Houby a v zimě? Někdo si už teď ťuká na hlavu. Já do nedávna taky, ale zároveň mě překvapilo kolik hub jde najít i v zimě. A že některé jsou i jedlé.
POZOR: Rozhodně tento listing neberte jako atlas, a když už se vypravíte na houby v lese, poraďte se s profesionálním houbařem (mikologem). Spíše jsem vám tu chtěl představit nějaké méně obvyklé houby. Samotného mě překvapilo kolik jich je.
Černorosol uťatý
Období růstu je září až březen. Najít ho můžeme ve skupinách na odumřelých kmenech a větví listnáčů, hlavně dubů, jasanů a lip. Jak jsme si všimli, tak hlavní doba růstu je mimo houbařské období. A to v zimě, kdy nemrzne a je dotatek vlhkosti. Vyskytuje se jak v nížinách, tak ve vyšších nadmořských výškách.
Popis: 20-60 mm široké, káčovité, terčovité, polštářovité nebo nepravidelně mušlovité, ztuha rosolovité, často na sobě natěsnané, ale málokdy srůstající, hnědočerné až černé. Horní část je hladká a lesklá, ozdobená drobnými bradavičnatými ostny, zatímco spodní část je vrásčitá a často řasnatě stažená.
Třeň často uplně chybí, nobo je hodně malá.
Výtrusný prah je bílý.
POZOR: Dle atlasu je nejedlý
Čirůvka dvoubarevná
Lehce rozpoznatelný druh díky nafialovělé třeni a bělavě smetanových až světle krémových, ke třeni zoubkem přirostlých lupenů.
Vyrůstá hojně, obvykle ve skupinách nebo kruzích a to na pastvinách, loukách, v parcích a sadech, ale i v prosvětlených listnatých lesích. Objevuje se zejména pozdě na podzim a v nížinách ji můžeme nacházet i v prosinci. Vyskytuje se od nižších poloh až po horské úrovně.
Klobouk: 50-150 mm široký, zprvu nízce sklenutý, později plochý, v dospělosti různě zprohýbaný nebo na středu nepatrně vmáčklý, tlustě masitý, hygrofánní, hladký, lysý, na okraji dlouho podvinutý s tenkým a ostrým okrajem, krémově nebo béžově nahnědlý.
Lupeny: 5-10 mm vysoké, husté, tenké, zprvu bělavě smetanové, později světle krémové, ve stáří až krémově nahnědlé.
Třeň: 35-80 x 12-30 mm velký, válcovitý, na bázi často kyjovitě rozšířený, plný, na povrchu vláknitě žíhaný, světle fialový, ve spodní části bělavě plstnatý.
POZOR: Dle atlasu se jedná o jedlou houbu
Čirůvka fialová
Jedná se o houbu, která je zcela fialová jak už samotný název napovídá, má hladký klobouk s podvinutím s ostrým a často také bělavým okrajem. Husté a tenké lupeny a jemně vláknitě vločkatý třeň činí z této houby vcelku dobře poznatelný druh.
Roste hojně ve skupinách jak v listnatých tak jehličnatých lesích, ale i v zahrádkách a sadech a v parcích v rozkládajícím se listí, ve zbytcích dřeva, v mulčovací kůře, pilinách apod. Vyskytuje se jak v nižších polohách tak i vyšších.
Klobouk: 50-150 mm široký, zprvu vyklenutý s častým tupým hrbolem, později rozprostřený, v dospělosti někdy až vmáčklý, většinou zvlněný, hladký, lysý, na okraji dlouho podvinutý s charakteristickým tenkým a ostrým okrajem, v mládí a především za vlhka sytě fialový až modrofialový, později hnědofialový, ve stáří až špinavě hnědý.
Lupeny: 5-10 mm vysoké, poměrně husté, tenké, zprvu fialové až modrofialové, později špinavě hnědorůžové.
