Jan Hrubý
Narodil se 4. března 1915 v Kunovicích. Otec Jan byl pomocný dělník, matka byla v domácnosti. Měl tři starší sourozence; dva bratry a sestru. Absolvoval obecnou a měšťanskou školu. Škola mu šla. Byl velice nadaný. Měl dar na jazyky. Bohužel rodina neměla prostředky na to, aby mohl dále studovat, proto se vyučil číšníkem v Zlíně a později tam také pracoval jako číšník.
Dne 1. října 1937 nastoupil základní vojenskou službu u hraničářského praporu v Trebišově. O rok později byl povýšen do hodnosti svobodníka. Po okupaci Čech a Moravy byl k 1. dubnu 1939 propuštěn na trvalou dovolenou. 8. května 1939 se přihlásil na práci do Německa a dostal se do Kielu. Kromě práce uvažoval i o útěku. Bohužel, to se ukázalo jako dost obtížné. Jan se vrací domů na vánoce roku 1939. Už 2. 1. 1940 se s kamarády Turčínem a Škráškem vydává na cestu za hranice. Cesta vedla přes Slovensko na Maďarské hranice. Zde byl při překročení hranic zadržen. Po 5 dnech byl propuštěn a odvezen na hranice, aby se vrátil zpět na Slovensko. To ale neučinil. Opět překročil hranice a přes Bělehrad, Řecko a Sýrii se dostal do Francie. Zde 4. června 1940 byl zařazen k 3 rotě 1. pěšímu pluku, s ním se účastnil bojů o Francii.
Po pádu Francie byl 13. července 1940 spolu s dalšími na lodi Rod el Farag evakuován do Anglie. Tam byl zařazen k 1. pěšímu praporu. 28. října 1940 byl povýšen na četaře a krátce nato vybrán pro plnění zvláštních úkolů. Od 15. srpna do 7. listopadu absolvoval základní sabotážní kurz, paravýcvik a kurz průmyslové sabotáže.
Byl zařazen do výsadkové skupiny Bioscop, které velel rotný Bohuslav Kouba. Dalším členem skupiny byl Josef Bublík. První pokus dostat se do vlasti proběhl dne 25. 4. 1942. Na palubě byla paraskupina Bivouac a paraskupina Bioscop. Startují ve 20:55 minut. Bohužel pro špatné počasí byl výsadek zrušen a letadlo se vrátilo. Druhý pokus nastal dne 27. dubna 1942. Zde se k oběma paraskupinám přidává Oldřich Dvořák. Paraskupina Steel. 28. dubna 1942 jsou všichni vysazeni u osady Požáry na Křivoklátsku. Tady se rozdělí. Kouba a jeho podřízení jdou vlastním směrem. Členové paraskupin Bivouac a Steel jdou spolu.
A zde už se dostáváme do míst, kde narazíme na nejasnosti, chyby ve výpovědích a nedostatek důkazů. Nevíme, co se dělo prvních pár dní. Není jasné, jak se napojí na domácí odboj. Zda po seskoku jdou do Slaného a přes kontakt se na něj napojí? Nebo při procházce Prahou 28. 4. 1942 náhodně potkají Opálku? Jisté je to, že velitel Bohuslav Kouba určitě zůstal v Praze a Josef Bublík a Jan Hrubý jeli na Moravu na kontaktní adresy. Víme, že přespali v hotelu Vraný ve Starém Městě u Uherského Hradiště. I pak panuje dost nejasností. Lidé si nepamatují, kdy přesně u nich dva neznámí cizinci zaklepali. Nevíme, zda jsou opravdu oba svědci při zatčení Zapletala a útěku Pospíšila. Ani zda Jan Hrubý navštíví rodné Kunovice a Josef Bublík svůj rodný Bánov. Je ovšem známo, že po selhání adres u Uherského Hradiště, jedou na adresu do Brna. Zde taky neuspějí, proto se vrací do Prahy. Není jasné, zda už vědí, kam jít, nebo doufají, že se to vyřeší až na místě. Gestapo má o nich brzy informace, protože se mu podaří zatknout člena skupiny Bivouac Libora Zapletala.
