Čivava je nejmenší psí plemeno na světě. Se zájmem sledují dění v domácnosti, rádi se nechávají vozit v tašce na kole nebo doprovázejí svého majitele na nákupech či procházkách. Často si tvoří úzkou vazbu s jednou osobou. Jsou to inteligentní a rychlí studenti. Snadno se naučí novým dovednostem. Můžete je trénovat v agility nebo poslušnosti. Pro pochvalu nebo odměnu vám rády vyhoví, ale na drsné zacházení nebudou reagovat. Čivavy jsou zvědaví a odvážní průzkumníci. Často zapomínají, že jsou malé a směle se postaví i velkým psům, což se jim může stát osudným. Vůči cizím lidem i zvířatům jsou ostražité. Návštěvy ohlašují štěkotem a přes svůj malý vzrůst jsou to dobří hlídači. Čivavy nejsou náročné na pohyb. Stačí jim krátká procházka 20-30 minut denně. Jsou to výborní společníci, nenároční na péči, a proto jsou čivavy velmi vhodnými psy pro seniory. Nejsou tolerantní na chlad a jsou předurčeny k chování v bytech.
Historie
Stejně jako u mnoha jiných plemen, i u čivavy je její původ nejasný. Existují dvě teorie o jejich původu. Jedna teorie tvrdí, že malí naháči byli španělskými obchodníky dovezeni z Číny do Mexika, kde se pak křížili s malými rodilými psy. Druhá teorie říká, že plemeno se vyvinulo ve střední a jižní Americe z malého psa nazývaného Techichi. Dostáváme se zpět až do civilizace Toltéků. Na jejich řezbách jsou zachyceni psi podobající si čivavám. Když na jejich místo přišli Aztékové, přijali čivavy do své společnosti a často je používali při svých náboženských rituálech. Věřili tomu, že tento malý pes dokáže přivést duši mrtvého do podsvětí, proto každá rodina chovala tyto psy. V případě úmrtí člena rodiny, byl obětován i pes a pohřben spolu s popelem zemřelého, aby ho doprovázel na jeho cestě podsvětím. Když pak v 16. století Španěl Hernando Cortés dobyl říši Aztéků, byli tito psi ponecháni svému osudu. O 300 let později v roce 1850 byli tři malí psi nalezeni v mexickém státě Chihuahua a podle něj dostaly čivavy svůj název. Američtí návštěvníci Mexika si přiváželi tyto malé psíky sebou domů, kde si čivavy rychle získaly velkou oblibu. Do Československa přivezla první čivavu v roce 1971 MUDr. Jitka Pacltová, která také založila první klub tohoto plemene u nás.
Chování a temperament
Čivava je půvabná, okouzlující a drzá. Svým temperamentem se podobá teriérům. Uvnitř každé malé čivavy je miniaturní král nebo královna, připravena vládnout své říši, takže je nutné je naučit, co je a není dovolené v lidském království. Čivavy jsou inteligentní psi, proto není těžké je správně vycvičit. Čivavy jsou velmi oddané svému pánovi. Obvykle si čivava vybere jednoho, někdy dva, členy rodiny, které si oblíbí nejvíce. Pro svou sladkou povahu a malé nároky na pohyb jsou tito psi velmi vhodní pro seniory. Pokud má tu možnost, raději bude žít se psy svého plemene, než se zástupci jiných ras. Čivavy nemají rády cizí psy a lidi. Vůči cizincům jsou ostražité, což z nich dělá dobré hlídače.
Vzhled
Čivava je malý pes s kompaktní stavbou těla. Hlava má tvar jablka. Oči čivavy jsou velké a kulaté, velké uši jsou vysoko posazené a vzpřímené. Středně dlouhý ocas je nesen vysoko zvednutý, někdy ohnutý nebo zatočený v půlkruhu. U čivav se vyskytují dva typy srsti: krátká a dlouhá. Krátká srst je lesklá a jemná na omak a dobře přiléhá po celém těle. Dlouhá srst je hedvábně jemná, rovná nebo lehce zvlněná. Na uších, krku, zadní straně končetin, tlapách a ocase tvoří praporce. Čivavy se vyskytují ve všech barvách, kromě merle barev. Plemeno dosahuje v dospělosti výšky okolo 20 cm a váhy 1,5-3 kg.
Péče a životní podmínky
Ačkoli čivavy rády běhají a hrají si, nejsou nijak náročné na pohyb. Úplně jim stačí, pokud mohou běhat z pokoje do pokoje, prozkoumávat dvorek nebo vyjít na malou procházku. Čivavy nejsou venkovní psi, nesnáší chlad, vlhkost a zimu, ale vyhledávají teplo, a proto jsou velmi vhodné k chování v bytech a apartmánech. V zimě byste jim měli poskytnout svetr nebo nějaký obleček pro psy, aby neprochladly. Péče o srst je nenáročná. U krátkosrsté varianty je minimální, dlouhosrsté čivavy je nutné 3x týdně kartáčovat.
Zdraví
Čivavy se dožívají poměrně vysokého věku, ale i u nich se vyskytují některé nemoci. Častým problémem malých psích plemen je luxace pately. Dále se mohou vyskytnout onemocnění srdce – pulmonic stenosis nebo šelesty na srdci. Pouze toto plemeno se rodí s neúplnou lebkou. Fontanela se obvykle zavře, ale někdy ne zcela. Náhodný úder do hlavy pak může psa i zabít.
Zdroj: internet