Vítej milý poutníče, cesta ne moc dlouhá tě zde čeká, nebude trnitá, ale možná bahnitá, tak vydej se na procházku v pravý čas nebo vybav se jak místo velí, botičkami gumovými. Odlov v noci prosím zvaž, neb oči své na cestě potřebovat budeš a louče tvá ti stačit nemusí, neb strážci lesa v noci spí. Brk svůj nezapomeň doma, sice v pokladu teď brky dlí, ale občas do cizích kapes cestují, bys podepsat se nemusel vlastní krví, a panenka by zaplakala, že ses nevrátil z vojny.
Pokochej se krásou místa tohoto, kde padli strážci lesa za oběť vílám vodním. Teď obejít musíš království vodních bytostí až k železnému strašákovi naproti. Vydat se můžeš vlevo či vpravo, však na křižovatce u strašáka hledej posledního statného bílého strážce s dvojčetem jeho, ti ukážou ti správný směr. Dál pokračuj cestou mezi hradbou strážců a hradbou kmenu lidí. Však pamatuj, že mezi obydlí lidských kmenů není radno vkročiti.
Pokračuj cestou stále dál, dokud nespatříš příbytek dřevěný s vchody hrajícími všemi barvami. Spočítej kolik různých barev mají, pokud je počet lichý, pokračuj rovně, pokud sudý, zahni vlevo cestu svou. Pokud je u domku příliš živo, udělej pár kroků zpět a domek tak obejdeš bez újmy.
Pokračuj dál, strmě stoupej výš, dokud velkou křižovatku cest nespatříš, ta dělí les na několik dílů, pořádně se rozhlédni, jen v jedné části jsou i strážci jehličnatí pichlaví, vydej se cestou, která je zprava obchází. Pokud nejsi si jist, zda správnou cestu vybral jsi, pak bílá značka na jednom ze strážců ti poradí, tu po levici minout bys měl.
Pokud jsi na správné cestě, mineš velikána, který tuto cestu stráží, již poznamenán bojem, jednu ruku svou má zlomenou, však stále poctivě svou stráž drží. Kousek za strážcem pak další křižovatka je, když pohlédneš na jednu stranu, tak strážní věž uvidíš, to však správná cesta není, vydej se cestou klikatou, ta nevede do zapomnění.
Pak nejdřív z kopce, pak zas do kopce, kolem davu mladých strážců projdeš, možná brodit se budeš cestou svou, když po deštích bude, tak nasaď botu gumovou.
Když ujdeš metrů, co rok má dní, tvé oko snad spatří na jednom z prvních starších strážců tajnou bílou značku ve výšce očí, kterou tam kdos nakreslil, aby tím poklad strážců místního lesa označil. Pak po pravé straně jednoho mladého jehličnatého strážce uvidíš, a když přijdeš blíž, tak víš, že správně jsi a poklad u nohou svých nalezneš.
Pokud jsi k rozcestí došel, daleko jsi již, vrať se kousek zpět a strážce hledej!
Zapiš se do knihy hostů, aby strážci věděli, že jejich poklad našel jsi. Pokud chceš, razítko jejich pomocníků si do své knížky vandrovní otiskni a v keši nechej dalším. Když zaujme tě část pokladu, pak osměl se a vyměn, co se ti líbí, za cos svého.
Od pokladu se pak dobře rozhlédni a jistě lehce najdeš cestu dále, jen pozor dej, na botky svoje, ať nevypadají jak z hnoje. Vřele doporučuji ti, milý poutníče, abys dále zkoumal les tento, neb příjemné chvíle se zde strávit dají a krásná zákoutí se zde najít dají.