Třeň: 50-100 x 15-25 mm velký, válcovitý až kyjovitý, na bázi obvykle hlízovitě rozšířený a fialově plstnatý, dlouho plný, na povrchu podélně vláknitý, za sucha jemně bělavě ojíněný, světle modrofialový, za vlhka až vybledle lilákový.
POZOR: Dle atlasu se jedná o jedlou houbu
Čirůvka špinavá
Čirůvky špinavé se vyznačují celistvě šedofialovým, růžovofialovým nebo hnědofialovým zbarvením. Klobouk je podvinutý a hladký. Podobně zbarvené jedovaté helmovky mají okraj klobouku rýhovaný!
Hojně roste jak v lesích, tak mimo něj na místech hojných na humus. Nejčastěji ji najdeme na podzim, ale prakticky ji můžeme nalézt celoročně. Zahrádkáři ji občas nachází ve svých pařnících i v průběhu zimy. Častěji se vyskytuje v nižších polohách.
Klobouk: 30-80 mm široký, zprvu vyklenutý, později rozprostřený, v dospělosti někdy až vmáčklý nebo zvlněný, na okraji dlouho podvinutý, často s malým nízkým hrbolkem, tence masitý, na povrchu lysý, v mládí za sucha nepatrně ojíněný, jinak hygrofánní, světle modrofialový, masově narůžovělý až hnědofialový.
Lupeny: 4-8 mm vysoké, husté, tenké, zprvu vybledle růžovofialové, lososově narůžovělé nebo šedofialové, později špinavě hnědorůžové.
Třeň: 35-70 x 04-10 mm velký, válcovitý nebo mírně kyjovitý, podélně vláknitě žíhaný, na bázi bělavě plstnatý, obvykle stejně zbarvený jako klobouk.
POZOR: Dle atlasu se jedná o jedlou houbu
Dřevnatka parohatá
V době růstu jsou stromata v horní rozvětvené části křídově bílá, přičemž bílý poprašek způsobují vytvářející se konidie. U mladých stromat bývají konečky světle okrově naoranžovělé.
Roste v listnatých nebo smíšených lesech, na pařezech, větvích a kmenech. Roste nejčastěji ve skupinách. Roste jak v nížinách, tak i ve vyšších polohách.
Stromata: 15-80 mm vysoká, 1-5 mm široká, v horní části většinou vidličnatě nebo parohovitě rozvětvená, níže válcovitá a obvykle bočně stlačená. Povrch je suchý, jemně sametový, na bázi až štětinatý, černý, v horních partiích v době růstu od vytvářejících se konidií křídově bílý.
Dužnina: Tuhá, ve spodní plodné části dřevnatá, bílá, na řezu neměnná, s nevýraznou vůní a mírnou chutí.
Výtrusný prach: Černý.
POZOR: Dle atlasu se jedná o nejedlou houbu
Hlíva ústřičná
Třeň je obvykle krátká a často do ní zasahují i lupeny, které můžou být síťovitě propojené. Období růstu je říjen až březen. Vyrůstá na pařezech a odumírajících kmenech nejrůznějších listnáčů. Vyhledává spíše vlhčí prostředí. Daří se jí zejména podél vodních toků, v lužních lesích, údolích a na dalších podobných lokalitách. Nalézt ji můžeme na bucích, dubech, ořešácích, topolech a jívách, ale setkat se s ní můžeme i na jiných dřevinách, vzácně dokonce i na jehličnanech. Roste jak v nižších tak vyšších nadmořských výškách.
Klobouk: 50-250 mm široký, v mládí obvykle sklenutý a podvinutý, později rozložený, lasturovitý, jazykovitý, vějířovitý, často bočně přirostlý, hladký, lysý, šedý, šedohnědý, šedomodrý nebo tmavohnědý.
Lupeny: 5-10 mm vysoké, husté, pružné, zprvu bělavé, později až bělavě našedlé.
Třeň: 15-60 x 10-30 mm velký, pevný, tuhý, v horní části často pokrytý sbíhavými lupeny, na bázi plstnatý až štětinatý, bělavý, bělavě našedlý, v dospělosti někdy až nahnědlý, většinou krátký, někdy i chybějící.
