Kníže Sámo
Sámo byl vládce kmenového svazu Slovanů existujícího v 7. století a označovaného jako „Sámova říše“. Fredegarova kronika ho považuje za franského kupce z jakéhosi „kraje senonského“, který měl roku 623 přijít i s dalšími kupci ke „Slovanům zvaným Vinidové“, kteří se vzbouřili proti kruté nadvládě avarského kagana. Svými válečnými a vůdcovskými dovednostmi si získal mezi Slovany vysoké postavení a nakonec pod jeho vedením vznikla Sámova říše. Avšak Spis o pokřtění Bavorů a Karantánců , o něm hovoří jako o slovanském knížeti, který vládl v Korutanech. To se zdá být daleko pravděpodobnější než jeho franský původ. Někdy bývá Sámo mylně označován za krále. Ve Fredegarově kronice se sice píše, že si ho Slované za krále vyvolili, ale tuto zprávu nemůžeme brát příliš vážně vzhledem k tomu, že i v jiných pramenech franské provenience bývají obyčejná knížata někdy považována za krále.
Část Slovanů žijících na území dnešní České republiky, především na jižní Moravě, byla po řadu let vystavena loupeživým nájezdům a násilnostem Avarů, jejichž říše se rozkládala v dnešním Maďarsku. Sámo přišel se svým silně ozbrojeným doprovodem ve čtyřicátém roce panování franského krále Chlothara II., tedy v letech 623 až 624, právě v době, kdy vypukla slovanská vzpoura proti Avarům. Důvodem jeho příchodu má být snaha ochránit vlastní obchodní zájmy ohrožené válečným konfliktem. Sámo je ve Fredegarově kronice označován za pohana, ačkoliv Frankové přijali křesťanství kolem roku 496. Je možné, že byl židovského původu. Sámo se přidal na stranu Slovanů a společně podnikli výpad proti Avarům. Ve vítězném boji údajně prokázal takovou statečnost a velitelskou dovednost, že byl zvolen za krále. Přesně se neví ani to, kam až Sámova moc sahala, ale pravděpodobně přesahovala hranice dnešních Čech a Moravy.
Později se Sámovi Slované dostali do konfliktu s franskou říší. Její vládce Dagobert I. chtěl rozšířit svou vládu dále na východ a napadl slovanská území pod záminkou pomsty za násilí spáchaném na franských kupcích. Dagobert I. byl v roce 631 poražen v bitvě u slovanského hradiště Wogastisburgu. Bitva probíhala tři dny. Nebojovalo se nepřetržitě, spíše to byly dny opakovaných pokusů dobýt slovanskou pevnost. Po porážce u Wogastisburgu vyjednával Dagobert se slovanským panovníkem o míru, ačkoliv ještě krátce předtím Dagobertův vyslanec Sicharius považoval za nemožné, aby se Frankové přátelili s pohany. Přesné místo, kde se pevnost Wogatisburg nacházela, není známo a dodnes se po něm pátrá. Jedním z mnoha míst, kde pevnost Wogastisburg mohla stát, je hradiště Rubín na Podbořansku.
Sámo zemřel pravděpodobně kolem roku 659. O dalším vývoji jeho říše, která nebyla skutečným státním útvarem s pevnou organizací, není mnoho známo. Předpokládá se, že slovanské kmeny se od sebe opět oddělily a vyvíjely se samostatně. Hlavním cílem kmenového svazu bylo sjednotit Slovany k obraně proti Avarům a Frankům a usnadnit jejich kořistnické výpravy proti sousedům. Jakmile avarské a také franské nebezpečí pominulo, svaz se rozpadl. Pozdní prameny uvádějí jako Sámova pokračovatele jeho údajného syna Moravoda. Ten ovládal snad jen území dnešní Moravy a jeho rod měl navazovat na historické Mojmírovce. Historikové toto však jednoznačně zpochybňují.
Keš vás přivede k soše knížete Sáma. Socha knížete Sáma byla postavena do krásného prostředí Jarcovských kopců na rozcestí turistických cest. Socha je dílem řezbáře Svatopluka Formana z Bzence a byla slavnostně odhalena 16. září 2017. Cestou se vám nabídnou výhledy na Valašské Meziříčí, Beskydy s Radhoštěm a mnoho dalších okolních kopců a kopečků. Samotná keš je jen kousek od sochy. Nejdříve se pokochejte sochou a pak se vydejte ke keši.