Cache se nachází v malé vesničce na hranici krajů jihočeského a
vysočiny, kde máme chalupu. Je možné zaparkovat u místního
pohostinství, kterému místní říkají Pijas a pokud tam někdo bude, tak
vám rád načepuje pivo nebo nalije limonádu.
Vojtěch Raňkův z Malého Ježova
Pocházel z nižšího šlechtického rodu z Táborska. Už v mládí byl velmi
ambiciózní a české země bez univerzity mu byly malé, nechal se tedy
zapsat na slavnou pařížskou univerzitu, kde roku 1346 získal gradus
mistra svobodných umění a jejímž se stal roku 1355 rektorem – až
podnes jediným českým rektorem této univerzity. Díky tomu také
požíval značné vážnosti. Ve své době byl velmi uznávanou morální
autoritou, která byla žádána o rady především v teologických otázkách.
Značnou část svého života strávil v zahraničí – v Paříži, Avignonu
a Oxfordu. Ať už dobrovolně, nebo nuceně kvůli sporům s císařem
Karlem IV. Po prvním návratu do Čech (1366) se stal kanovníkem
kapituly sv. Víta a dohlížel na všechny latinské školy. S Pražskou
univerzitou spolupracoval, ale přímo na ní nepůsobil.
V otázkách víry a církve byl velmi tolerantní a často zastával
nekonformní názory, pročež se dostával do sporů s jinými teology,
například s Jindřichem Totting z Oyty v problému Neposkvrněnosti
početí. Ten ho označil za kacíře a Vojtěch musel hledat očištění až
u papeže v Avignonu. Zastával se kritiků náboženských poměrů a kladně
se stavěl k častějšímu přijímání laiků a obecně k přiblížení církve běžným
lidem.
Vojtěch byl důkladným znalcem antických autorů, z nichž často vycházel
a na jejich dílech stavěl vlastní teorii poznání, přičemž kladl důraz na
poznání rozumové. Jeho kázání byla hojně navštěvovaná a lze v nich
spatřovat náznaky typické pro pozdější kritiku církve, jak ji známe z doby
Husovy.
V souvislosti s Karlem IV. je zřejmě nejvýznamnější událostí Vojtěchova
řeč na císařově pohřbu, kdy jej prvně nazval „pater patriae“ (Otec vlasti),
titulem římských císařů, s nímž je pro nás Karel IV. dodnes
neodmyslitelně spjat.