Dužnina: Bílá, na řezu neměnná, pružně masitá, v dospělosti tuhá, s příjemnou houbovou chutí a vůní.
Výtrusný prach: Bílý až světle šedofialový.
POZOR: Dle atlasu se jedná o jedlou houbu
Hnízdovka naspaná
Tato houbička je obvykle kulovitá vyznačují se bělavým, bělavě šedým až okrovým obalem, který se v dospělosti v horní části protrhává, čímž se odhaluje slizovitá vrstva, ve které jsou hustě natěsnané čočkovité útvary - tzv. peridioly. Nalézt ji můžeme od května do prosince.
Jedná se o poměrně vzácnou houbu, která roste jak v lesích tak mimo něj. A to na tlejícím dřevě a kůře listnáčů i jehličnanů. Objevuje se jak jednotlivě tak i ve skupinách. Nalézt ji můžeme jak v nížinách, tak ve vyšších místech.
Plodnice: 3-10 mm velké, kulovité nebo soudkovité, v mládí uzavřené bělavým až bělavě krémovým, jednovrstevným, blanitým, na povrchu plstnatě vločkatým obalem, který se v dospělosti zbarvuje do šedohněda až okrova, postupně se v horní části protrhává a odhaluje sliz, ve kterém je hustě natěsnáno několik desítek drobných peridiol. V těchto drobných čočkovitých pecičkách jsou pod kortexem (obal) ukryty výtrusy. Peridioly jsou v mládí bělavé, později hnědnou a v dospělosti bývají načervenale hnědé až kaštanově hnědé.
Výtrusy: Bezbarvé.
POZOR: Dle atlasu se jedná o nejedlou houbu.
housenice červená
Tuto houbu poznáme podle červenooranžového zbarvení, jež jsou v horní plodné části hustě poseta drobnými červenými bradavkami, kterým odborně říkáme perithecia. Nalézt ji můžeme od června do prosince a to v listnatých, tak i smíšených lesích, ale také na místech mimo les, zejména na lokalitách, kde se vyskytují lišaji. Parazituje na jejich kuklách a larvách, ale i na některých druzích blanokřídlého hmyzu, ukrytých až 5 cm hluboko v půdě, mechu nebo tlejícím dřevě. Objevuje se jednotlivě, ale i v menších skupinách a to jak v nížinách, tak na vyšších polohách.
Stromata: 20-60(-80) mm vysoká a 03-10 mm široká, jednoduchá, vzácněji rozvětvená, rozdělená na horní plodnou a spodní sterilní část. Plodná část je nepravidelně válcovitá až kyjovitá, někdy zploštělá, na povrchu hustě bradavčitá, červenooranžová, červenorůžová až červená, velmi vzácně i žlutá nebo bílá. Spodní třeňová část bývá od plodné části většinou viditelně oddělená, je válcovitá nebo různě pokřivená, vespodu zúžená, bělavá, bělavě nažloutlá až světle oranžová.
Výtrusy: Bezbarvé.
POZOR: Dle atalsu se jedná o nejedlou houbu
Masenka lišejníková
Tato houba ráda roste ve společnosti lišejníku, od toho také její název, vyznačuje se stromaty s laločnatě zaoblenými útvary připomínajícími kyje, prsty nebo choboty. Nalézt ji můžeme od září do května. Vyrůstá velmi vzácně na odumřelých a lišejníkem porostlých větvích, větvičkách či kmíncích vrb, ze kterých může výjimečně přesídlit i na jiné listnáče a porosty křovinatého charakteru, např. na bez černý krušinu olšovou, některé druhy topolů a dokonce i na smrk ztepilý. Objevuje se nejčastěji na místech, kde vyrůstá nebo vyrůstala kožovka tabáková, což je druh houby, na které by měla tato masenka parazitovat. Nalezeme ji spíše ve vlhčím prostředí a to ve vyšších polohách nad 500 m.n.m.
Vytváří 20-100(-150) mm dlouhé a 2-5 mm tlusté povlaky (stromata) složené ze zaoblených laločnatých útvarů vyúsťujících zpravidla z centrální části stromatu. Útvary mají obvykle kyjovitý či prstovitý tvar a vyznačují se okrově hnědým, načervenale hnědým či oranžovohnědým zbarvením se světlejším okrajem. Povrch stromat je jemně sametový, suchý, matný a vrásčitý.
POZOR: Dle atlasu se jedná o nejedlou houbu
Ohnivec Černý
Tuto houbu prozradí hlavně její vnější část, kterou pokrývají zrzavě oranžová zrníčka či vločky. Plodnice jsou hlavně v mládí zcela uzavřené, ústí se však rychle rozšiřuje, čímž se také odhaluje černé rouško. Ústí je charakteristicky vrásčité. Nalézt tuto houbičku můžeme od listopadu do června. Roste vzácně na tlejících větvičkách, řidčeji i šiškách nebo kůře, nejčastěji pod borovicemi, jilmy a v porostu ostružiní. Objevuje se téměř vždy ve skupinkách z šedočerného subikula, které je tvořeno pavučinovitými vlákny. Vyskytuje se od nížin až po horský stupeň.
Plodnice: 5-25(-30) mm široké, zprvu kulovité s malým vrásčitým ústím, později pohárovité, v dospělosti číšovité až káčovité, s hladkým černým rouškem a vnější černou částí, která je pokryta drobnými zrzavě oranžovými vločkami či zrnky.
Třeň: 1-10 mm dlouhý, stejně zbarvený jako vnější část, v dospělosti olysávající.
Dužnina: Pružná, voskovitá, hnědočerná, na řezu neměnná, s nahořklou chutí a nevýraznou vůní.
Výtrusný prach: Hnědý.
POZOR: Dle atlasu se jedná o nejedlou houbu
Ohnivec rakouský
Tato houba se vyznačuje sitě červenou barvou za vlhka je bělavě načervenalá, u dospělých exemplářů často krátce cípovitě rozpraskávající okraj. Nalézt ji můžeme od února do března. Často vyrůstá na spadaných starých větvíčkách, jež jsou potažené mechem. Patří k nádherným jarním houbám, které se objevují obvykle brzy poté, co roztaje sníh. Nejhojněji se objevuje v únoru a na počátku března poté, když se otepluje tak postupně mizí. Vyskytuje se v nížinách a pahorkatinách, v podhorských oblastech je vzácnější.
Plodnice: 25-70(-100) mm velké, zprvu nad třeňovou částí polokulovité, později pohárovité až zprohýbaně miskovité, na okraji často dovnitř zahnuté a někdy krátce cípovitě rozpukávající, křehké, s hladkým, sytě červeným rouškem a vnější bělavě plstnatou stranou.
Třeň: 10-30(-50) x 04-12 mm velký, válcovitý, v horní části rozšířený, pružně pevný, plný, jemně plstnatý, bělavý, často ukrytý v mechu.
Dužnina: Tence masitá, tuhá, bělavě červená, na řezu neměnná, s nenápadným pachem a chutí.
Výtrusný prach: Bílý.
POZOR: Dle atlasu se jedná o nejedlou houbu
Opeňka měnlivá
K nejcharakterističtějším znakům této houby patří medově žlutohnědý klobouk s vysychajícím středem a vodnatým okrajem (tzv. hygrofánnost) a skupinový růst. Naléz ji můžeme hlavně od dubna do prosince. Často ji nalezneme na pařezech, kmenech a větvích odumřelích listnáčů, vzácněji pak na jehličnanech. Obvykle roste v trsech od desítek po stovky kusů. Upřednostňuje lužní lesy a vlhčí lokality a objevuje se od nížin až po vysokohorský stupeň. Při mírnější zimě může v nížinách vyrůstat během celého roku.
