Toto je jedna z kešek ze série Kešky z Řeže. Kešky na sebe nenavazují a popravdě ani moc nedávaji smysl. Co dává smysl ale.
Už to bude pomalu rok co nám zavřeli školy, obchody, bary a kulturní střediska poprvé. V létě jsme dostali trochu volno a mohli si ho užít ale na podzim zase šup do klece. Ale ne, má to smysl. Lidé umírají, a argument typu "umřel by stejně pár měsíců potom" je fakt blbost. Pár měsíců může pro někoho znamenat hodně. Jak hodně? Zbytek svého života. Pro někoho spousty let, pro někoho nezastavitelná síla čacu, která se každou sekundou odčítá. Já věnuji část svého života psaním této kešky, a proč? Nevím. Jsem attention whore, to znamená, že mám rád pozornost a je hezký pocit vidět, když lidi chodí lovit moje kešky. Ani si nemusí pročítat tyto logy, jsou to pouze nějaké blitky mých emocí, které do nich vkládám jako například myšlenky do twitteru.
Co dává smysl? Vlastnit? Mít rodinu? Milovat? Ničit? Objevovat? A jaký? Proč to všechno vlastně někdo dělá? Jak si tím pomůže? Máme na této zemi přibližně 80 let, a chceme si je užít. Abychom si je mohli užít, musíme vlastnim majetek. Bez vlastnění nemáme přístřešek a trpíme někde venku na mrazu. Někomu je majetek podám na zlatém podnose, někdo pro něj musí tvrdě pracovat. A to mluvím pouze o nás, lidech co žijí v civilizovaném světě Evropy. Co takhle nějaký člověk v Africe? Má na vybranou? Může si on plně užívat života, když ani neví, jestli se dožije rána?
Pokud si můžete dovolit věnovat čas hledáním a zapisováním kešek, máte vyhráno. Žijete v dobré společnosti, máte se dobře, nemusíte se nějak kriticky strachovat o jídlo. A pokud ano, možná byste měli přestat lovit kešky a jít si za tím. Za čím? To je na Vás.
Dneska jsem poslouchal album Этажи, od Molchat Doma. Zkuste si ho poslechnout, třeba Vás to bude něčím inspirovat.