Keš na výchozích souřadnicích sice nenajdete, ale to místo nebylo zvoleno náhodou. Je to až k nevíře, že někde v těchto místech, v úrodné polabské nížině v krajině labsko-vltavkého meziříčí, přímo naproti obci Vrbno, stávala obec Doničky. První písemné zmínky o této vesnici jsou z počátku 13. století. Oblast to byla úrodná, ale také, bohužel, často zasahovaná povodněmi. A když je vesnice sužována povodněmi, tak časem dojde většině, nebo všem, trpělivost. Je až s podivem, že místní obyvatelé snášeli vodu i led valící se řekou na jejich domovy tak dlouho. Celkové počty řičících povodní, které musela vesnice protrpět, se pravděpodobně již nikdy nedozvíme. Také se asi nikdy nedozvíme, kdo přišel s nápadem přestěhovat vesnici jinam. Určitě se dumalo a rozmýšlelo velmi dlouho, přeci jen se nikomu nechtělo opouštět domov aby zase někde jinde začínal od ničeho, ale nakonec pohár trpělivosti přetekl. To se psal rok 1666 ve kterém byla obec postižena další velkou povodní. Tehdy se konečně obyvatelé Doniček rozhodli (nebo směli se rozhodnout) se souhlasem vrchnosti vesnici nadobro opustit. Nikdo se nemůže divit, že už nechtěli skládat účty řičnímu běsnění. Odešli ze svých domovů a postavili si novou vesnici na vyvýšeném místě - dnešní Zálezlice. Poslední tečku za existencí obce Doničky udělala povodeň roku 1784, kdy se znovu led valil na vesnici. Tato povodeň zničila nejen blízké Semilkovice, ale i poslední zbytky Doniček a to včetně farního kostela sv. Mikuláše. Opuštěná a zničená vesnice již nikdy nebyla obnovena.
Keš hledete na souřadnicích N 50°1?.???' E 14°2?.???'
Vše, co potřebujete, najdete v textu.