Klobouk: 20-60(-100) mm široký, v mládí polokulovitý a se třeněm spojený tenkým bělavým velem, brzy zvoncovitý až široce vyklenutý, později rozložený s častým tupým hrbolkem na temeni, tence masitý, téměř vždy hygrofánní, na povrchu hladký, lysý, medově žlutohnědý či skořicově hnědý, na okraji někdy rýhovaný.
Lupeny: 5-8 mm vysoké, husté, tenké, zprvu bělavě nahnědlé, později světle šedohnědé, v dospělosti až skořicově hnědé.
Třeň: 40-100 x 4-10 mm velký, válcovitý nebo zkroucený, tuhý, v mládí plný, později až rourkovitě dutý, v horní části většinou rýhovaný a světle bělavě nahnědlý, pod tenkým, blanitým a od vypadávajících výtrusů rezavě hnědým prstenem hnědý, rezavě hnědý, vespod až černohnědý, pokrytý drobnými odstálými šupinkami.
POZOR: Dle atlasu se jedná o jedlou houbu
Penízovka sametová
Tato penízovka je zaměnitelná, ovšem pokud se zaměříme na sametově ojíněný, často podélně vrásčitý třeň, který se postupně zbarvuje do hnědočerna, nehrozí nám záměna za žádný nebezpečný druh. Jestliže je tedy třeň černý, nemáme se čeho bát. Nalezneme ji od října do dubna. Roste častěji v trsech na mrtvém dřevě listnatých stromů zejména na pařezech a kmenech ve vlhčím prostředí. Nalezneme ji nejen v lesích, ale také na březích rybníků, v parcích, zahradách, sadech, na návsích apod.
Vyskytuje se od nižších poloh až po horský stupeň.
Klobouk: 20-50(-80) mm široký, nejdříve klenutý, později rozprostřený, s ostrým, v mládí lehce podvinutým, v dospělosti někdy průsvitně rýhovaným okrajem.
Pokožka: Medově žlutá, žlutooranžová, někdy až kaštanově hnědá, lysá, za vlhka slizká a lesklá, na temeni obvykle tmavší, na okraji světlejší.
Lupeny: 4-8 mm vysoké, středně husté, tenké, vláčné, zprvu bělavé, později žlutooranžové.
Třeň: 20-80 x 2-10 mm velký, válcovitý, na bázi někdy kořenovitě protažený, často bočně stlačený či zploštělý, podélně vrásčitý, sametově ojíněný, v mládí světle žlutohnědý, později zejména ve spodní části tmavohnědý, ve stáří hnědočerný až černý.
POZOR: Dle atlasu se jedná o jedlou houbu
Šťavnatka zlatá
Dobře poznatelný druh podle slizkých plodnic, oranžového až červenooranžového klobouku a bělavě nažloutlých lupenů a třeně. Nalézt ji můžeme od října do ledna. Roste, ale hodně vzácně, obvykle po prvních přízemních mrazících a často ve společnosti běžnější šťavnatky pomrazky. Vyrůstá většinou v menších skupinkách v opadu jehličí, s oblibou v písčitém podloží pod borovicí černou. Vyskytuje se od nížin až po horský stupeň.
Klobouk: 25-50 mm široký, zpočátku polokulovitý, později plochý až mírně prohloubený, někdy na temeni vypouklý a na okraji zvlněný, slizký, lepkavý, žlutooranžově melírovaný, oranžově červený, vzácně až karmínově červený, uprostřed tmavší, na okraji světlejší a spíše žlutooranžový.
Lupeny: 3-6 mm vysoké, řídké, tlusté, zpočátku bělavé, později nažloutlé až naoranžovělé, někdy s tmavšími skvrnkami.
Třeň: 40-80 x 6-10 mm velký, válcovitý, plný, slizký, uprostřed tlustší, v mládí bělavě žlutý, později od středu směrem k bázi až naoranžověle žlutý.
