Tradiční keška u pamětního kamene v lesích kolem Lošova. Nazýváno také "mohyla"
![]()
Český název vsi byl vždy Lošov ( 1465), v německých pramenech Lossow ( 1667, 1718), či Loschau ( 1751).
Nejpozději od 15. století ves patřila klášteru Hradisko, a to až do jeho zrušení v r. 1784. Pak spravoval celé panství náboženský fond a v r. 1826 je koupil hrabě Filip Ludvík Saint Genois. V katastru obce se kdysi dolovalo zlato. Od r. 1850 obec patřila do olomouckého okresu. V r. 1980 byla sloučena s Olomoucí.
![]()
Literatura uvádí, že na staré obecní pečeti je zobrazen strom s nápisem „ Peczet obce diediny Lossowa „. V rektifikačních aktech z r. 1749 se dochoval otisk pečetidla oválného tvaru o rozměrech 27 x 35 mm. V horní části pečetního pole, lemovaného linkou, je zobrazena hlavou dolů letící holubice se svatozáří. Ve zbývající části pečetního pole, lemovaného linkou je ve třech řádcích nápis PECZET OBCE DIEDINY LOSSOWA a ve čtvrtém řádku letopočet 1715. V druhé polovině 19. století obec používala kulatého nápisového razítka.
![]()
Obcí, patřící do svatokopecké farnosti, je i Lošov. Také v této obci byl původně svobodný dvůr, o kterém však není známo, kdy a kým byl založen. Brzy jej získali opati kláštera Hradiska a pronajímali jej jako dědičnou rychtu, kolem níž osadníci stavěli své domky.
První písemná zmínka o Lošovu jako vesnici je uvedena v listině krále Jiřího z Poděbrad z roku 1432, pojednávající o neoprávněném záboru statků kláštera Hradiska, mezi které právě Lošov patřil. V listině je jméno vesnice uváděno jako „Losos“, možné je, že bylo odvozeno od osobního jména Loš či Loch. V análech kláštera Hradiska je zmínka, že v okolí svobodného dvora se koncem 12. a počátkem 13. Století v potůčcích rýžovalo zlato. Les s potůčky směřujícími k říčce Bystřici dostal název „Zlatý důl“ nebo též „Zlatová“.
![]()
Do lošovského katastru patří též les Zdiměř, včetně později vybudované pevnůstky, ačkoli se nachází blíž Radíkovu. Při hranicích obce Posluchova je další lesnaté území, pojmenované „Přední panské“ a „Zadní panské“. Severní části obce lid říkal Dědina, jižní pak Liškov.
Výnos z rýžování zlata nebyl velký, proto se tehdejší nadšenci z území odstěhovali, nebo zde zůstali jako zemědělci. Ve službách kláštera Hradiska, majitele vesnice a okolních pozemků, klučili lesy a tak získávali pro panství úrodnou půdu. Ta jim byla za robotu propůjčována. Občas se proti vrchnosti bouřili. Ve dvou listinách opata Maxmiliána Prachera z 30. Let 17. Století jsou zmínky o těchto bouřích, rebeliích, kterých se účastnili též lošovští, proti opatovu předchůdci Jiřímu Leodegarovi. Pracher jim vrátil právo užívat klášterní pozemky ležící v obci, které jim bylo odňato za rebelii.
Do zpětného užívání dostali 500 měřic polí, luk a lesů. Za užívání platili robotou u dvorů v Radíkově, Droždíně, nebo na Hradisku.
Lošov, stejně jako ostatní vesnice v blízkosti Olomouce obsazené v letech 1642 – 1650 Švédy, trpěl jejich nájezdy a přepadeními. Dlouho trvalo, než došlo k obnově tamních obydlí i zemědělské půdy. V roce 1775 byl v lošovské části Dědina rychtář, čtyři sedláci, deset chalupníků; na Liškově osm chalupníků. Lošovské děti docházely do školy do Velké Bystřice, zřízené v roce 1775, od roku 1785 pak na Svatý Kopeček. Vlastní školu měli v Lošově od roku 1881.
V roce 1793 bylo v obci 44 domovních čísel a 255 obyvatel, o čtyřicet let později v 57 domech bydlelo 379 obyvatel. Část obyvatel byla od roku 1827 zaměstnána v mariánském Údolí, kde podnikavý Josef Zvěřina v uvedeném roce postavil vysokou pec, protože v okolí nalezl ložiska železné rudy. V roce 1861 byl však provoz vysoké pece pro nedostatek železné rudy zastaven.
V roce 1910 bylo v obci 72 domovních čísel a 533 obyvateli, k 1. 9. 2012 zde žije 684 obyvatel.
Zajímavosti městské části Olomouc - Lošov
Kaplička Sv. Floriána
Sv. Florián se narodil ve 3. Století po Kr. v Rakousku, v Zeiselmaueru u Vídně. Zemřel r. 304 v Lorchu, rovněž v Rakousku.
Je patronem: Horního Rakouska, Boloně (Itálie), Krakowa a kláštera sv. Floriána u Lince. Bývá vzýván: při nebezpečí ohně a vody, proti suchu, neúrodě, proti bouři. Z osob je patronem: HASIČŮ, kominíků, sládků, bednářů, hrnčířů, kovářů, mydlářů a ochránce při spáleninách.
V málokteré bavorské jizbě, v málokterém katolickém kostele v Bavorsku nebo v Rakousku chybí obraz mučedníka Floriána, ochránce proti nebezpečí ohně a vody. Je mnoho historek, legend i průpovídek obsahujících jméno tohoto světce, patrona Bavoráků, Rakušáků, Čechů i Maďarů. Je mu zasvěcen bezpočet kostelů, jmenujme aspoň některé: Sv. Floriána v Linci, Weihenflorianu, Zieselmaueru a Strassgangu u Štýrského Hradce.
