Rybníky 2 - Čičánek
NEZAJÍŽDĚJ MOTOROVÝM VOZIDLEM KE KEŠI, ZAPARKUJ A DOJDI PĚŠKY. UŽÍVEJ SI POBYT V PŘÍRODĚ.
Tento rybník se původně jmenoval jako „Čičák“ a nikdy neměl nic společného s kočkami, jak by se mohlo někomu zdát. Toto pojmenování pocházelo od toho, že byl vrchností založen k chovu štik, jež byly odsud později dováženy až na zámky do Smiřic a do Opočna. Jiné prameny dovozují, že tento název má znamenat, že byl zásobován vodami skromně pramenícími. Další autoří hovoří o tom, že toto pojmenování vychází ve skutečnosti z jeho tvaru, neboť čičánky bývaly lidovým bramborovým jídlem, podlouhlým a podobným velkým šiškám či slejškám, kterými se vykrmovaly husy. Můžeme však uvažovat i o tom, že může jít o počeštělou podobu nějakého germanismu, protože nedaleké Librantice byly za Přemyslovců založeny německými osadníky a tehdy nesly jméno Hildebrandt (viz třeba nedaleký kopec „Tanaborek“ či rybník „Frešle“).
S jistotou tedy víme pouze to, že byl založen v 16. století, protože v letech 1547-1569 totiž Vilém Trčka z Lípy založil na řadě zdejších selských pozemků velké množství vodních ploch. Jeho existence je též doložena mapami I. vojenského mapování z let 1764-1768, naopak v Müllerově mapě Čech z roku 1720 není tato vodní plocha zakreslena, ale to spíše kvůli její nevýznamnosti. Taktéž tomu je u Winklerovy a Erbergovy mapy Královéhradeckého kraje s Kladským knížectvím z roku 1760, ale to proto, že vycházel z mapového díla svého předchůdce – Johanna Christopha Müllera. Nedá se však vyloučit ani to, že byl tento rybník periodicky napouštěn a posléze nechán na nějakou dobu na suchu, aby byl opět zavodněn. O jeho existenci mohla též rozhodovat příroda, protože v sušších letech byl de facto nebeským rybníkem.
Jeho jméno procházelo v rámci staletí různými změnami, např. v josefinském katastru je zapsán jako „Čisinskej“ (naopak přilehlé pozemky byly nazývány jako „Čičinská“) a v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Karla Ružka a geometra 4. třídy Vinzenze Wildnera je veden jako „Cžiczinský“ a krátce nato jako „Čičák“. Tehdy byl ještě majetkem šlechtického rodu Colloredo-Mannsfeldů. Na librantické straně jeho existenci dokazuje položení „U rybníku Čičánku“, zmíněné již v tereziánském katastru.
Z výše uvedených řádků můžeme zjistit, že k chovu ryb byl tedy využíván ještě ve 40. letech 19. století, teprve poté muselo dojít k jeho zrušení, protože v mapě II. vojenského mapování z roku 1853 již není zakreslen. Ještě v roce 1846 byly totiž v Nepasicích 3 hektary, 66 arů a 75 m2 jezer bez rákosu a 8 hektarů, 39 arů a 46 m2 rybníků bez rákosu.
Hráz rybníka však nebyla nikdy rozebrána a zůstala zachována i v době, kdy byl rybník vysušen a sloužil na střídačku jako pole nebo pastvina, což můžeme vidět ve vojenské topografické mapě z roku 1960, kterou zhotovil v roce 1958 R. Janderka. V té době na „Dolejším konci“ na místě rybníka byly pouze podmočené louky a na severozápad od dnešního rybníka malý jehličnatý les. O jeho obnovení bylo uvažováno již v letech 1946-1947, kdy probíhala po celém kraji akce obnovy vypuštěných a zanedbaných rybníků, ale tehdy byl tento projekt prohlášen za nerentabilní a zbytečný.
K obnově této vodní plochy došlo až v poměrně nedávné době, a to v souvislosti s vybudováním nového biocentra koncem 90. let 20. století, protože v katastrální mapě z roku 2000 ještě rybník zaznamenán není, ale o rok později již ano. Do pronájmu ho získala honební společnost Habřina, která zde dosud chová ryby, jejichž výlov býval až do koronavirového období velkou místní společenskou událostí. Později už jako Myslivecký spolek „Habřina“ Librantice se tato korporace stala vlastníkem rybníka a okolního pozemku o rozloze 19 458 m2. Jeho existence posloužila rovněž při likvidaci požáru blízkého strniště 10. srpna 2015.
Text použit z turistika.cz
Nezapomeň si opsat Bonusové číslo - může se hodit.
Pozemek Myslivecký spolek "Habřina" Librantice