Svým charakterem náleží kostel sv. Kateřiny do středočeské skupiny kostelů s chórovou věží a jelikož jeho věž je opravdu autenticky zachována, jde o nejlépe dochovanou středověkou chórovou věž v Česku.
Stavebníkem kostela měl být podle neověřitelného údaje v roce 1307 sedlecký klášter, snad v souvislosti s tisíciletým výročím úmrtí sv. Kateřiny. Podle dochovaných architektonických detailů je však zřejmé, že vznikl dříve, pravděpodobně v posledním desetiletí 13. století. Po celé předhusitské období chybí jakákoliv písemná zmínka o kostele, poprvé je nepřímo doložen až v roce 1533, kdy se v obci vzpomíná kostelník. Výslovně je uveden až k roku 1655 v souvislosti se svěcením nového oltáře a své příslušnosti k faře v Církvici. Podle toho se dá usoudit, že kostel nikdy nebyl farním, pravděpodobně spadal nejprve pod faru ve Svatém Mikuláši, poté v Církvici a od roku 1722 pod nově zřízenou faru v Záboří nad Labem. Za Věžníků z Věžník byla provedena drobná barokní oprava v roce 1680, v rámci které byla proražena nová okna lodi a jižní okno presbytáře. V roce 1842 byla přistavěna předsíňka před jižní vstup a dřevěný strop lodi byl nahrazen rákosovým s omítnutím. V průběhu 19. století byl kostel několikrát opravován, v roce 1868 byla opravena věž (a o 1 metr zvýšena cihelnou nadezdívkou), v roce 1881 byla opatřena nová střecha krytá břidlicí a v roce 1892 byl upraven interiér do současné podoby a jižní vstupní portál byl osazen pseudogotickým ostěním. V 50. letech 20. století získal kostel stávající režnou omítku.
Kostel je autenticky zachovanou, do sebe uzavřenou masivní středověkou stavbou. Tvoří ho obdélná loď a čtvercový presbytář, nad kterým se vypíná mohutná chórová věž, na jižní straně je přistavěna předsíňka a zcela chybí sakristie. Všechna tři okna presbytáře jsou gotická, pouze jižní bylo v období baroka rozšířeno, a gotického původu jsou i všechna okna ve vyšších patrech věže. Loď kostela je kryta nízkou plechovou sedlovou střechou, věž je zakončena břidlicovou jehlancovou střechou s typickým zvolněním sklonu ve spodní části. Díky masivní věži působí kostel spíše jako tvrz, což umocňují pozůstatky vodního příkopu kolem areálu, původně plněného vodou z potoka, který zde dodnes protéká. S jistotou se dá říci, že obranný charakter byl sledován již při jeho založení a kostel měl sloužit jako bezpečné útočiště i úložiště pro případy ohrožení.
Loď (10 x 8,5 metru) o šířce zdiva 1,2 metru je plochostropá, osvětlená z jižní i severní strany dvěma okny (okna nejsou shodná, kolísá u nich výška parapetu a také tvar záklenku), další okno vede od západu na kruchtu. Pozoruhodným prvkem v lodi je ústupek zdiva na podélných stěnách ve výšce 3,5 metru nad podlahou, kde se zdi zužují o cca 15 cm podobně jako v kostele sv. Markéty v Suchdole. Tento ústupek zřejmě souvisí s nezachovanou původní konstrukcí stropu nebo krovu. Do lodi se vstupuje od jihu pseudogotickým hrotitým portálem, který je zřejmě kopií původního vstupního portálu. Loď se otevírá hrotitým raně gotickým vítězným obloukem o šířce 1,5 metru do čtvercového presbytáře (5,5 x 5,5 metru) s šířkou zdiva 1,6 metru, což odpovídá tíze chórové věže nad ním. Je sklenut jedním polem gotické křížové klenby s žebry klínového vyžlabeného profilu, které spočívají na jehlancových konzolách s polygonálními krycími deskami. Ve vrcholu klenby je válcový svorník obíhaný polovičním profilem. Ve zdivu presbytáře jsou na východní a severní straně úzká gotická okénka s hrotitým kamenným ostěním a celkem čtyři odkládací výklenky, z nichž ten v jižní stěně má středověká dřevěná dvířka. Věž je přístupná hrotitým portálem z podkroví, který je ve výšce 2 metry nad podlahou půdy, po jeho stranách jsou kapsy pro zasouvací závoru.
Hlavní sloupový oltář je raně barokní, portálový, s obrazy Zasnoubení sv. Kateřiny a sv. Martina (posvěcen byl 18. června 1665 pražským světícím biskupem Danielem Vítem Nastoupilem, který do oltáře vložil ostatky sv. Voršily a sv. Mořice). Na jižní straně presbytáře je obraz z 2. pol. 17. století, přenesený sem zřejmě ze sedleckého kláštera, neboť je na něm zobrazena Madona s cisterciáckým světcem (druhý podobný obraz zobrazující Kalvárii byl odcizen). Na severní stěně lodi stojí na konzole socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 19. století. V severovýchodním rohu lodi se zachovala středověká kamenná oltářní menza. V západní části lodi je vložena dřevěná kruchta z roku 1892 s ozdobnými dřevěnými podporami při stěnách, na které jsou varhany z roku 1910 od pražské varhanářské firmy Rejna - Černý. Na kruchtu vede schodiště situované v jihozápadním koutu lodi a dále pokračuje toto schodiště až do krovu, kterým vede jediný přístup do vyšších pater věže. Ve zvonovém patře věže visí zvon z roku 1596 od zvonaře Tomáše z Kutné Hory, pořízený nákladem Kašpara Melichara ze Žerotína, na kterém je český nápis: GA HLAS WOLAGJCJHO NA POUSSTI SPRAVTE CESTU PANIE / TOMASS ZWONARZ Z HOR KUTNY UDIELAL ZWON TENTO L 1596. Menší zvon z roku 1763 pořízený za zábořského faráře Karla Antonína Heina byl opatřen reliéfem sv. Kateřiny a sv. Antonína a nápisem: CAROLUS ANTONIUS HEIN ACTUALIS PAROCHUS ZABOŘIENSIS AD 1763 je ztracen, zřejmě byl rekvírován. V soupisu památek se uvádí, že před hlavním oltářem je druhotně použit jako kamenný stupeň gotický náhrobník ze 14. století s reliéfem štítu se znamením šikmého břevna a v klenotu s hlavou divého muže se špičatou čapkou; tento artefakt jsem v kostele nedohledal.
Dnes filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Záboří nad Labem v Kutnohorsko-poděbradském vikariátu. Pravidelné bohoslužby se v kostele nekonají.
O keši:
Keš je velikosti mikro, nevejde se do ní nic než logbook a tužka. Nevstupujte do prostoru hřbitova, není to třeba.
Pozor, místní jsou nemístně zvědaví :)