Z dubu
Dubové dřevo je jedno z nejžádanějších už odedávna. Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná „zrcátka“ (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky jim lze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu.
Základními vlastnostmi dubového dřeva jsou tvrdost, pevnost, houževnatost a trvanlivost. Z našich dřev nejdéle vzdoruje nejen povětrnostním podmínkám, ale i střídání vlhka a sucha.
Vyráběly se z něj sudy a alkoholické nápoje zrající v sudech z dubového dřeva získávají nezaměnitelnou příchuť označovanou jako barrique. Z dubového dřeva se také vyráběla mlýnská kola, hamry, piloty k mostům a lávky, v raném novověku byly z dubového dřeva stavěny též těžké válečné lodě. Dubové dřevo bylo za všech dob oblíbeno v nábytkářství. Využívá se jak v masivu, tak i na krájení dýh. S dubem pracují řezbáři a sochaři, dá se řezat dláty i napříč vláknům. Dobře se lepí i moří.
Dubové řezivo pro truhlářské použití se vyrábí z dřevní hmoty pokácené v době vegetačního klidu. Materiál je sušen tak, aby si dřevo uchovalo všechny přirozené vlastnosti.
Dubové dřevo je pro své specifické vlastnosti a atraktivní načervenalou barvu používáno skutečně široce.
Z borky dubu korkového, pocházejícího ze západního Středomoří, je získáván korek. Za tímto účelem se dnes tento dub pěstuje v klimaticky příhodných oblastech celého světa.
A tady jedna tvorba z dubu jen tak pro radost kolemjdoucích.
Keš je klasická filmovka. Prosím, dobře jí před vrácením na místo uzavřete. A při odlovu buďtě opatrní, vyskytuje se tu občas větší počet mudlů, tak ať keš vydrží i pro další keškaře.
zdroj: text Lesy ČR a Wikipedia