Ahoj kačere, jsem Dubříza, strom, který tu roste již dost dlouho, ale nevím přesně, kolik mi je let a zim. Jar a období před zimou, kdy mu opadává listí z větví a pokrývá zem taktéž. Ikdyž stojím kousek od hlavní cesty, tak zůstávám nepovšimnuta až do kůrovcové kalamity, po které mne opustily okolní smrky a stala jsem se solitérem. Jsem zajímavým případem soužití dvou různých druhů listnatých dřevin, aniž by jeden na druhém cizasopavovali, jak to bývá například u jmelí a orchidejí. Tady rosteme, dá se říci nezávisle na sobě. Nechám na posouzení každého, jak toto spojení mohlo vzniknout. Doufejme, že nám to ještě nějaký čas vydrží. Nenič nás, ani naše okolí. Přeju ti mnoho radosti z nálezu pokladu, který je u mně.