Místní legenda o Janině lavičce je poněkud smutná… V těchto místech sedávala dívka jménem Jana (podle některých pramenů Hana) z nedalekých Albrechtic nad Orlicí, která se nešťastně zamilovala do adjunkta lesní správy Božetěcha (podle některých pramenů Vojtěcha). Rodiče nešťastné Jany (podle některých pramenů Hany) její lásce nepřáli, zejména proto, že Božetěch (podle některých pramenů Vojtěch) už byl ženatý a měl tři děti.
Božetěch (podle některých pramenů Vojtěch) pracoval v areálu sousedních lesních školek, nešťastná Jana (podle některých pramenů Hana) sedávala za plotem školek a celé dny toužebně svou nenaplněnou lásku vyhlížela. Kolem lavičky pak z jejích slz vyrostly krásné duby a jako němí svědci jejího trápení… Jana (podle některých pramenů Hana) se nikdy nevdala a na lavičce sedávala až do posledních dnů svého života.
Ať už je tato legenda pravdivá či ne, stojí za to se na lavičku na chvíli posadit a porozmýšlet o životě. Místo je na to jak stvořené.