Tato keš je věnována rukodělným pracem prováděným převážně ženami ke zdobení i výrobě oblečení vytvářením originálních doplňků jako svetry, kabáty, halenky, šály, čepice, kabelky, opasky, ubrusy, dečky, krajky apod.
Česko-německé pohraničí je velmi specifické svými přírodními podmínkami. Zemědělským plodinám se zde moc nedařilo a tak se lidé v Krušnohoří potýkali s nedostatkem pracovních příležitostí, zejména po úpadku hornictví v 17. století. Proto zde postupně vznikala řada domácích rukodělných výrob a živností, například paličkování krajek, pletení, zdobení oblečení korálkovou výšivkou, šití rubášů, výroba dřevěných hraček, lžic, přezek a prýmků, šití punčoch a rukavic, výroba knoflíků, kartáčů, hřebenů a košíků. Většina těchto výrob zanikla během 19. století s nástupem tovární velkovýroby.
Paličkování
Paličkování krajek bylo v minulosti nejvýznamnější domácí výrobou západního Krušnohoří a důležitým zdrojem obživy zdejších obyvatel. Tradici paličkování v Krušnohoří zavedla již v 16. století Barbara Uttmann z Annabergu a je považována za zakladatelku krušnohorské krajky. Paličkování je způsob spojování většího počtu (3-800) nití vzájemným překřížením a stáčením. K nejznámějším druhům krajek patří: Pointd'Angleterre, bruselská, mechelenská, anglická, chantilly, valencienská , florentská, španělská, vamberecká, torchonská, cluny aj.
Vyšívání
Vyšívání patří k nejstarším a nejrozšířenějším technikám ručních prací a používalo se jako ozdoba oděvů, ubrusů, polštářů atd. Vyšíváním se zdobí podkladový materiál protahováním nebo našíváním nití různými technikami, např. křížkový steh, řetízkový steh, kelim. Při použití stehů určitým způsobem se vyvinula řada technik, například: Ažur, florentská výšivka, malování jehlou, hardanger atd.
Pletení
Ruční pletení je metoda zhotovení plošné textilie-pleteniny- z přiváděné příze, ze které se tvoří a vzájemně spojují očka uspořádaných do sloupků a řádků za pomoci jednoduchých nástrojů, nejčastěji pletací jehlice. Základem pro pletení je nahazování ok, pletení hladce, pletení obrace, ubírání a uzavření ok.
Háčkování
Háčkování je způsob zhotovení plošné textilie, při kterém se s pomocí háčku tvoří a vzájemně svazují nitěná očka. Kombinací základních druhů ok, ke kterým patří zejména pevné, řetízkové oko a sloupek, se tvořily např. pikotky nebo pecičky. Z těch pak vznikly nové druhy stehů – pikotový, hvězdový, tuniský, ruský apod.
Drhání
Drhání neboli makramé je technika vázání nití a šňůrek, kterou se zhotovují prolamované plošné textilie. Nejjednodušší technika vázání je s plochým a žebrovým uzlem. K dalším patří např. babský, tkalcovský, kroužkovací, řetízkový nebo frivolitkový, složitější je např. japonský, čínský, turecký nebo josefínský uzel.
Zajímavý odkaz na zaniklé továrny a manufaktury: http://zanikleobce.fzp.ujep.cz/tovarny/index.php?page=list
A jak na keš?
Luštěte podle indícií v terénu.
