Voda je stejně jako vzduch pro život nepostradatelná. Voda je základem života. Vodu kromě pití potřebujeme k rozmanitým účelům, a to v dopravě, v zemědělství, v průmyslu i v rekreaci. Řeka Lučina od nepaměti sbíral vody ze severních svahů hory Prašivé, a ty pak odváděl severně směrem až pod slezskoostravský zámek, kde se spojila s další beskydskou řekou Ostravicí.
Ticho krásného a malebného údolí řeky Lučiny byly jeden den přerušeno nezvyklým ruchem stavebních mechanismů. To se začalo rvát člověk s přírodou, aby tam, kde se „zakously“ bagry do země, postavil velké vodní dílo. Rok 1950 byl posledním rokem volného a svobodného toku řeky Lučiny, kterou v období bylo možné „přejít suchou nohou“, ale v době jarního tání a letních dešťových přívalů se stala dravou a rozběsněnou říčkou, zalévající nemilosrdně celé údolí. To vše se změnilo výstavbou údolní nádrže, která by nejen zkrotila řeku Lučinu, ale i zajišťovala dostatečné množství vody pro průmysl nedaleké Ostravy.
První přípravné práce byly zahájeny již v roce 1950, a to v Československých stavebních závodech a od roku 1951 prováděl stavební práce Ingstav Brno. Samotná výstavba přehrad byla zahájena v březnu 1951 a 9. listopadu 1958 slavnostně předali stavitelé přehradu veřejnosti.
Součástí stavby přehrady byla i výstavba sídliště pro pracovníky stavby a pro některé občany, tyto domy byly zatopeny (celkem 120 objektů; v některých případech bohužel došlo i k sociálnímu křivdu). Celé sídliště bylo dokončeno v roce 1954 v počtu 45 dvojdomků. Součástí sídliště byl věžový vodojem, čistírna odpadních vod (byla první čistírnou toho druhu v kraji), dům služeb a škola.
Výstavbou vodního díla Žermanické přehrady došlo ke katastrálním změnám obcí Soběšovice a Dolní Domaslavice. V zátopě katastru obce Soběšovice byl i kostel. Místní lidé odmítali zúčastnit se výkupových jednání, jestliže nebude schválena výstavba nového kostela. Podle návrhu nový kostel se měl stát dominantou nad přehradou v rozmezí katastrálního území Žermanic a Soběšovic a měl sloužit i obyvatelům sídliště Lučina. Obyvatelé Soběšovic ale svou aktivitou a jednotou prosadili současné umístění kostela i hřbitova. Původní kostel občané postupně bourali a materiál převáželi na výstavbu kostela nového.
Prozatímně byla v roce 1956 zřízena v domě Leopolda Mojžíška kaplička, do níž bylo převezeno zčásti i vybavení bouraného kostela (oltář, lavice, obrazy a další). Každou neděli zde vykonával bohoslužby farář Kališ z Dolních Domaslavic a účastnili se jich nejen občané Lučiny, Žermanic a Soběšovic, ale i dělníci ze stavby přehrady. Dokonce zde bylo pokřtěno několik dětí, ale svatba se zde nekonala žádná.
V neděli 29. října 1961 byl vysvěcen nový kostel v Soběšovicích. Dům, kde byla kaplička, odkoupily Válcovny plechu a přebudovaly jej na rekreační středisko „Mostař“.
V blízkosti kešky se nachází Boží muka, kterou postavili Jozef a Anna Miturovi v roce 1908.