Pojďte se projít do lesa... třeba do přírodní rezervace Pašijová dráha. A odlovit si přitom kešku. Rezervaci tvoří přírodovědecky nejzajímavější část rozsáhlého mrákavského polesí, okraj planiny, na níž pramení Knovízský potok, a spolu s několika drobnějšími přítoky vytváří soustavu výrazně zaříznutých údolí. Lesní porosty, které celou oblast pokrývají, jsou do značné míry změněné, zejména v borové monokultury, ale přirozená společenstva dubohabřin jsou zachována na mnoha místech a jejich bylinné a keřové patro je zde vlastně vyvinuto i v umělých výsadbách, kde se v keřovém patru vyskytuje dřín a lýkovec jedovatý. Z chráněných a vzácných druhů bylin zde roste například lilie zlatohlavá, třemdava bílá, válečka prapořitá, medovník meduňkolistý, řimbaba chocholičnatá, mořena barvířská, sasanka lesní, prvosenka jarní, oměj vlčí mor, vemeník dvoulistý, bradáček vejčitý, hlístník hnízdák, kokořík mnohokvětý, vraní oko čtyřlisté apod.
Na úvodních souřadnicích najdete devoční (svatý) obrázek. V těchto místech se také nacházíte na hranici PR Pašijová dráha. Ta se rozkládá v oblasti za obrázkem.
Jaké jsou dějiny svatých obrázků?
Počátky devočních obrázků jsou spojeny především s knižními ilustracemi. Před vynálezem knihtisku však byly knihy velmi drahé, proto i první obrázky v rukopisech byly vzácné a dostupné pouze úzké společenské vrstvě vzdělanců. První bohatěji ilustrované náboženské rukopisy typu „Bible chudých“ sloužily paradoxně pouze bohatým, kteří si je mohli dovolit. Rozvoj devočních vyobrazení souvisí s bouřlivým rozvojem cestování a náboženských poutí ve vrcholném středověku. Z cest do Svaté země, do Santiaga de Compostella, ale především do Říma, si poutníci odnášeli různé předměty na památku, mezi nimi i malé obrázky malované na pergamenu či papíru. Na středověkých obrazech jsou poutníci označeni, např. mušlí nebo obrázkem veraikonu na klobouku atd. Vynález knihtisku pomohl k velkému rozšíření svatých obrázků. Výrazně se začal šířit kult Panny Marie a řady dalších světců. I když převládala dřevořezba, v závěru 15. století se objevují také další speciální druhy tiskařských technik: šrotový tisk a těstový tisk. Od počátku 16. století se masově rozšiřuje mědiryt, později doplněný leptem. Reformace se sice stavěla proti uctívání obrazů a soch, ale sami její stoupenci tiskli svaté obrázky s kritikou katolické církve. Vyskytují se vzácné obrázky z evangelického kulturního prostředí. Zásadní změnu přinesl Tridentský koncil, který výrazně podpořil úctu ke světcům a Panně Marii. Zdůraznil také klíčovou roli umění v šíření křesťanské víry. To vše připravilo podmínky k bouřlivému rozvoji devoční grafiky. Byli to především jezuité, kteří pro své působení v misiích, ale i pro lepší křesťanskou výchovu v katolických zemích plně využili propagačních možností svatých obrázků. Ve smyslu hesla „Pictura est laicorum scriptura“ (obraz je písmem laiků) se široce rozvinula výroba svatých obrázků. Již od konce 16. století pracovalo pod jezuitským dohledem v Antverpách několik dílen, jejichž produkce se do Čech dovážela, popř. zde byla napodobována. Zlatá éra devočních obrázků byla celé 17. -18. století, tehdy dosáhly také nejvyšší umělecké úrovně. Kromě často vysoké umělecké hodnoty vyobrazení se vytvořilo široké spektrum působivých typů obrázků, které pak oslovovaly všechny společenské skupiny obyvatel. Připomeňme obrázky malované, malované krajkové, malované s přilepenými doplňky (tzv. mozaikové), kulisové, vystřihované, vyražené (slepotisk) a další. Jednotlivé typy se pak ještě různě kombinovaly. Kromě velkého centra v Antverpách se v17. století vyráběly kvalitní obrázky především ve Francii (mariánské a pašijové cykly). V průběhu tohoto století se stal dalším významným centrem Augsburk, kde pracovaly dílny s rytci evangelického i katolického smyšlení. V 18. století se ke zmíněným největším centrům připojila Vídeň a Praha, kde působili ti nevýznamnější grafičtí mistři. Postupně pak vznikaly další provinční dílny ve všech větších českých městech. V první polovině 18. století dosahuje česká barokní grafika svého vrcholu (dílo A. Birckharta, M. J.Rentze, A. P. Neurättera a dalších). Vysokou úroveň si však podržela ve velké konkurenci s tradičními centry i v druhé polovině století. Brzy však přicházejí reformy Josefa II., které přiznávají svobodu vyznání také nekatolíkům, ruší kostely, kláštery a čestná poutní místa. Poutě byly také na určitý čas zakázány. Počátek 19. století přináší rychlé změny v uměleckých stylech (klasicismus, empír, biedermeier). Mnohá tradiční centra devoční grafiky zanikla, protože se výrazně zmenšil počet odběratelů. Produkce byla nevyrovnaná, dochází k velkému uměleckému úpadku. Výrobci se snaží přizpůsobit co největšímu možnému okruhu odběratelů, především nejnižším vrstvám měst a venkova. Náročná symbolika je opuštěna a nahrazena lidovými přesládlými obrázky s didaktickou funkcí. Z nových tiskařských technik se v první polovině 19. století objevuje kamenotisk, výrazněji se začalo užívat ocelorytiny. Nadále se používají starší techniky v nejrůznějších kombinacích. Právě v první polovině 19. století se Praha stává nejvýznamnějším středoevropským centrem výroby drobné devoční grafiky. Až do 60. let zde působí několik dílen (P. Bohmanna, V. F. Hoffmanna, V. Moraka, J. Rudla, J. Koppeho ad.), které zásobují široký okruh odběratelů doma, v Evropě i v zámoří. Až v poslední čtvrtině století vznikají vydavatelství i v německy mluvících zemích a ve Francii, která pak Praze výrazně konkurují. Na počátku 20. století, až do I. světové války, ještě stále vyznívá poměrně solidní produkce pražská. Postupně je však omezována pro stále nižší zájem. Za I. republiky se stávají svaté obrázky určitou symbolickou tradicí, spojenou s oslavami významných dnů církevního roku, křtem, biřmováním, kněžským svěcením a podobně. Nástup komunistického režimu znamenal radikální omezení všech snah o propagaci křesťanské víry. Svaté obrázky se vyráběly více méně tajně fotografickou cestou (tento typ obrázků se objevil již za I. republiky) nebo se tiskly speciálními gumovými razítky.
Zdroj: antoninsit.webnode.cz
Jak na keš:
Vedle stromu se svatým obrázkem stojí informační panel, najdi na něm číslo ABCD a hned pod ním číslo EF,GH.
Krabička je pak na souřadnicích:
N 50° (C).(B)(G)(H+F)
E 014° (H).(D)(C)(E-A)
Informace o sérii Drobné církevní památky (DCP):
Série je otevřená. Drobné sakrální architektury je v našem regionu dost a časem by mohla být pěkně podchycena a zdokumentovaná část krajiny. Pokud by vás někoho tento záměr zaujal a chtěl vytvořit keš do série prosím jej jen o zachování tvaru názvu keše a volby DCP v kladenském okrese.
Do série Drobné církevní památky patří tyto keše:
