Skip to content

<

VOJTĚCH LUKAŠTÍK - láska a smrt

A cache by Rumis.uh & didius.falco Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 06/04/2021
Difficulty:
2.5 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size:   regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Rád bych Vás pozval do okolí Jankovic, do míst, kde se skrýval (a později byl gestapem zastřelen) Vojtěch Lukaštík - československý voják, příslušník výsadkové skupiny INTRANSITIVE.

Narodil se dne 11. července 1921 svobodné mamince Anně Lukaštíkové. Otec zemřel krátce po synově narození. Matka se později provdala a z manželství vzešly dvě děti Lída a Anna Kočvarovy. Obecnou školu a dva ročníky měšťanské školy Vojtěch absolvoval v Chropyni. Poté se začal učit strojním zámečníkem, ale učení nedokončil a živil se v různých pomocných zaměstnáních. Na základní vojenskou službu už nestihl nastoupit. Po okupaci českých zemí odešel v červenci 1939 do Polska, kde se přihlásil k čs. jednotce v Krakowě. Odtud zamířil na lodi Chrobrý do Francie, kde nejprve vstoupil do cizinecké legie, s níž byl odeslán do Tunisu. Zde si ale moc dlouho nepobyl. Hned v září 1939 byl začleněn do československých jednotek v Agde a byl zařazen do 10. roty 1. pěšího pluku 1. československé pěší divize, v jejichž řadách se zúčastnil bojů o Francii. Vyznamenal se v bojích na Loiře. Poté na egyptské lodi Rod el Farag přeplul 26. června 1940 do Velké Británie. Zde byl začleněn do 3. roty 1. pěšího praporu 1. československé smíšené brigády. 1. února 1941 byl povýšen na desátníka a v červenci téhož roku se dobrovolně přihlásil k výcviku pro zvláštní operace. Od 17. července 1941 do 5. ledna 1942 absolvoval parakurz a doplňující výcvik.

Poté byl přidělen k paraskupině INTRANSITIVE. Výsadek tvořili nadpor. Václav Kindl, četař Bohuslav Grabovský a desátník Vojtěch Lukaštík. Úkolem výsadku bylo poškodit rafinérii minerálních olejů v Kolíně a další sabotážní a destrukční úkoly. Skupina byla vysazena spolu se skupinou TIN 29.dubna 1942 nedaleko osady Padrť na Rožmitálsku. Bohužel, seskok provázela od počátku smůla. Rozptyl doskoku obou skupin byl příliš velký a většina parašutistů se nesešla. Des. Lukaštík narazil jen na těžce zraněného rtn. Ludvíka Cupala z TINu, který se při doskoku vážně poranil o pařez a dopravil ho nejprve k ošetření do Rokycan a poté k jeho příbuzným do Velehradu na Slovácku. Lukaštík, krycím jménem Vojtěch Bříza, se po krátkém pobytu na Moravě vydal na smluvenou adresu do Bernartic, kde se setkal s Grabovským. Krátkou dobu zde zůstal. V Bernarticích však došlo k zatýkání gestapem, po kterém se skupina rozpadla a Lukaštík se vrátil zpět na Moravu. Nejprve se ubytoval v Chropyni u tety Filomény Rozsypalové, která žila v chudých poměrech vagónové kolonie. Odtamtud se přestěhoval k mamince do Popovic. Nejtěžší období prožívali parašutisté a vlastně celý národ v období heydrichiády, kdy nacisté řádili jako zběsilí. Tehdy se přesunul Lukaštík do lesů v Chřibech, kde si vybudoval úkryt. Na podzim roku 1942 se seznámil s Ludmilou Remešovou z Jankovic, která do prostoru, v němž byl úkryt, chodila na trávu. Ta mu nosila jídlo, obstarávala spojení s rodinou i s Cupalem na Velehradě. Protože vztah osmnáctileté Ludmily Remešové s Lukaštíkem se údajně velmi brzy stal více než důvěrným, přestěhoval se parašutista z lesa do úkrytu v domě Remešových v Jankovicích. Následně se pak Lukaštík spojil s Cupalem. Oba kamarádi se sešli na Velehradě, hovořili o svých dalších perspektivách a rozhodli se pokračovat v sabotážní činnosti. Chtěli se zaměřit hlavně na železnici. K tomu však nezbytně potřebovali výbušniny. Ty měly být zakopány v lese u Věšína, kde je po seskoku ukryli, ale spojka již na uvedeném místě nic nenašla. Nezbývalo, než si výbušniny opatřit jiným způsobem. Podařilo se to v poměrně krátké době. Strýc L. Remešové, měl před válkou v provozu lom a po jeho zastavení mu nějaké výbušniny zbyly. Koncem srpna je dal Lukaštíkovi.

