Horní Libchava
Obec Horní Libchava (též v 19. stol. Libchava Hořejší, německy Oberliebich, též psáno Ober-Liebich) je obec v okrese Česká Lípa. Byla založena jako lánová ves, jejíž osídlení nepravidelně sledovalo tok potoka „Wolfersdorfer Bach” (po roce 1945 nese název Libchava) a průjezdní komunikaci, po roce 1989 se rozšiřující dále do prostoru plochého údolí říčky Libchavy. Dominantu obce tvoří na mírném vyvýšenině ve středu obce tzv. církevní okrsek s kostelem sv. Jakuba Staršího, obklopený ohrazeným hřbitovem, bývalou farou (čp. 62) a budovou bývalé jednotřídní farní školy (čp. 63), dále pak po obvodu doplněný mariánským sloupem a sochou sv. Jana Nepomuckého. Prostor starého hřbitova tvoří hrobku rodiny Vraných a torzo pomníku obětem 1. světové války.Na jižním okraji obce se zvedá kuželovitý „Viničný vrch” (Weinberg), na jehož vrcholu se dochovaly pozůstatky vyhlídkového pavilónu z roku 1889, postaveném na místě středověkého hradu „Klingenstein” (česky Klinštejn).Na jeho úpatí při soutoku říčky Libchavy a Šporky (německy Sporkabach) údolí dominuje areál renesančního zámku. Na století páry upomíná v severním okraji katastru obce zrušené nádraží bývalé železniční trati spojující Českou Kamenici s Českou Lípou s pohledem na nejvýchodnější zalesněný hřbet Českého středohoří (Česká skála / Tsc
heschkenstein), dříve nazývaný podle obce Slunečné (Sonneberg), s nejvyššími body: Kozlí vrch / Kitzberg, Vlčí hora / Wolfsberg též Steinberg, Poustevna / Einsiedlerberg a Ptačí vrch / Vogelberg.Ves v podhradí hradu Klinštejna založil pravděpodobně Záviš ze Stružnice, syn Častolova ml. ze Žitav. I když se ves s farním kostelem poprvé písemně zmiňuje v „Rejstřících papežských desátků” v roce 1352, založena byla pravděpodobně v 70. letech 13. století jako lánová ves v době, kdy se Žitava stala výchozím bodem kolonizačního procesu okolního a málo obydleného pohraničního hvozdu . Jako držitelé hradu Klinštejna a Žandova jsou ve 40. letech 14. století v pramenech uvádění Závišovi potomci „Bohuněk z Klinštejna” (1341–1363), „Půta z Klinštejna a ze Žandova” (1339–1343) a „Záviš z Klinštejna” ( 1363 - 1372). Klinštejnské panství tehdy tvořily obce: Horní a Dolní Libchava, Skalice, Volfartice, Stružnice a Žandov. V průběhu 14. století si početné příbuzenstvo klinštejnské zboží rozdělilo a některé drobné statky přešly do rukou jiných rodů. Dvorec v Horní Libchavě a část Skalice drželi Klinštejnové až do počátku 16. století. Samotný hrad Klinštejn byl už v poslední čtvrtině 14. stol. uváděn jako pustý a je využíván, že Klinštejnové tvrz v Žandově či v okolních vsích (Stružnice, Volfartice, Libchava). Lidový název vsi „Chotohošť” či „Chotihošť” je změněn ve druhé polovině 14. století. V roce 1426 ves vypálili husité a až do roku 1560 byla farnost katolická. Někdy na konci 15. století mělo dojít k opravě kostela av roce 1499 k dostavbě sakristie.Samostatné hornolibchavské panství zde vzniklo v 16. století, kdy ves s okolím získali luteránští Sahlhausenové (též Salhausenové). Starý německý rytířský rod, pocházející ze Salhausenu nad Sálou u Dessavy, který se později usadil na Míšeňsku, vlastnil rozsáhlé majetky podél řeky Labe (Trebischen, Lauenstein, Schieritz, Zschesau, Lohmen a Wehlen zu Meissen). Po smrti Friedricha ze Sahlhausenu († 1480), přešlo dědictví na jeho syna