Tato keš vás zavede po žluté turistické značce na místo, odkud je krásný výhled na Lomnici.
Až si prohlédnete dvě největší dominanty – zámek a kostel, zaměřte svůj pohled na domy v popředí.
Jedná se o novou výstavbu a ulice nejblíže k vám nese jméno po místním rodákovi Leo Eitingerovi.
Jemu je tato keška věnována.
Leo Eitinger
(* 12.12.1912 Lomnice, + 15.10.1996 Oslo)
byl psychiatr, vědec a pedagog, jeden ze zakladatelů studia viktimologie a psychického traumatu.
Pocházel ze židovské rodiny a narodil se jako nejmladší ze šesti dětí. Po I.světové válce se rodina odstěhovala do Pohořelic u Brna. Studoval na brněnské Masarykově universitě filozofii a medicínu.
Po promoci v roce 1937 vstoupil do armády jako důstojník Československého letectva.
Kvůli narůstajícímu napětí ve střední Evropě, způsobené nástupem fašismu, Eitinger emigroval s tzv. Nansenovým pasem do Norska. Zde začal od r. 1940 působit ve veřejném zdravotnictví. Ani v Norsku však neunikl pronásledování Židů a tak byl v roce 1943 deportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Zde mu bylo vytetováno číslo 105268. Měl však štěstí a byl jedním z mála norských Židů, kteří deportaci přežili.
Po válce se Eitinger vrátil do Norska a zaměřil se na psychiatrii. Roku 1956 se stal docentem, roku 1966 byl jmenován profesorem psychiatrie a vedoucím Psychiatrické kliniky na Univerzitě v Oslo;
v této pozici pracoval až do roku 1983, kdy odešel do důchodu.
Jeho práci se dostalo uznání v podobě mnoha cen a poct. Mimo jiné byl jmenován komturem Norského královského Řádu svatého Olafa. Řád mu udělil norský král za velký přínos v oblasti medicíny. V Norsku je dodnes považován za jednu z nejvýznamnějších osobností moderních dějin.
V roce 2012, u příležitosti 100 letého výročí narození, proběhlo několik kulturních akcí a v lomnické synagoze byla odhalena busta Leo Eitingera.