BŘEZINA - ŽBÁNOVSKÝ ŽLEB
Vojenský újezd Březina (německy Birkicht), dříve též vojenský výcvikový prostor Dědice, je vojenský újezd na severu okresu Vyškov v lesnatém území Drahanské vrchoviny. Území újezdu zahrnuje 158,206 km⊃2; lesů, újezd byl vytvořen vládou ČSR dne 17. dubna 1951. Na rozdíl od případů jiných vojenských újezdů nebyla při jeho zřízení vysídlena žádná obec. Újezdní úřad vojenského újezdu sídlí ve Vyškově a vykonává mimo jiné také funkci stavebního dozoru a matriky. Téměř celé území vojenského újezdu je zalesněno. Nezalesněné a odlesněné plochy tvoří především různé vojenské areály.
Součástí vojenského újezdu Březina jsou katastrální území Doubrava u Březiny, Kotáry, Osina, Pulkava, Stříbrná u Březiny a Žbánov.
Historie
Počátkem 30. let došlo v Německu nástupem Adolfa Hitlera k moci ke změně bezpečnostní situace Československa. Byla přijata řada opatření, mezi nimiž bylo i rozhodnutí vlády ČSR ze dne 7.2.1936 o vybudování vojenského tábora v jižní části lesního komplexu Drahanské vrchoviny, který byl majetkem olomouckého arcibiskupství. Lesy byly postupně státem vyvlastněny a již k 1. listopadu 1935 bylo zřízeno Velitelství výcvikového tábora v Dědicích u Vyškova, o rok později zde přišla osádka. Byly prováděny intenzívní práce, postupně došlo k vybudování dělostřelecké, pěchotní a letecké střelnice. V kasárnách byl umístěn pluk útočné vozby, vyzbrojený tanky LT-35 a obrněnými vozidly; ve Vyškově bylo zřízeno Učiliště útočné vozby. V prostoru byly od roku 1937 stavěny cvičné železobetonové objekty pro výcvik osádek československého pohraničního opevnění, v tomtéž roce bylo zřízeno vyškovské vojenské letiště.
Po obsazení státu nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl 26. března 1939 vojenský prostor převzat Němci a přejmenován na Truppenübungsplatz Wischau. V kasárnách na Kozí Horce byla umístěna Německá praporčická škola tankových vojsk. V roce 1940 vydal říšský protektor Konstantin von Neurath výnos o vystěhování 33 obcí Drahanské vrchoviny. Účelem toho bylo jednak dočasně rozšířit vojenskou střelnici, ale hlavně vytvořit německý koridor, který měl propojit německé ostrůvky na Litovelsku a Olomoucku přes německý ostrůvek u Vyškova s německými obcemi na Brněnsku. V takto rozšířeném vojenském prostoru bylo vybudováno množství pevnůstek, které sloužily k tahání cvičných cílů či jako pozorovatelny. Vystěhované vesnice byly poškozeny, nejvíce utrpěly ty, které sloužily jako cvičné cíle. Po ukončení bojů druhé světové války se lidé, kteří byli násilně vystěhováni, začali vracet zpět do svých domovů, přičemž nebylo zcela jasné, zda střelnice ve stávajícím rozsahu bude zachována. 29. května 1945 bylo rozhodnuto, že Vyškovská vojenská střelnice zůstane v rozsahu, v jakém je .A také zůstala až dodnes.
Tato obrovská placka vojenského prostoru táhnoucí se daleko široko našimy hlubokými ,krásnými Drahanskými lesy je už dlouho mnoha geocacherům nepříjemným trnem v oku. Kolik krásných kešulek , sérek a cyklookruhů, by se dalo v těchto čarokrásných žlebech udělat.
V tomto Žbánovském žlebě jsme se na rybníčku jako děti často koupávaly a sestřenka mě tu málem utopila .
Strašně rádi jsme tu chodili s rodiči na výletní posezení hasičů na pivko a Zonku neboli Traktorku. Hraváli jsme si tu na betonovém hřišti , chodili na procházky dále žlebem ke 3 vysokánským zvláštním smrkům, obrostlým jehličím až k zemi. Bývala pod nimi lavečka. Jestli tam ještě stojí nevím. Už to asi nezjistím, Cedule křičí na dálku STOP. ZÁKAZ VSTUPU. Před mnoha a mnoha lety , někdy pře válkou, tu na kraji ,přímo za cedulí ZÁKAZ stával vpravo za můstkem starý mlýn.Moje babička se tu narodila. Často mi ukazovala fotečky, ze kterých dnes už rozpoznám jen dva zbylé staré sklepy a pár planých jabloní, které snad sázel můj praděček. Vystěhovali je nacisté, při válečném zabírání vojenského prostoru.
Tato keška je věnována nostalgické vzpomínce.na můj rodný kraj, který mám velice ráda.