Simultánka je atrakce, kdy jeden velmi silný šachista (dále Mistr) hraje partie s mnoha soupeři najednou (říkejme jim hráči). Simultánka má obvykle exhibiční charakter; Mistr se blýskne svým uměním a zároveň si vydělá nějaké peníze. Hráči totiž nemají šanci účastnit se turnajů tak vysoké kategorie, aby se s Mistrem střetli jako rovný s rovným, a proto jsou za tuto náhražku ochotni zaplatit vstupné.
Když byl Garri Kasparov v březnu 2008 v Hluboké nad Vltavou, stálo místo v simultánce bankéře a další sponzory neuvěřitelné částky mezi 80-150 tisíci Kč. Mimo jiné hrál Pavel Matocha a Jan Klaus. Ale to je naprostý extrém; kromě toho hrálo zdarma několik mladých talentů. Normální vstupné na silného velmistra je dnes kolem 100 EUR.
Šachové stolky jsou při simultánce uspořádány do uzavřeného tvaru (ovál, obdélník). Z vnější strany sedí hráči a za nimi postávají diváci, trenéři, novináři a další zájemci. Uvnitř se pohybuje Mistr a aby nebyl rušen, nikdo jiný sem nesmí. Výjimečně vstoupí pořadatel, například s občerstvením.
Mistr má obvykle výhodu bílých kamenů. Postupuje rytmicky od jedné šachovnice ke druhé. Hráči mají právo se radit (ale ne s telefonem 
) a dokonce si přestavovat figurky. Ale v okamžiku, kdy Mistr přistoupí k jejich šachovnici, musí tam stát správná pozice a hráč musí provést tah. Mistr zpravidla odpoví okamžitě a hned pokračuje dál. Mistr má právo se kdykoliv zamyslet, ale využívá ho minimálně. Pokud by se totiž jeho vinou akce příliš táhla, utrpěla by jeho pověst.
Legenda československého šachu velmistr Vlastimil Hort hrával simultánky v poklusu, čímž zcela decimoval své soupeře. Ti si po akci stěžovali, že neměli chvilku klidu si pozici promyslet . Mimochodem, Hortova simultánka proti 663 soupeřům (Kolín nad Rýnem, 1984) je zapsána do Guinessovy knihy rekordů. Bylo k dispozici 120 stolků a po ukončení partie byl hráč okamžitě nahrazen dalším. Akce trvala nepřetržitě 32 hodin a 30 minut, po každém obejití měl Hort nárok na 5 minut odpočinku. Nachodil 42 kilometrů (udává se i 50), ale ne normální chůzí, nýbrž bočními úkroky. Zhubl přitom o 5 kg. A pak, že šachy nejsou sport .
Konec simultánky bývá specifický. Vydrží obvykle dva tři nejsilnější hráči, kteří bojují o to, zda udrží remízu nebo dokonce Mistra porazí. Jako projev uznání už Mistr obvykle netrvá na okamžité reakci a povolí volnější režim, kdy se mohou i hráči na rozumnou dobu zamyslet.
Vedle exhibiční simultánky se v poslední době používá řada různých modifikací. Například trenér si může formou improvizované simultánky ověřit, jak frekventanti pochopili nějakou pozici. Hrají se také simultánky s menším počtem hráčů, kde Mistr neobchází pravidelně, ale čas měří u každé partie šachové hodiny.
Kasparov sehrál v Hamburku dvě slavné simultánky s hodinami proti západoněmeckému reprezentačnímu týmu. V prosinci 1985 prohrál 3.5-4.5. Na odvetu se řádně připravil a v únoru 1987 rozdrtil Němce 7-1.
Vlastimil Hort hrál velkou simultánku v Ústí nad Labem na Větruši 17. 6. 1973. Předhodím ale ještě větší rybu. Fotografie je z Ústí nad Labem, Dům kultury, 12. 2. 1973. Starší pán nalevo patřil před válkou do absolutní světové špičky. V květnu 1938 podepsal dokonce v pražském hotelu Alcron s legendárním Alechinem smlouvu na zápas o mistra světa, kde nebyl bez šancí. Bohužel jeho židovský původ ho zakrátko donutil řešit úplně jiné problémy.
Vaším prvním úkolem je zjistit jeho jméno a příjmení a vytvořit z nich ciferný součet (bez diakritiky, A=1, Z=26), který budete potřebovat k odlovu jako písmeno F . Spočítejte si v klidu také G = 10*F+24.
A kde kešku hledat? To vám prozradí několik pozic z této simultánky. Nepočítejte figurky, byla by to zbytečná ztráta času.
Pokud nespěcháte za bednou, nechte si chvíli času. Ve finálce si můžete hodit partičku pomocí CWG. Takže je prosím neměňte.