odlov není potřeba vstupovat na zvířecí hřbitov! Pokud vkládáš fotolog, vyfoť ho tak, abys pro ostatní nespoileroval podobu keše!)