NEZAJÍŽDĚJ MOTOROVÝM VOZIDLEM KE KEŠI, ZAPARKUJ NA VHODNÉM MÍSTĚ A DOJDI PĚŠKY. UŽÍVEJ SI POBYT V PŘÍRODĚ. NA KOLE,KOLOBĚŽCE ČI VOZÍKU STAČÍ SE POZASTAVIT. KEŠ JE ODLOVITELNÁ I PRO VOZÍČKÁŘE.
Po letech se vracím k panu Werichovi ( popravdě v hlavě nosím již dlouho ... ) . Tentokráte to bude z pohádky Královna koloběžka první.
Takže něco z knihy :
....... Řekni jí, ať mne zítra navštíví. Musí však přiject-nepřiject, musí být ustrojená-neustrojená, obutá-neobutá, učesaná-neučesaná a ať mi přinese dar-nedar. Budeš si to pamatovat?“
Rybář si to cestou domů neustále opakoval, takže se mu to podařilo vyřídit téměř zúplna. Zdeniččina maminka jen vrtěla hlavou. „Ustrojená-neustrojená, přiject-nepřiject, obutá-neobutá, dar-nedar, muži, táto, seš si jistej, žes to nepoplet?“ „Jo! Eště učesaná-neučesaná!“ Dcerka si založila ruce, svraštila čelo a několikrát si ten vzkaz opakovala. Pak řekla: „Tatínku, uměl byste chytit vrabce?“ „Proč ne?“ „Maminko, uměla byste mi ušít šaty z rybářské sítě?“ „Jakpak by ne!“ „Tak mi, prosím vás, chytněte vrabce, tatínku, a dejte ho do škatulky. A vy, maminko, spíchněte miz té potrhané sítě šaty, pěkně podle módy, buďte tak hodná.“ Rybář šel na vrabce, rybářka do šití a Zdenička běžela do kůlny. Vzala jedno kolečko od starého trakaře a druhé od nového, našla si prkénko, ne široké, ne úzké, ani dlouhé, ani krátké, a kolečka k němu přidělala. Na každý konec jedno. Pak k tomu připevnila rozeklanou větev coby řídítka, jednu nohu dala na prkénko, druhou se odstrkovala a rejdila s tím po dvorku. Rybářka ji viděla z okna a volala na ni, cože to má za nesmysl? „Jak jinak bych mohla přiject-nepřiject, maminko? Kolečka mne trochu vezou a jednou nohou trochu běžím. Ani nejedu ani neběžím, koloběžím!“A obě ženy se daly do smíchu. Za hodinu se vrátil rybář s krabičkou, ve které se vztekal vypasený vrabec. Rybářka šila až do rána. Zdenička se časně ráno vykoupala v řece. Potom na levé straně si upletla cop a na pravé straně rozpustila vlasy. Oblékla si nejlepší košili a přes ni šaty z potrhané rybářské sítě. Na jednu nohu si obula střevíček a druhou nechala bosou. Pentličkou ovázala krabičku s vrabcem, dala si popřát šťastnou cestu a vyjela za králem na koloběžce. Bosou nohou se vezla, obutou odstrkovala. Než dojela k zámku, měla za sebou průvod zevlounů. Stráže ji nechtěly pustit do zámku, ale Zdenička se s nimi nebavila, mocně se odstrčila a ujížděla pořád pryč, ze sálu do sálu a zabrzdila až před králem.
„Zde mne máte, pane králi,“ oslovila ho. „Ustrojená-neustrojená, učesaná-neučesaná, přijela-nepřijela, obutá-neobutá, přišla-nepřišla jsem vás navštívit. Zde, prosím, přijměte ode mne dar-nedar.“ A podala mu škatulku. Král vzal škatulku, rozvázal parádní mašličku, otevřel víčko a frrr! vrabec ulít. .........
PS.: děkujeme pane Werichu
Teď už máš vše, co potřebuješ znát. 
Naskoč na koloběžku a vyraž pro kešku. Je to klasická PETka
Věnováno JMŠ.