POZOR: Dle atalsu se jedná o jedlou houbu
Strmělka mlženka
Tato houba je popelově šedivá a v dospělosti má klobouk pokroucený, široce připojené až krátce sbíhavé, husté lupeny a většinou na povrchu jemně bělavě ojíněný třeň. Nalézt tuto houbu můžeme od září do prosince. Roste velice hojně, často ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích. na místech s vyšším obsahem dusíku. Vyskytuje se od nižších poloh až po horská místa.
Klobouk: 50-200(-250) mm široký, v mládí vyklenutý s podvinutým okrajem, později rozprostřený s častým širokým a nízkým hrbolem, v dospělosti někdy až vmáčklý, většinou zvlněný, hladký, lysý, v mládí jemně bělavě ojíněný, suchý, matný, postupně olysávající, bělavě šedý, popelavě šedý, šedobéžový až šedohnědý, na středu obvykle tmavší.
Lupeny: 4-8 mm vysoké, husté, od dužniny snadno oddělitelné, zprvu bělavé, později smetanově nebo krémově nažloutlé.
Třeň: 50-120 x 15-35 mm velký, válcovitý až kyjovitý, na bázi obvykle hlízovitě rozšířený, v mládí plný, později houbovitě změklý, na povrchu za sucha zpočátku ojíněný, podélně vláknitý, hladký nebo nepatrně brázditý, bělavý, šedobělavý, šedohnědý nebo bělavě nahnědlý.
POZOR: Dle atlasu se jedná o jedlou houbu
Terčka šišková
Tato houba je vzhledem k ekologii velice dobře rozpoznatelná. Plodnice jsou hnědočerné a vyznačují se křehkou voskovitou konzistencí dužniny. Nalézt ji můžeme od února dobna. Roste ve vlhkých smrkových nebo listnatých lesech na spadaných, obvykle rok starých smrkových šiškách.Objevuje se v pahorkatinách a horských polohách, velmi vzácně i v nížinách.
Plodnice: 3-12 mm široké, zpočátku pohárkovité nebo číšovité, později miskovité, v dospělosti talířovité až terčovité, okrově hnědočerné až olivově černé, na vnější straně obvykle jemně plstnaté a světlejší, na roušku často vrásčitě žilnaté. Stopka je většinou nepatrná, 1-8 mm dlouhá, v horní části rozšířená, hnědočerná až černá.
Dužnina: Tenká, voskovitá, křehká, olivově hnědookrová, s nevýraznou vůní i chutí.
Výtrusný prach: Bílý.
POZOR: Dle atlasu se jedná o nejedlou houbu.
Jidášovo ucho
Dobře poznatelná houba, kterou charakterizuje hladké, zaobleně zvrásnělé, ve stáří někdy bělavě poprášené rouško. Plodnice jsou za vlhka měkce chrupavčité a vyznačují se celkově červenohnědým zbarvením. Tuto houbu můžeme nalézt celoročně. Vyrůstá na starších větvích bezu černého, vzácněji je však můžeme nalézt i na kmenech a větvích akátů, jasanů, javorů a výjimečně i na jiných listnáčích. Objevuje se velmi hojně ve větších skupinách. Nalezneme ji jak v nížinách, tak nižších polohách.
Plodnice: 20-120 mm široké a 1-2,5 mm tlusté, většinou lasturovité, miskovité nebo uchovité, nepravidelně zprohýbané, měkce chrupavčité, bočně nebo temenem přirostlé.
Rouško: Hladké, lesklé, zaobleně zvrásnělé, červenohnědé až olivově hnědé, v době zralosti často bělavě poprášené od výtrusů.
Vnější strana: Matná, jemně bělavě pýřitá, při zasychání často žilnatě vrásčitá, stejně zbarvená jako rouško.
Dužnina: Vybledle načervenale hnědá, na řezu neměnná, za vlhka měkce až rosolovitě chrupavčitá a pružná, při zasychání zrohovatělá a křehká, s nevýraznou vůní i chutí.
Výtrusný prach: Bílý.
POZOR: Dle atlasu se jedná o jedlou houbu