Jiřího (Georg von Sahlhausen). Z manželství Jiřího ze Sahlhausenu pošli synové Hans, Wolf a Friedrich, zastávající horlivě luteránskou víru. Po té, co upadli u kurfiřtů do nemilosti a tímto ztratili i panství Wehlen a Lohmen, se rozhodli odejít na sever Čech. Zde zakoupili v roce 1511 od Mikuláše III. Trčky z Lípy panství Děčín s Vrabínem, Kamenicí a hradem Ostrý. V roce 1522 si společně nabyté panství rozdělili: Jan (Hans) si ponechal Tetschen (Děčín), Schwaden (Svádov), Grosspriesen (Velké Březno) a Rscheppin (Řepín), Friedrich (Bedřich) držel Bensen (Benešov), Markersdorf, Kamnitz (Kamenici), Bürgstein (Sloup), Scharfenstein (hrad Ostrý) a Sandau (Žandov). Volf (Wolf) byl odškodněn odpovídajícím finančním obnosem. V roce 1543 odprodal Jan své majetky Rudolfovi von Bünau, který už v roce 1515 získal jejich saský hrad a statek Lauenstein. Friedrich v roce 1535 prodal podstatnou část svého panství, městečko Kamenici s příslušenstvím Prokopovi z Vartemberka, za nějž provdal svoji sestru Annu ze Salhausenu (*1514 - †1556). Prodané území bylo od 13. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. V roce 1543 odprodal Jan své majetky Rudolfovi von Bünau, který už v roce 1515 získal jejich saský hrad a statek Lauenstein. Friedrich v roce 1535 prodal podstatnou část svého panství, městečko Kamenici s příslušenstvím Prokopovi z Vartemberka, za nějž provdal svoji sestru Annu ze Salhausenu (*1514 - †1556). Prodané území bylo od 13. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. V roce 1543 odprodal Jan své majetky Rudolfovi von Bünau, který už v roce 1515 získal jejich saský hrad a statek Lauenstein. Friedrich v roce 1535 prodal podstatnou část svého panství, městečko Kamenici s příslušenstvím Prokopovi z Vartemberka, za nějž provdal svoji sestru Annu ze Salhausenu (*1514 - †1556). Prodané území bylo od 13. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. V roce 1543 odprodal Jan své majetky Rudolfovi von Bünau, který už v roce 1515 získal jejich saský hrad a statek Lauenstein. Friedrich v roce 1535 prodal podstatnou část svého panství, městečko Kamenici s příslušenstvím Prokopovi z Vartemberka, za nějž provdal svoji sestru Annu ze Salhausenu (*1514 - †1556). Prodané území bylo od 13. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. V roce 1543 odprodal Jan své majetky Rudolfovi von Bünau, který už v roce 1515 získal jejich saský hrad a statek Lauenstein. Friedrich v roce 1535 prodal podstatnou část svého panství, městečko Kamenici s příslušenstvím Prokopovi z Vartemberka, za nějž provdal svoji sestru Annu ze Salhausenu (*1514 - †1556). Prodané území bylo od 13. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. za nějž provdal svoji sestru Annu ze Salhausenu (*1514 - †1556). Prodané území bylo od 13. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. za nějž provdal svoji sestru Annu ze Salhausenu (*1514 - †1556). Prodané území bylo od 13. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. za nějž provdal svoji sestru Annu ze Salhausenu (*1514 - †1556). Prodané území bylo od 13. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice. za nějž provdal svoji sestru Annu ze Salhausenu (*1514 - †1556). Prodané území bylo od 13. století nedílnou součástí benešovského dominia a jeho prodejem vzniklo samostatné panství Česká Kamenice.
Vartenberkové
Část panství Kamenice přinesla do manželství Anna (rozená Berka) věnem a část zakoupil Prokop z Vartenberka společně se svým bratrem Kryštofem. Zbytek zůstal v držení Sahlhausenů. Spolu s bratrem Kryštofem Děčínským z Vartemberka držel též panství v Horní Libchavě. Podmínky pro šíření luteránství se staly na panství příznivými právě za Prokopa z Vartenberka. Jeho choť Anna, sama protestantka, se stala ochránkyní vyznavačů učení Martina Luthera a v roce 1532 pozvala na kamenické panství
protestantského kněze Johanna Weinhardta. Po smrti svého chotě Prokopa v roce 1541, kdy převzala za své tři nezletilé syny Jindřicha, Abrahama a Jana panství (čtvrtý syn Zikmund zemřel ještě jako dítě), se protestantství na kamenickém panství ještě více rozvinulo.Po smrti matky Anny († 1556) převzali panství Kamenice její tři synové. Jan se stal vůdcem luteránského hnutí v Čechách. Abraham spravoval Kamenici. Nejstarší syn Jindřich, který podle rodové tradice zastával úřad nejvyššího číšníka (Oberstmundschenk), se v roce 1577 oženil s protestantkou Kateřinou z Wysu (Katharina von Wys, † 1611). Šlechtický rod z Valais, nesoucí podle svého panství Albi predikát „von Weis” (též Wyss, Wyß) se v době pronásledování protestantů uchýlil do městské republiky Bern, kde velmi brzy dosáhl prestižní pozice.Jindřich spravoval majetky na panství Horní Libchava (Oberliebich). Do té doby katolickou farnost osadil v roce 1560 luteránskými knězi, v roce 1574 nechal postavit zámek a mlýn (Klingsteinmühle), dále kostelní věž se třemi zvony. Nové víře se obyvatelstvo bránilo a s nelibostí neslo zničení všech zpodobnění Panny Marie a Krista. Na oltáři v kostele mohly zůstat jen sochy svatých Ambrože, Jiřího, Kateřiny a Barbory. Do příchodu luteránských bratrů spravovala hornolibchavská fara ještě ves Častolovice (Schasslowitz).Po smrti Abrahama v roce 1587 drželi zboží bratři Jindřich a Jan (s chotí Barbarou von Lobkowitz), přičemž Jindřichova působnost se omezovala výhradně na Kamenici a Horní Libchavu. Janova správa se zaměřovala na rozsáhlé majetky jednak zděděné nebo nově získané. V roce 1595 zemřel Jan a o devět let později jeho bratr Jindřich († 7. březen 1604). Veškerý majetek připadl Zikmundovi, synovi zemřelého bratra Abrahama. Ten pojal za choť Elišku (Elisabeth), dceru bratra Jana. Z manželství pošli tři synové a dvě dcery. Po smrti Elišky († 1604) se Zikmund znovu oženil a po jeho smrti († 1608) panství převzal Zikmundův mladší bratr Jan. Stále zadlužený Jan postupně statky rozprodával. V roce 1610 došlo i na pradávnou rodovou držbu hradu Zvířetice (Zwirschetitz), kterou získal Wratislaw von Mitrowitz.
Německá obecná škola
Až do revolučního roku 1848 spadala škola v Horní Libchavě pod biskupskou litoměřickou diecézi, která zahrnovala Boleslavský kraj, Žatecký kraj a Litoměřický kraj s okresy Litoměřice, Úštěk, Ústí, Bílina, Lipová, Kamenice, Lípa, Libochovice, Teplice. Školní diecézní okres lipský sestával ze škol: na panství Sloup (Sloup, Bor), na panství Zahrádky (Svárov, Jezvé), na panství Police (Police, Žandov), škol lipského magistrátu a škol na panství Horní Libchavy (Dolní Libchava, Horní Libchava, Skalice). Farní školy měl na starosti litoměřický správce diecézních škol (Diözesan-Schulen-Oberaufseher) a okresní školní dozorce (Schuldistriktaufseher), v roce 1844 jím byl např. Anton Krombholz, biskupský vikář v Lípě. Úřadující velkopřevor byl zároveň patronem kostelů a škol na hornolibchavském panství. Kněží maltézského řádu zastávali na farnosti duchovní správu.Vznik farní školy na čp. 63 (vedle farní budovy) není znám, ale roku 1674 je zmiňován školní správce (Schulmeister) Mathes Teufel. Listina z 12. června 1700, uložená v cibuli kostelní věže, hovoří o výměně farních a školních pozemků nedaleko kostela za pozemky tehdy ještě panského hostince čp. 61. Je tedy pravděpodobné, že k výstavbě školní budovy, která v červnu 1809 vyhořela, došlo už někdy v 17. století. Požár v roce 1809 tehdy poškodil i kostel s farou (čp. 62) a jednotřídní škola (čp. 63) musela být nově vystavěna. V pol. 19. století navštěvovalo obecnou školu 144 žáků a na škole vyučoval Anton Herrmann (* 1806).Horní Libchava, budova bývalé německé školy (čp. 72), nyní v neutěšeném stavu bez klasicistní žluté fasády a původního kovaného oplocení, stav 2018.
Po zřízení německého školního okresu Česká Lípa obec v roce 1876 dokončila stavbu nové obecní školy (čp. 72) se třemi učebnami a školním bytem, školní zahradou a školním ovocným sadem. Projekt školního areálu počítal též s výstavbou školního hřiště a koupaliště na protějším pozemku přes silnici.Posvěcení školní budovy se odehrálo 15. října 1876 na den zdejšího posvícení (Kirchweihfest). Starou školní budovu se školní rada rozhodla v listopadu 1876 odprodat.
