Po stopách KHB - Krucemburk Traditional Cache
Po stopách KHB - Krucemburk
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size:
 (small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.
Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"
Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.
Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.
Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!
První záznamy o koželužně v Krucemburku jsou doloženy už před rokem 1700 díky zachovanému pečetidlu po koželužském mistru Martinu Skřivanovi. Jeho vnuk Vilém Skřivan zakoupil v září 1728 při potoku panskou barvírnu a zřídil v ní koželužskou dílnu. Z té se stala koželužská manufaktura. Po Vilémovi se stal jejím majitelem syn Melichar, jenž podle dochované korespondence jezdil koňmo se svým zbožím až do Štětína, Lvova a Petrohradu, odkud si dovážel ruskou juchtu a rybí tuk na maštění kůží.
Dalším majitelem byl Augustin Skřivan a po něm jeho syn Augustin, který se stal v roce 1850 purkmistrem. Tento pokrokový muž ovlivňoval po několik desetiletí život městečka a podílel se s evangelickým farářem Molnárem na počeštění dosavadního názvu Kruzburk na Krucemburk. Znal se s F. Palackým a F. L. Riegrem, ke Skřivanům jezdil se svým otcem malý Karel Havlíček Borovský, s nímž si později Augustin Skřivan dopisoval. Syn Gustav byl profesorem matematiky na pražské polytechnice, působil i v českém politickém životě. Také Augustinovi bratři si zaslouží pozornost. Antonín Skřivan byl zakladatelem českého obchodního školství, pro které napsal řadu učebnic a vytvořil i obchodní názvosloví. Další bratr MUDr. František Skřivan působil jako lékař v poněmčeném Velkém Meziříčí, kde organizoval vlastenecké spolky, založil českou školu, Sokol a byl přítelem Karla Havlíčka Borovského, K. J. Erbena, F. Palackého a F. L. Riegra.
Po smrti Augustina Skřivana převzal vedení koželužny manžel jeho dcery Juliány Eduard Binko, rodák ze Žďáru. Ten přešel od manufakturní výroby k průmyslovému zpracování kůží. Do provozu byl uveden parní stroj, první na chotěbořském okresu, mlýny na tříslo, hapšle a parní sušárny. Se svým otcem Eduardem vedl závod Ladislav Binko, později jeho synové Ladislav, Dušan a Josef a nakonec Ing. Jan Binko, a to až do znárodnění v roce 1948.
Additional Hints
(Decrypt)
[U paty modřínu pod kamenem]
[Asi se zalíbila někomu místnímu
a čas od času zmizí.
Nenaleznete-li, nestyďte se vložit náhradní.
A budeme všichni spokojení.-)
Včetně toho Joudy,
který bude mít zase co ukrást.-)]