Pivovarnická keška v areálu bývalého pivovaru Braník
Něco málo k historii pivovaru
V době uvedení do provozu zněl jeho oficiální název Společenský pivovar pražských sládků. To protože výstavbu iniciovalo 13 sládků z menších pražských pivovarů, které koncem 19. století přestaly být schopné konkurovat průmyslovým pivovarnickým provozům. Týkalo se to například pivovarů U Rozvařilů, U Karabinských, U Sladkých, U Bachorů, U Hermanů, Na Slovanech nebo Na Libušince. Náklady na vznik společného moderního pivovaru byly financovány úpisem akcií nově založené akciové společnosti. V den svého vydání vzbudily akcie natolik vysoký zájem, že poptávka desetinásobně převýšila nabídku.
Stavba moderního pivovarnického komplexu započala v květnu 1899 na pražském předměstí v Braníku. Holé branické stráně protknuté tu a tam improvizovaným stavebním kolejištěm připomínaly tou obou scény z Divokého západu. V době budování pivovaru nebyl ještě proražen Vyšehradský tunel, a tak současně s pivovarem vzniklo také říční přístaviště, odkud nákladní lodě dopravovaly pivo na Výtoň a dál do vnitřní Prahy.
Zní to až neuvěřitelně, ale výstavba celého pivovaru trvala jen o málo déle než rok, takže slavnostní zahájení provozu se uskutečnilo v září 1900. Komplex navržený Janem Herainem sestává ze sedmi budov – sladovny, varny, kotelny, chladírny, bednárny, hospodářské a administrační budovy. Všemu vévodí 49 metrů vysoký komín. A také znak v průčelí administrační budovy, pod kterým je podepsán Mikoláš Aleš.
V době vzniku zvládnul pivovar uvařit až 600 hektolitrů piva denně, což dělalo v ročním úhrnu úctyhodných 150 tisíc hektolitrů. Původně se uvažovalo o tom, že k vaření piva se využije filtrovaná voda z Vltavy. Záhy se však ukázalo, že celou spotřebu pivovaru dostatečně pokryjí vyvrtané studně. Říční voda se tak využívala jen k napájení parních kotlů. Velkorysá sladovna pro změnu postačovala k tomu, aby se v ní dal usušit jeden vagón sladu denně. K dopravě sladového ječmene výborně posloužila železniční vlečka z nedaleké trati, jež byla do pivovaru přivedena zhruba rok po otevření.
Záhy po založení pivovaru se dostavily první úspěchy. Už v roce 1901 se Braník čepoval na Pražském hradě při návštěvě Františka Josefa I., za což sládkové získali pochvalné císařské uznání. Při své příští návštěvě Prahy se pak panovník dokonce osobně pozdravil se zástupci pivovaru na podolské straně Vyšehradského tunelu.
V prvních letech svého působení pivovar pravidelně zvyšoval svou roční produkci. Kolem roku 1908 ovšem uhodila krize, která během několika let snížila odbyt pivovaru do té míry, že málem zkrachoval. Rozběhla se proto jednání s pražskými hostinskými, kteří do podniku vstoupili coby podílníci. Pivovar se v roce 1913 znovu zmátožil, ale už pod změněným názvem jako Hostinský pivovar.
Vedle tradičních světlých ležáků se v Braníku vařily také tmavé speciály – Malvaz, Slaďák, Mnichovák nebo Chantecler noir. Poslední z nich nesl jméno podle divadelní hry Edmunda Rostanda a pivovar se s ním pokoušel uspět na francouzském trhu. Po uzavření Nuselského pivovaru začátkem 60. let se do Braníku přestěhovala také výroba nuselského Preláta.
Výroba branického piva se přerušila jen v letech 1942-46. Od té doby se Braník vaří až do dneška. V roce 1948 byl pivovar znárodněn a o deset let později začleněn do národního podniku Pražské pivovary. Po roce 1989 se jeho majiteli postupně stali dvě mezinárodní pivovarnické skupiny – Bass a Interbrew. Proto se v Branickém pivovaru jeden čas vařila také belgická Stella Artois nebo japonské pivo Asahi.
Co zapříčinilo zánik Branického pivovaru?
Jeho nedostatečná kapacita. Ačkoliv byl v 90. letech výrazně zrekonstruován a zmodernizován, zvyšující se poptávka nakonec pivovaru zlomila vaz. V roce 2005 přesahoval roční výstav 1 milión hektolitrů piva, ale jeho další navyšování nepřicházelo v úvahu. Pivovar má totiž status kulturní památky, což nedovoluje výraznější zásahy do jeho dispozice. Proto se výroba roku 2007 přestěhovala na Smíchov a v Branickém pivovaru po víc než 100 letech definitivně vyschly trubky.
Aktuální využití areálu
Areál pivovaru odkoupila developerská skupina ING Real Estate Development s vyhlídkou na vybudování bytů. K tomu však nikdy nedošlo a po několika letech změnil bývalý pivovar opět svého vlastníka. Dnes se areál komerčně pronajímá různým nájemcům. Najdete tu dílny, ateliéry nebo obchodní prostory.
Nakonec se do areálu vůně sladu a chmelu vrátila a odroku 2016 se v areálu opět vaří pivo. Své působiště zde našel minipivovar Moucha, který se svou 10hl varnou vaří kromě tradičních ležáků i mnohé speciály.
Dej bůh štěstí!
Zdroj:Vyšehradskej.cz
O kešce
Areál je přístupný i autem, vjezd je zdarma na 90minut. Na noc se areál zavírá a je hlídán, takže ideální čas odlovu je mezi 6:00-22:00.
Při hledání kešky se prosím pokuste nepošlapat kytičky 