Po návratu z Moravy jsou Jan Hrubý a Josef Bublík ubytováni u paní Čechové, dnes Pecháčkova ulice v Praze. Mají zákaz chodit ven. Zde jsou až do 11. května. Přesný důvod jejich přesunu není znám, ale v poválečné zprávě k operaci Bioscop se uvádí, že na žádost paní Čechové. Bublík začal koketovat s její neteří. Udává se, že 11. května až 16. května je Jan Hrubý s parťákem zas na Moravě. Je svědectví, že se Jan Hrubý pokoušel dostat k rodičům do domu. Pár nocí jsou ubytovaní v Brně u pana Haluzického. 16. května jsou zase v Praze. Tentokrát se skrývají u manželů Sahánkových, dnes Václavkova ulice. V den atentátu byli oba v bytě. Z reakce bylo znát, že do příprav nejsou zapojeni. 27. května provedou Němci prohlídku bytu. Josef s Janem vylezou z okna na parapet. Naštěstí šťára Němců není důkladná a nenajdou je.
Bohužel, hromada kontrol a uzavření města, má za důsledek, že místo úniku na venkov a na Moravu je rozhodnuto soustředit všechny výsadkáře na bezpečném místě: v kryptě v kostele svatých Cyrila a Metoděje. Je 30. 5. 1942. Zde ve společnosti šesti kamarádů čeká až do osudného 18. června 1942.
Toho dne měl Josef Bublík, Jan Kubiš a Adolf Opálka hlídku na kůru kostela. Ve 4:10 18. června 1942 začali Němci kostel obkličovat. První výpad začal ve 4:15. Nejdříve první útočný oddíl, sestávající z asi 15 úředníků gestapa a esesmanů prohledal byt kostelníka, odkud pak vnikl do samotného kostela. Zde na kůru měli hlídku Opálka, Kubiš a Bublík, kteří záhy zahájili palbu. Obránci měli k dispozici jen pistole s omezeným množstvím munice. První výpad se nacistům nezdařil, měli dva lehce zraněné a nedokázali proniknout na emporu. Němci krátce nato začali do kostela střílet i z oken okolních budov, ale tato palba byla velmi brzy zastavena, neboť tím ohrožovali především vlastní lidi. Následovala vleklá přestřelka, kdy se parašutisté sporadickými výstřely bránili masivní palbě a vrhání granátů ze strany Němců. Útočníci nemohli vzhledem k omezenému prostoru plně využít svou početní převahu a oddíly, jež proti parašutistům posílali, čítaly maximálně do 20 členů. Odpor parašutistů byl zlomen až po dvou hodinách, kdy jim došly náboje.
Opálka a Bublík si poslední náboj nechali pro sebe. Jan Kubiš vykrvácel na následky četných zranění. Došlo sice k pokusu dva z parašutistů zachránit v nemocnici (gestapo chtělo zajmout parašutisty pokud možno živé), ale jejich zranění byla neslučitelná se životem. Následně byli všichni tři položeni na chodník na rohu ulic Resslova a Václavská a gestapo je pomocí svědků (především Karla Čurdy) identifikovalo. Němci ale zpočátku netušili, že se v kostele nachází parašutistů více. Na stopu je údajně přivedl objev čtvrtého obleku na empoře, který zjevně nepatřil nikomu z mrtvé trojice. Následoval nátlak na kaplana Vladimíra Petřeka a faráře Aloise Václava Čikla, kteří poté prozradili existenci krypty. Útočníci pak objevili malý otvor zakrytý deskou. Tudy se pokusili proniknout do podzemí, ale byli za cenu dvou zraněných odraženi. Následovaly pokusy o vyjednávání, kdy nacisté nutili zajaté duchovní, aby parašutisty přesvědčili se vzdát. Bezvýsledně. Němci pak do kostela přivedli i K. Čurdu, který údajně do krypty volal: „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo.“ Parašutisté zareagovali palbou a na další výzvy odpovídali: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“ Malým větracím okénkem z ulice v západní části kostela Němci do krypty házeli granáty se slzným plynem, ale parašutisté je vyhazovali ven a přidali dokonce i improvizované molotovovy koktejly. Následovala německá palba do okénka, která však byla záhy zastavena. Poté se Němci pokusili za pomoci protektorátních hasičů parašutisty vyplavit. Obránci však hadice díky dřevěnému žebříku vystrkávali zpátky na ulici a pálili po vojácích. Nakonec jim jeden z hasičů žebřík vytáhl. Nyní již nic nebránilo v zaplavení krypty. Voda však stoupala mnohem pomaleji, než si Němci představovali a zaplavování bylo nakonec zastaveno. Rozhodující akce se připravovala uvnitř kostela. V oblasti zazděného starého vchodu do krypty byl pomocí výbušnin proražen další vchod. Ještě předtím, než Němci provedli výpad skrze tento nově vzniklý otvor, ozvalo se z krypty několik výstřelů. Boj v kryptě skončil stejně jako boj v horní části kostela: parašutisté si poslední náboj nechali pro sebe. Všichni čtyři parašutisté - Valčík, Švarc, Hrubý a Gabčík - byli vytaženi před kostel k identifikaci. Těla padlých hrdinů poté gestapáci odvezli do německého Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky v tehdejší Presslově, nynější Studničkově ulici, kde ve dnech 23. – 26. června proběhly pitvy. Těla byla poté zbavena hlav a pohřbena do utajeného hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově, kde se nalézají dodnes. Z hlav Švarce, Opálky, Bublíka, Valčíka a Hrubého byly vypreparovány lebky, zatímco hlavy Gabčíka a Kubiše byly zachovány v konzervačním roztoku. Před koncem války je gestapáci zpopelnili v krematoriu Strašnice.
Hrdinovi je věnován i pamětný kámen na nároží Resslovy a Václavské ulice čp. 308/22, který se nachází na místě, kam bylo položeno tělo parašutisty poté, co bylo vyvlečeno po poslední bitvě z kostela sv. Cyrila a Metoděje.
1. prosince 1945 byl in memoriam jmenován podporučíkem pěchoty a zároveň povýšen do hodnosti poručíka pěchoty. 17. června 1948 byl povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty a 30. června 2002 do hodnosti podplukovníka pěchoty in memoriam.
V Kunovicích a Praze-Kobylisích jsou po něm pojmenovány ulice, poblíž rodného domu je umístěna pamětní deska.
Vyznamenání:
1940 – Československý válečný kříž 1939
1944 – Čs. vojenská pamětní medaile Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
1945 – Čs. válečný kříž 1939 druhý Československý válečný kříž 1939
1946 – Čs. válečný kříž 1939 třetí Československý válečný kříž 1939
1949 – Čs. vojenský řád “Za svobodu” I. stupně Zlatá hvězda Československého vojenského řádu Za svobodu
1968 – Řád rudé zástavy
2010 – CZE State Defence Cross.svg Kříž obrany státu ministra obrany České republiky
Zdroj: Wiki, Kmenový list, vlastní bádaní autora projektu Geo Výzva didius.falco, kniha Jan Hrubý autora Jiřího Demla.
KE KEŠI:
Do sta metrů od výchozích souřadnic najdi rodný dům Jana Hrubého. Opodál stojí památník s pamětní deskou.
Jestliže má deska rozměry 35 x 45 cm, pak finální souřadnice jsou N49°02.201 E017°28.759.
Jestliže má deska rozměry 40 x 50 cm, pak finální souřadnice jsou N49°02.070 E017°28.792.
Jestliže má deska rozměry 45 x 55 cm, pak finální souřadnice jsou N49°02.282 E017°28.346.
Jestliže má deska rozměry 35 x 50 cm, pak finální souřadnice jsou N49°01.856 E017°27.772.
Jestliže má deska rozměry 40 x 55 cm, pak finální souřadnice jsou N49°02.355 E017°27.632.
Jestliže má deska rozměry 45 x 50 cm, pak finální souřadnice jsou N49°02.892 E017°28.913.
Krabka je uzamčena zámkem. Kód k zámku visí na vedlejším stromě ve výšce cca 8 metrů. Pokud někdo opravdu, ale opravdu nesnáší bidlokeše, může se pokusit kód odvodit od jednoho ze tří datumů, uvedených na pamětní desce.
CWG: v krabce jsou naše CWG určené na výměnu a CWG Jan Hrubý, které si úspěšní lovci můžou vzít bez nutnosti výměny.
