 
Kdo byl Anton Krombholz
Kešku (drive-in) věnujeme zdejšímu rodákovi Antonu Krombholzovi, jeho význam daleko přesáhl hranice regionu. Byl to římskokatolický kněz odvážné bolzánovské (reformní) orientace, profesor litoměřického biskupského kněžského semináře, poté duchovní správce (děkan a pedagog) v České Lípě, na sklonku života sekční rada na ministerstvu kultu a vyučování ve Vídni (spoluautor školské reformy). Za svoji činnost získal řadu zvučných titulů a vysokých ocenění.
Místo narození a základy vzdělání
Narodil se 25. října 1790 v Dolní Polici (Nieder Politz), jako nejstarší ze šesti dětí v nezámožné rodině, která měla pronajaté malé hospodářství. Podle tehdejšího značení šlo o dúm č.p. 20, který stál v místech dnešní restaurace u autovrakoviště, naproti mostu (viz dole katastrální mapa z roku 1843). Obec přináležela k farnosti Horní Police (Ober Politz) u České Lípy a celé území pak do litoměřického kraje. Krombholz absolvoval hornopolickou farní školu, která patřila do triviální školy v nedalekém Žandově (Sandau). Žandovský kněz a pedagog P. Josef Wurm byl první z rozhodujících postav, které ovlivnily Krombholzův osud: rozeznal jeho nadání, přesvědčil rodiče, aby dali syna na studie a zprostředkoval byt a stravu.
Studijní léta (1804-1815)
Krombholz byl vždy výtečný student. Nejprve absolvoval pětileté litoměřické gymnázium, proslulý ústav vedený v duchu osvícenských ideí. Jako premiant získal z rukou císaře při jeho návštěvě školy zlatou medaili. V té době zde působil jako profesor rétoriky a češtiny Josef Jungmann. Následovalo tříleté studium na pražské filozofické fakultě, kde byl přímým žákem a posléze i přítelem a celoživotním následníkem později pronásledovaného vynikajícího reformního filozofa a matematika Bernarda Bolzana (1781 - 1848). Vrací se do Litoměřic, kde absolvuje tříleté studium na biskupském kněžském semináři. Poté je vysvěcen na kněze a zůstává zde působit jako pedagog, profesor biblistiky.
Působení na biskupském kněžském semináři (1815 - 1821)
 
 Litoměřický seminář měl za cíl vychovávat praktické faráře, Krombholzovi šlo ale o pěstování hlubších intelektuálních schopností. Staral se proto o zanedbávanou teologickou literaturu a atmosféru semináře měl ovlivnit i nový domovní řád. Už za jeho studií ho podporoval mladý profesor, rovněž bolzánovec, posléze rektor semináře Josef Michal Fessl (1788 - 1863). Ten však byl ve svých osvícenských názorech i přes varování Krombholze a samotného Bolzana natolik radikální, že když založil tajný studentský spolek, krátce nato zakročila církev i policie. Pedagogický sbor byl rozpuštěn. Fessl byl odvezen v poutech do internace ve Vidni, ostatní po ostrých výsleších museli složit slib poslušnosti Svatému stolci (tzv. tridentské vyznání víry) a byli porůznu rozmístěni na nová působiště. Například Krombholzův kolega Vincenc Zahradník (1790 - 1936) na faru do nedalekých Zubrnic (na kostele je dnes umístěna jeho busta a funguje tu kulturní spolek Centrum Vincence Zahradníka), Krombholz pak na faru do České Lípy.
Duchovním správcem v České Lípě (1821 - 1848)
 Česká Lípa byla v dezolátním stavu. Po mohutném požáru bylo zničeno přes 500 domů včetně děkanského kostela sv. Petra a Pavla (dnešní Tržní náměstí) a lidé umírali také na epidemii neštovic. (Stojí zde za připomenutí, že přímo v ulicích České Lípy byla v roce 2020 umístěna výstava Zrcadla do historie - panely s fotomontážemi a grafikou, jak vypadalo město před a po ničivém požáru před 200 lety.) Ve špatném stavu byla farnost i škola. Upadal zájem o náboženství i vzdělání, zčásti kvůli úmorné práci v nově zakládaných textilních a sklářských fabrikách, které se účastnily i děti. Rozmáhal se alkoholismus a karban. Krombholz se proto naplno věnoval charitě, jeho přičiněním město založilo veřejný chudobinec, starobinec a útulek pro malé děti zaměstnaných matek. Ve funkci školního inspektora se postaral o učitele a zkvalitnění výuky, pro učně zřídil nedělní doškolovací výuku, stal se prorektorem a pedagogem gymnázia (k jeho nejznámějším žákům patřil pozdější český vzdělanec, dramatik, básník a organizátor kulturního života Ferdinand Břetislav Mikovec (1826 - 1862)). Jako kněz (děkan) se zasloužil o renovaci všech českolipských kostelů, rozmístění církevních soch a polních křížů, založil k tomu stavební fond. Jeho kázání navštěvovalo stále více lidí. Stal se váženým občanem, oslabovala i nedůvěra církve. Za své působení získal řadu ocenění, například od císaře Ferdinanda I. zlatou medaili za zásluhy, od církve jmenování biskupským konsistorním radou.
Na ministerstvu ve Vídni (1848 - 1859)
Revoluční rok 1848 byl ve znamení pádu feudálního absolutismu a počátku budování správních orgánů vznikající občanské společnosti. Sem patřilo i zakládání ministerstev z původně dvorských komisí, tedy i ministerstva kultu (náboženství a církve) a vyučování. Zkušenosti Krombholze jako úspěšného kněze, pedagoga a školského organizátora vedly k jeho povolání do zmíněného ministerstva, zprvu jako konzultanta a brzy nato jako sekčního rady (vedoucího jednoho z ministerských odborů). Do konce života už Vídeň neopustil. Stal se jedním z hlavních autorů školské reformy v monarchii. V závěru života byl oceněn titulem dvorní rada a obdržel řád Železného kříže. Zemřel 26.2.1869 ve věku 78 let a byl pohřben na dnes už zrušeném vídeňském hřbitově.
|