Nadučitelem byl na škole jmenován Wenzel Pemsel s platem 400 zlatých a příplatkem 100 zlatých za vedení školy (Funktionszulage). Učitelský byt ve školní budově poskytovala obec zdarma. Místo podučitele zastával Anton Knotel s platem 400 zlatých, pracovní výuku Marie Gärtner. V dubnu roku 1877 povolila c. k. zemská školní rada otevření 3. třídy.V nové čsl. republice se počet žáků pohyboval v rozmezí 120-190 žáků, v roce 1932 ji navštěvovalo 140 žáků. Školu řídil Karl Schmidt. V roce 1928 na škole vyučovali: učitelka Hedwik Trupka, učitel Franz Helzel, učitel bez odborného vzdělání Franz Marx, ruční práce Marie Heinrich. Po zrušení jedné třídy ministerstvem školství vyučovala na škole v roce 1933 Julia Stiel a pracovní výuku Marie Heinrich (následně Edwin Pickert), náboženství místní farář Franz Graf. Ke škole byla stále přiškolena obec Manušice.
Poštovní listovní a osobní doprava
Od roku 1835 vedly z Prahy na sever Čech tři poštovní trasy: 1. z Prahy přes Lovosice do Teplic, 2. z Prahy přes Litoměřice do Rumburka (poštovní stanice Praha - Zdiby - Veltrusy - Doksany - Litoměřice - Auscha (Úštěk) - Neuschloß (Zahrádky) - Česká Lípa - Bor (Haida) - Rumburk), 3. z Prahy přes Mladou Boleslav, Českou Lípu, Bor a Rumburk do Nového města pod Smrkem (Neustadt). Rumburská císařská poštovní silnice (Rumburger Poststraße) se panství dotýkala jen v malé části na severu v úseku Česká Kamenice - Bor. Okresní silnice z České Lípy na Horní Libchavu - Volfartice - Mistrovice - Kerhartice (Gersdorf) se budovala v letech 1830–1832, úsek na Horní Libchavu - Manušice - Skalici v roce 1833,[51] přičemž úseky přes vsi ležely na bedrech panské správy, např. v letech 1834-38 dohlížel na stavbu silnice přes ves Volfartice ředitel hornolibchavského panství Vincenc Peschke. V roce 1838 se stala Česká Lípa sídlem poštovního úřadu, v roce 1845 Česká Kamenice a Haida.
V roce 1855 zavedla c. k. vrchní dvorská komora v Praze přímé dostavníkového spojení na poštovní trase Česká Kamenice - Česká Lípa.Stružnice, nádraží na železniční trati Děčín – Rumburk, stav v roce 2009.Horní Libchava čp. 199, areál bývalého nádraží na železniční trati Česká Kamenice - Česká Lípa.Zlatá éra poštovních dostavníků vrcholila v polovině 19. století, kdy byla osobní přeprava provozována podle jízdního řádu. V roce 1861 zřídilo c. k. ředitelství pošt a telegrafů v České Lípě telegraf a českolipské osobní nádraží se stalo v letech 1867–1868 konečnou stanicí České severní dráhy. Od roku 1869 pokračovala dráha z České Lípy až do Rumburka. Poštovní okrsek Česká Lípa, obsluhovaný jednou denně, tvořily obce: Dolní Libchava, Horní Libchava, Manušice (Schleifmühle), Jägersdorf, Častolovice, Stará Lípa a Okřešice.V roce 1870 jmenovalo c. k. poštovní ředitelství v Praze Adolfa Rongeho z Volfartic (od r. 1889 Richard Hess) prvním tamním poštmistrem a 1. února 1871 otevřelo volfartický poštovní úřad, který se stal novou zastávkou na trase Česká Kamenice - Česká Lípa. Ranní dostavník z Č. Kamenice zde stavěl denně v 10.20 h a odpoledne při zpáteční cestě v 15.50 h. Od 1. listopadu 1885 poštovní ředitelství povolilo druhý menší dostavník tažený jedním koněm v opačném směru. V roce 1893 obdržel poštovní úřad ve Volfarticích telegraf.Vzhledem k tomu, že obec Volfartice nesplnila pro zřízení telefonní centrály podmínku dvaceti telefonních účastníků v místě, byla její žádost pražským ředitelstvím pošt a telegrafů zamítnuta. V roce 1926 si obec Volfartice zavedla na vlastní náklady do budovy obecního úřadu privátní telefonní linku a od 1. srpna 1931 zřídila též na vlastní náklady na poštovním a telegrafním úřadě telefonní centrálu s veřejnou hovornou, kterou okresní poštovní úřad v České Lípě evidoval jako vedlejší též pro obsluhu Horní Libchavy. V roce 1935 působil na „Poštovním, telegrafním a telefonním úřadě Volfartice” (Post-, Telegraphen- und Tetephonamt Wolfersdorf) poštmistr Josef Macháček s poštovními doručovateli: Ernst Heller a Karl Kubelka. Vlastní poštu obec Horní Libchava obdržela až po roce 1948.