Kdo však byl tento lidový světec, kde žil a kde trpěl?
Přišel na svět v druhé polovině 3. Století v Zeiselmaueru u Vídně. Byl pokřtěn a křešťansky vychován. Po několika letech činnosti důstojníka v římském vojensku se stal vedoucím kanceláře císařského místodržícího v římském Lauriacu, což je dnešní Lorch u Ennsu v Horním Rakousku. Císař Dioklecián (vládl 284 – 305) jmenoval Lauriacum hlavním městem provincie Noricum, přisoudil mu tak velký význam.
Když vypuklo za císaře Dioklecciána na počátku 4. Stol. Kruté pronásledování křesťanů, bylo i v Loriacu zatčeno 40 křesťanů a uvězněno do žalářů. Florián, praktický křesťan, chtěl pomoci nešťastným a plánoval jejich tajné osvobození. Při pokusu proniknout do žaláře byl rovněž zatčen a předveden před místodržícího Akvilina, svého přímého představeného. Když Florián odmítl obětovat bohům a nechtěl odpřisáhnout zapření víry, byl krutě mučen a nakonec mu na krk uvázali mlýnský kámen a hodili ho do řeky Ennsu. Vdova jménem Valerie vytáhla Floriánovo tělo z vody a tajně ho pochovala na svém statku. V 8. Století postavili pasovští biskupové nad hrobem mučedníka Floriána kanovnický klášter, ještě dnes slavný kostel. Na desce v kryptě kláštera je uvedeno, že jeho ostatky byly nalezeny ve 13. století. Po II. světové válce byly v Lorchu provedeny podrobné vykopávky a při nich byly objeveny ostatky 40 dalších mučedníků, za něž obětoval Florián svůj život. Ostatky byly uloženy na hlavním oltáři loršské baziliky a v 11. stol. byly prý Floriánovi ostatky přeneseny do Říma a dotud je prý královský syn Kazimír přenesl do Krakova. Floriánův patronát proti ohni a vodě není příliš starý. Až do 15. Století byli ochránci proti ohni sv. Vavřinec a sv. Agáta. Pravděpodobně se stal sv. Florián patronem proti ohni proto, že byl utopen ve vodě a oheň se hasí vodou. Floriánův patronát může být brán i duchovně: jako pomoc při žáru pokušení ke hříchu. Zobrazování: jako římský voják s kopím či korouhví v ruce, jako hasič lijící vodu na hořící dům, či jako mučedník s mlýnským kamenem. Jméno Florián je odvozeno od latinského slova flos (2 pád floris) což znamená květ. Jeho život byl takovým krásným „květem“ věnovaným bohu i lidem. Kéž na jeho přímluvu dovedeme i my před Boží tváří rozkvétat do života duchovní na mravní krásy!
Hvězdárna
Slouží veřejnosti od r. 1957, od r. 1992 pod správou UP, od června 2005 provozovatel Občanské sdružení Hvězdárna Olomouc. Hvězdárna Lošov nabízí pro veřejnost pozorování noční oblohy pomocí dalekohledů doprovázené výkladem. V případě nepříznivého počasí je připraven náhradní program, promítání pořadu s astronomickou tematikou.
keš věnovaná hvězdárně:
">https://coord.info/GC7PY1E
Pomník padlým
Pomník padlým byl odhalen roku 1928 a naleznete jej proti kulturnímu domu.
Přehradní nádrž
Přehradní nádrž Lošov se rozprostírá v údolí Lošovského potoka směrem k Radíkovu, cca 5 minut od autobusové zastávky, obklopena chatovou oblastí.
Turistické cíle
Drobné památky Lošova naleznete po celém rozsáhlém území. Přímo v obci je to při jízdě ze Svatého Kopečka kříž z r. 1865 po pravé straně na začátku obce. Kousek dál v parčíku na návsi je to kaple se zvonicí zasvěcená sv. Floriánovi s jeho obrazem. V parčíku u Svolinského ulice, po pravé straně, ve směru na Velkou Bystřici je pomník obětem světových válek z r. 1928 se jmény padlých. V 2,5 km vzdálené samotě Zdiměř asi 1 km od Posluchova je to dřevěný kříž na památku rodiny revírníka Johna, vybudovaný z dřevěných trámů bývalé stodoly s plechovým Kristem. Na rameni kříže je hranatý otvor po jiném, odstraněném trámku. Nedaleko kříže jsou dva jubilejní kameny z r. 1898, jako památka na zakoupení lesů Lichtenštejny.
U hájenky směrem k Posluchovu je chráněný strom liliovník tulipánokvětý. U silnice těsně před Svatým Kopečkem asi 2 km od Lošova je po pravé straně pomník na tragickou automobilovou nehodu v r. 1965. Blíže ke Svatému Kopečku, těsně před křižovatkou je pomník malíře Jindřicha Lenharta, který zde skonal v r. 1955.
V bývalém panském lese Zlatý důl na křižovatce lesních cest, asi 1 km jihovýchodně, je kamenná mohyla s pamětní deskou z r. 1936 připomínající zakoupení zdejšího polesí městem Olomoucí. Vojenskou památkou je fort č.II Radíkov, jeden ze čtyř předpokládaných fortů pevnosti Svatý Kopeček nad Radíkovem asi 2,5 km od Lošova. Mnoho památek v Lošově nenávratně zmizelo při obdělávání pozemků a také při modernizaci a přestavbě obytných domů, na kterých byly různé svaté obrázky.