Vítejte u krátké série Cesta na Lacembok. Trasa začíná na kraji Staňkova a vede kolem vrchu Masník, kamenitou cestou mezi poli, kterou zdobí po obou stranách bujná vegetace, poskytující příjemný stín - pozůstatek původní barokní krajiny. Minete malý lesík a dojdete až k lavičce pod mohutnými lípami. V tuto chvíli se nacházíte někde mezi Horní Kamenicí a Krchleby. Pokračujte dále po cestě k dalšímu zastavení, křižovatce pod vrchy Holubí hlavu a Kamennou horu. Odtud pokračujte po zelené turistické značce až k rybníkům Horní a Dolní Vížce, kde vaše cesta skončí.
Staňkov je město ležící na řece Radbuze mezi Plzní a Domažlicemi. Leží v nadmořské výšce 387 m n. m., výměra obce činí 2 049 ha a aktuální počet obyvatel je 3268. Staňkov je rozdělen řekou Radbuzou na dvě části - Staňkov město na levém břehu řeky a Staňkov ves na pravém břehu. Součástí Staňkova jsou obce Ohučov, Krchleby a Vránov.
Název města je odvozen ze jména Staněk ve významu ves lidí Staňkových. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: de Stancowic (1233), de Ztankov (1243), de Stankow (1252), Stankow (1352), na Stankovy (1432), Stankowy (1557) a Stankowo (1654).
První historická zmínka o Staňkovu pochází z roku 1233, kdy je připomínán rytíř Witla ze Stancowic a jeho bratr Prkosz jako jedni z prvních majitelů hrádku Lacembok. Více je o Staňkovu napsáno ze zápisu z roku 1271, kdy ves Staňkov prodává její majitel Witlo premonstrátskému klášteru v Chotěšově. Poprvé se druhá strana obce, tedy Staňkov městys, vyskytuje v pramenech roku 1367. Až do roku 1425 patřilo městečko i ves chotěšovskému klášteru. V období husitských válek podporoval klášter finančně císaře Zikmunda a k vzrůstajícím finančním požadavkům ze strany císaře byl Staňkov městys dán v zástavu Zdeňkovi z Drštky, který byl držitel horšovotýnského panství. Druhá část, Staňkov ves, byla k Horšovskému Týnu přikoupena v roce 1576. Zatímco ves patřila Horšovskému Týnu až do roku 1945, město připadlo roku 1623 chotěšovskému klášteru a patřilo mu až do jeho zrušení v roce 1782. Celé klášterní panství pak spravoval náboženský fond, od něhož koupili Staňkov městys Thurn-Taxisové za 1 080 000 zlatých a zůstali jeho majiteli do roku 1945.
Staňkov ves a Staňkov město existoval odděleně až do roku 1938. Oddělení bylo tak důkladné, že Staňkov město patřil k Plzeňskému kraji a Staňkov ves patřil ke Klatovskému kraji. V roce 1938 byly obě obce právně sloučeny v jeden celek, ale statut města byl přiznán Staňkovu až roku 1960.
Okolo roku 1800 začalo městečko užívat městský znak. Znak byl a je dosud používán v této podobě: modrý štít, v jehož dolní polovině je stříbrná městská hradba, uprostřed hradby je umístěn zlatý štít se třemi páry jeleních parohů ( šlechtický erb Hroznatů), za hradbou vystupuje horní polovina poutníka v hnědém oděvu s velkým černým kloboukem na hlavě a s poutnickou holí v ruce. Ten má znázorňovat sv. Jakuba Většího, patrona staňkovského kostela.
Roku 1639 bylo Staňkovu vydáno mýtní privilegium, když vybírané mýtné přes řeku Radbuzu bylo dalším zdrojem příjmů do obecní pokladny. O osm let později vznikla v městečku pošta. Město Staňkov získalo od roku 1690 privilegia na pořádání trhů, a to na týdenní trhy a dva výroční trhy v roce (úterý po Novém roce a úterý po sv. Františku).