Přírodní a kulturní památky
Katastru obce se dotýká CHKO České středohoří, přímo v katastru se nalézají přírodní památky Cihelenské rybníky a Manušické rybníky, nedaleko v katastru obce Stružnice památka evropského významu Stružnické rybníky a několik památných stromů: za budovou bývalé školy čp. 72 památný trnovník, východně od obce při cestě k „Prostřednímu manušickému rybníku” památný dub severně od obce při turisticky značené cestě ze Slunečné do Manušic památná .ozůstatky hradu Klinštejn
Renesanční zámek Horní Libchava, vystavěný v letech 1574–1593.Kostel svatého Jakuba Staršího, barokní přestavba z roku 1736.Barokní fara Řádu maltézských rytířů.Mariánský sloup z roku 1701, socha P. Marie na korintském sloupu, zrestaurován v roce 1882[a v letech 2016–2017
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1825.amátník obětem 1. světové války, torzo
Kříž u silnice ze Stružnice do Horní Libchavy s nápisem „ERRICHTET DURCH ? u. THERESIA ? AUS OBERLIEBICH 1865”. Restaurován občanským sdružením Drobné památky severních Čech v roce 2007.
Hřbitov Horní Libchava:
Farnost je poprvé zmiňována v Registra decimarum papalinum v roce 1352, kdy místní kněz odváděl ročně 12 grošů desátku. Z původního farního kostela johanitské komendy se zachovala pouze věž na východní straně. Řád maltézkých rytířů nechal kostel v roce 1736 nově barokně přestavět. Patronátní právo nad kostelem drželi Maltézští rytíři až do roku 1926. Do této doby zde řádoví kněží vykonávali i duchovní správu. Farnost Horní Libchava sestávala po roce 1927 ze vsi Horní Libchava (Oberliebich), farního kostela sv. Jakuba Staršího a trojtřídní obecné školy v Horní Libchavě s 1020 katolíky a 20 nekatolíky, vsi Manušice (Manisch) se 190 katolíky a 10 nekatolíky, kde byla roku 1910 postavena kaple Nanebevstoupení Páně (Kapelle zu Ehren der Himmelfahrt Christi).K farnosti původně patřila též obec Dolní Libchava (Niederliebich), Slunečná a osada. Jako první byl odfařen v roce 1819 Jägersdorf k farnosti Česká Lípa - klášter. V roce 1880 následovala Slunečná. Po výstavbě kostelíka Nanebevzetí Panny Marie (1846-1850) byla ves povýšena na samostatnou farnost. V roce 1927 si ves Dolní Libchava podala žádost k odfaření a po vyhovění připadla k farnosti Česká Lípa - klášter (Pfarrei Böhmisch Leipa-Kloster). Poslední doložený horno-libchavský farář z řad členů Maltézského řádu byl frá Franz Polak, jehož podpis je zachován na listině z roku 1931, nalezené v roce 2001 v báni kostelní věže. V roce 1930,
Kostela se počátkem 21. století ujalo Občanské sdružení Jakub, které iniciovalo jeho rekonstrukci. Dne 5. září roku 2010 byl rekonstruovaný libchavský kostel požehnán po opravě kanovníkem litoměřické katedrální kapituly\ Jiřím Hladíkem, a od té doby opět slouží bohoslužbám. V roce 2012 byla opravena kaple Nanebevstoupení Páně v přifařené obci Manušice. Farní matriky, vedené od roku 1691 (farář Elias Gabriel Opitz) pro obce Horní Libchava, Manušice, Jägersdorf, Dolní Libchava a Slunečná.
Přes Horní Libchavu vedou dvě pěší turistické trasy:
modrá č. 1673: Česká Lípa – Horní Libchava - Manušice – Slunečná – Kamenický Šenov – Nový Bor.žlutá spojovací: Česká Lípa – Dolní Libchava – Horní Libchava – Manušice – Skalice u České Lípy – Nový Bor.Po zrušeném úseku železniční trati mezi Českou Lípou a Kamenickým Šenovem vede cyklostezka Varhany.
Osobnosti:
Joseph Scheiner a Franz ScheinerFranz Rochet,Emil Rochet,Eduard Hermann,Josef Münzberger,Johanna Leitenberger,Franz Brix,Otto Henke[
Wolfgang Hackel
