Lesní řemesla
Naučná stezka k Flascharovu dolu není věnovaná jen hornictví. Část je věnovaná také lesnictví. A vlastně tak trochu historii, protože spoustu lesních řemesel dnešní lidé už neznají. Ještě tak uhlířství, které znají z Pyšné princezny. Lesní řemesla nám může připomenout text Kuzmy z Oder:
Uhlířství
Uhlíři byli řemeslníci, kteří trávili většinu svého života v lese. Stavěli milíře – velké systematicky naskládané hranice dřeva zvenčí pokryté mechem, listím, drny nebo hlínou. V milířích dřevo pomalu hořelo za minimálního přístupu vzduchu a při relativně vysoké teplotě uvnitř milíře docházelo ke karbonizaci dřeva. Uhlíři dřevěné uhlí převáželi do měst na vozech v proutěných koších. Až do nástupu kamenného uhlí v devatenáctém století bylo dřevěné uhlí jediným vysokovýhřevným palivem, bez kterého se neobešla další výrobní odvětví, jako např. železářství, kovářství a výroba střelného prachu.
Uhlíři ve Slovinsku (1905, Wikipedia)
Smolařství
Jak již z názvu vyplývá, smolařství využívalo další lesní surovinu – pryskyřici, lidově zvanou smůla. Smůla se získávala z pařezů a nařezaných polen, ale také ze stojících stromů. Kůra stromu se nařezala do písmene V a vytékající pryskyřice byla sbírána. Smolaři surovou pryskyřici roztavili při nízké teplotě a pečlivě vysbírali všechny nečistoty. Čistá smůla měla využití v bednářství, ševcovství, pivovarnictví (požahování sudů) nebo pro výrobu loučí. Pro les mělo smolařství devastující účinek.
Smolařská pec u Srbské Kamenice (foto: V.Sojka)
Brtnictví
Brtnictvím neboli lesním včelařstvím se od dávných časů zabývali specializovaní medaři, kterým se říkalo brtníci. Brtník byl ten, kdo brť (sídlo včelstva v dutině stromu) našel jako první a označil vlastnickou značkou. Po medu a vosku byla velká poptávka. Med představoval až do 18. století jediné dostupné sladidlo a vosk se používal na výrobu svící. S rostoucí poptávkou nestačilo jenom včely v lese nahodile vyhledávat, bylo zapotřebí přenést jejich produkci blíže k lidským sídlům a dle možností ji rozhojňovat. Lidé začali dlabat umělé dutiny do odumřelých stromů a do různých špalků, které potom osazovali přenášenými včelstvy. Brtnictví bylo ošetřeno „brtnickým právem“ – brtníci zpracovávali včelí produkty ve své režii a vrchnosti museli odevzdávat stanovený podíl z výtěžku, „desátek medový“.
Brtnictví na Ukrajině (2018, zdroj: ukrainer.net)
Popelářství
Popel byl surovinou, která měla mnohostranné využití, vyráběl se z něj potaš, dobově nazývaná „flus“, které se někdy říkalo lesní sůl. Hlavním odběratelem potaše byly sklárny, které jej využívaly na snížení teploty při tavení křemene. Popel využívali také mydláři, výrobci střelného prachu, byl využíván také v textilní výrobě a papírenství. Spotřeba dřeva na výrobu potaše byla obrovská a byla rovněž příčinou masivního odlesnění některých oblastí. Uvádí se, že na výrobu 1 kg potaše bylo zapotřebí až dvou tun popele.
Potašová huť v díle Ch. Merreta z roku 1742
Dehtářství
Dehtářství bylo řemeslo příbuzné uhlířství, neboť dehet (hustá olejovitá kapalina) je jedním z produktů pyrolýzy dřeva, která probíhala v milířích. Za účelem získání dehtu byly užívány dehtářské jámy s odtokovými kanálky, později ve 14. a 15 století byly budovány složitější dehtářské pece. Dehet se míchal s rostlinnými a živočišnými tuky (vepřovým sádlem) a plnidly (sádra, mastek) a vznikalo univerzální mazadlo předindustriální epochy – kolomaz. Jak název napovídá, kolomaz sloužila k mazání náprav u vozů, ale její užití bylo samozřejmě daleko širší.
Dehtářská pec (2017, Dny lesních řemesel u Dolského mlýna)