Je chladná noc 18. září 1942. Na náspu trati mezi Moravským Pískem a Uherským Hradištěm jeden muž tiše pokládá pod koleje balíček s výbušninami, zatímco o kus dál ho jistí jeho kamarád. Ještě poslední kontrola, zda je vše tak, jak je na výcviku podomácku vyráběných výbušnin a nástrah ve Skotsku jejich instruktoři učili. A oba stíny mizí ve tmě. Ano, tak nějak tato sabotáž asi proběhla, i když její přesný průběh se už nikdy nedozvíme. Oba parašutisté i většina jejich domácích spolupracovníků totiž válku nepřežili. Co naopak lze rekonstruovat zcela přesně, je to, co vzápětí následovalo. Brzy ráno, těsně před příjezdem německého vlaku, nálož náhodně objevil kolemjdoucí pochůzkář. Bohužel to nebyl vlastenec  jako oni a tak místo toho, aby dělal, že nic nevidí, pokusil se výbušnou nálož zneškodnit. V souladu se spravedlností byl za svou zradu na místě potrestán. Exploze mu utrhla obě ruce. Bohužel se vlak podařilo ještě před explozí kolejí zastavit. Mezitím byl Vojtěch na taneční zábavě s Ludmilou Remešovou v sousední obci Traplice. Shodou okolností na této zábavě byla i jedna dívka z Popovic. Ta Vojtu dobře znala a vše doma řekla. Její otec to poté udal na gestapu. Protože gestapo rovněž zjistilo, s kým tam Lukaštík byl, tak mělo jednoduchou cestu. Gestapáci se do Jankovic okamžitě vypravili. Dorazili tam pozdě večer 8. ledna 1943. Nejprve se zastavili u starosty a ten jim musel ukázat dům Remešových. Obklíčili ho a část jich vtrhla dovnitř. Při první zběžné prohlídce v domě nikoho nenašli. Teprve při podrobnějším průzkumu jednotlivých místností nalezli papírovou stěnu s dřevěným rámem, za níž byl parašutista ukryt. Lukaštík neměl z úkrytu žádný nouzový východ a navíc bohužel právě spal. Vzbudil se, až když na něj gestapák Supparitsch posvítil baterkou a na výzvu dal ruce vzhůru. Další rozkaz zněl, aby vyšel ven, ale to bylo s rukama nad hlavou těžko proveditelné. A tak mu šel gestapák Lindenthal pomoci. Sotva se přiblížil, vytrhl Lukaštík z úkrytu pod polštářem pistoli a vystřelil, bohužel však cíl minul. Výstřely z pistolí gestapáků byly přesnější. Jedna kulka zasáhla parašutistu do hlavy a druhá do prsou. Obě rány byly smrtelné. K této události došlo 8. ledna 1943. Gestapo u něj našlo jen prázdnou zbraň, náhradní výbušnou nálož a 19.090 protektorátních korun.

S souvislosti s událostí v Jankovicích bylo zatčeno a postaveno před soud celkem 57 osob. Soudní přelíčení bylo veřejné (to nacisté rádi dělali pro zastrašení obyvatelstva) a konalo se u krajského soudu v Uherském Hradišti ve dnech 15. – 17. března 1943. Ortel byl nemilosrdný a nesmlouvavý. Z 57 souzených byl trest smrti vynesen nad 21 lidmi, 10 účastníků bylo odsouzeno k vězení na 2–5 let. Všichni odsouzení k trestu smrti byli dne 18. března 1943 převezeni do věznice ve Vídni a zde pak 30. června 1943 popraveni. Popravení byli pohřbeni na vídeňském
hřbitově. Po válce byly jejich hroby upraveny a označeny jmény. Čest jejich památce!

Vojtěch Lukaštík byl po válce in memoriam povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty v záloze.

Vyznamenání:

  • 1940 – Croix de Guerre 1939-1945
  • 1944 – Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
  • 1945 – Československý válečný kříž 1939

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kudy ke keši. Na úvodních souřadnicích keš nehledej. Přivedou tě k jankovickému kostelu, k památníku obětí války, kde jsou připomenuty i oběti výše zmíněných událostí. Fyzická keš je ukryta cca 2km od výchozích souřadnic, v místech, kde si (pravděpodobně) Vojtěch Lukaštík vybudoval svůj úkryt před tím než se seznámil s Ludmilou. Ale ty už jistě víš, milý hledači, kde pátrat, protože ti nedělá žádný problém vyluštit níže uvedené sudoku a dosadit si zjištěné souřadnice.

Pro parkování využij navržených parkovišť, do bezprostřední blízkosti keše se dá přijet na kole i na koni. Po úspěšném zalogování uveď keš do původního stavu. V keši jsou vložena tématická CWG pro nejrychlejší hledače. Tato CWG není třeba měnit, ale na jeden nick je určeno jedno CWG. Prosím o dodržení tohoto pravidla. Ostatní CWG se mění tradičně, kus za kus. Děkuji.

 

Velký dík patří autoru celého projektu Geo výzva - didius.falco. Projekt mapuje paravýsadky do Protektorátu v době 2. světové války. Navštěvou webových stránek tohoto projektu lze zjistit více - www.geovyzva.cz.

Zdroje:

  • autor projektu Geo Výzva - didius.falco
  • listing keše GC95WCX - Vojtěch Lukaštík (s laskavým svolením ownera PabloM64)
  • wikipedie
  • webové stránky obcí Popovice a Jankovice

Additional Hints (Decrypt)

fvsen: fhqbxh
svany: fzex-ohqxn-bqxybc fgerpuh mcenin

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.